Vážený pane Höschle, moje žena má velmi specifickou vlastnost nechávat veškeré předměty různého typu „otevřené“. Například ráno najdu otevřenou tubu se zubní pastou, dózu s dětským mlékem, skříňku v kuchyni, v ložnici, dvířka od mikrovlnné trouby, láhev s vodou, dózu s kávou atd. Svou ženu jinak považuji za zdravou pořádkumilovnou bytost a v žádném případě ne za líného člověka. Jsem stále schopen to brát s humorem, ale zvědavost mi nedá nepokusit se najít důvod tohoto jednání. Jistě, všichni máme své „případy“ iracionálního jednání, ale něco tak četného a pravidelného mě stále překvapuje.
Marek Ambrož, Praha
Ženy užívají ve větší míře než muži paralelně obě hemisféry. To má řadu výhod, snad největší z nich je schopnost vykonávat několik činností najednou, tzv. multitasking. Na druhou stranu je pro mnohé z nich obtížné odlišit svou pravou a levou ruku.
Přibližně padesát procent žen nedokáže ihned říci, která ruka je která, pokud se nepodívají na prstýnek či nějaké znaménko. Ženy jsou často kritizovány svými muži, když jim řeknou: „Odboč vpravo,“ a přitom myslí vlevo (viz též předminulý RX). Rozdíly ve schopnosti multitas kingu můžete vypozorovat například při čištění zubů. Většina žen si je dokáže čistit za chůze, a ještě u toho rozprávět na nejrůznější témata. Krouží kartáčkem nahoru a dolů, mluví, a navíc jsou třeba schopny současně druhou rukou utírat stůl.
Muži naopak stojí při čištění zubů asi třicet centimetrů od umyvadla, tělo mají ohnuté kupředu a v rytmu tekoucí vody pohybují hlavou proti pohybu kartáčku. S těmito rozdíly souvisí distribuce pozornosti. Zatímco muž za normálních okolností jednu činnost začne, soustředí se na ni a nepřejde na jinou, dokud tu předchozí nedokončí, žena hraje „simultánku“. Nedovřená víčka a závěry Vaší ženy mohou být za těchto okolností důsledky drobných poruch pozornosti.
Obdobou je nevýpravné myšlení, při němž se dotyčný (častěji dotyčná) vydává v líčení nějaké události na nové a nové odbočky a časem se nedokáže vrátit zpět k tématu. To se zhoršuje s věkem a s poruchami pracovní paměti. Samozřejmě můžete namítnout, že muži po sobě také zanechávají nepořádek, dokonce daleko víc než ženy. To je sice pravda, ale je to vinou odlišného mechanismu.
Chlapci jsou oproti děvčátkům větší „bordeláři“, což potvrdí skoro každá matka více dětí. Naproti tomu u Vaší ženy zdůrazňujete, že je jinak pořádkumilovná. Kdyby navštívila psychoterapeuta, jistě by se dozvěděla i další interpretace, včetně psychoanalytických, jež by „hrábly“ hlouběji do nevědomí a do dětství. Jde totiž v podstatě o chybné úkony ve smyslu freudovských Fehlleistungů podobně jako přeřeknutí, přeslechnutí, přepsání, opomenutí či zapomenutí. Jejich interpretace jsou sice mnohem zajímavější než pouhá nepozornost, ale vyžadují individuální rozbor a rozhodně se nevejdou do sloupku na čtvrt stránky.
