Jistý kumpán exprimátora Pavla Béma, zlitý uprostřed dne do němoty, naboural do auta před sebou. Načež jeho řidičku, jež se ho snažila zastavit, ještě přejel a nakonec zkusil zdrhat před policisty. Ano, teď už je to oficiální: pražský kmotr ODS Roman Janoušek je obyčejný gauner navlečený v dámském pleteném svetru.
Někdejší číšník, co rád hladí své kámoše po hlavě, jím ale byl dávno předtím. To jen čeští novináři jej, stejně jako další sympaťáky typu Iva Rittiga, Patrika Oulického či Romana Jurečka, omylem nazývají lobbisty, což je vcelku legální džob. Přitom tito lidé jsou obyčejní zloději.
Mezi zloději a lobbisty je totiž principiální rozdíl: bývalí lahůdkáři, veksláci, číšníci, zelináři či taxikáři, kteří se v posledním desetiletí nezmocnili pouze ODS, nelobbují u politiků za zájmy někoho jiného - ať už soukromých firem či veřejných institucí, klidně i vysokých škol; prostě jen pro sebe vykrádají veřejné peníze, jinak naše daně.
Kdybyste to samé dělali férověji (transparentněji), třeba s punčochou přes hlavu vykradli bankovní účet pražského magistrátu, dostali byste garsonku na Mírově. Když to děláte jako Janoušek na golfu nebo v pražských Žlutých lázních, jezdíte v porsche.
Ne že bych nejen jemu mu záviděl: se svou lacinou vizáží stejně vypadá v jakémkoli dražším autě než Tata Nano buď jako zloděj, nebo v lepším případě něčí šofér, co se přes den rád obléká jako žena.
Ano, ani lobbisté často nebývají svatí. Občas dokonce končí ve vězení, viz Američan Jack Abramoff. Taky sem tam kradou nebo se veřejnost snaží přesvědčit, že kouření je vlastně zdravé, protože když přestanete, ztloustnete, dostanete ze sebe depresi a nakonec kvůli tomu ještě spácháte ošklivou sebevraždu.
Princip lobbingu, tedy aspoň západně od našich hranic, ale stále spočívá především v ovlivňování legislativy ve prospěch firem či institucí, obvykle za pravidelný měsíční honorář. Často je to i ve prospěch náš, obyčejných občanů, uvědomíme-li si intelektuální výbavu mnohých zákonodárců.
Čímž se samozřejmě nenavážím do parlamentních projevů Jiřího „Gumy“ Šlégra. Zvlášť ten poslední, stěží přečtený při posledním pokusu o shození vlády, byl jednoduše vynikající!
Lobbisté na Západě také mívají trochu jiné profesní životopisy než kumpáni typu Janouška, Rittiga či Oulického. Často jde o absolventy prestižních univerzit, kteří v mládí z idealismu pracovali pro politiky. Načež se jednoho rána podívají do zrcadla a řeknou si, že by politici měli radši pracovat pro ně. A taky že je lepší být bohatý než idealista.
Což mě vede k lobbingu za zákon, aby už nikdo a nikdy nenazval Janouška a spol. lobbistou! Byť se samozřejmě všechny nejen jeho průšvihy odehrály v minulosti, jak prohlásil premiér Petr Nečas.
