Editorial

Editorial Zdroj: Viralbrothers

Génius v metru, debilní kecy holek a vyprodaný sex bez lásky

Civilizace je v rozkladu: nepoznáme krásnou hudbu. Smějeme se převlečené reklamě. A provozujeme sex bez lásky. No řekněte, kam, proboha, ten svět spěje?

 

Zkuste si představit, že jeden z nejlepších amerických houslistů se postaví ve Washingtonu do metra a v přestrojení za pouličního muzikanta bravurně hraje krásné Bachovy skladby.

 

Jak myslíte, že to dopadne?

 

Asi tušíte, že bledě. Stovky lidí projdou kolem bez povšimnutí, několik jich bez zastavení hodí minci, pár dalších se na chvíli roztržitě zastaví. Nikdo nezatleská.

 

Experiment skutečně zorganizoval deník Washington Post. A houslistou byl slavný Joshua Bell, který má vyprodané koncerty s průměrnou cenou vstupenky sto dolarů.

 

Tímto příběhem nyní žije facebook, píší se o něm blogy a komentáře. Máme se děsit toho, že dnešní doba je tak uspěchaná a zvrácená, že ani nepoznáme opravdovou krásu?

 

Vtip je v tom, že pokus s houslistou je už pět let starý, dokonce starší než světová hypoteční krize. V našem digitálním světě prostě ta zapomenutá historka vstala z mrtvých a právě prožívá podruhé svých patnáct minut slávy.

 

 

Populární je také video s názvem Debilní kecy holek. Muž s blonďatou parukou převlečený za ženu v něm paroduje nesnesitelné partnerské situace při oblékání (A nevypadám v tom tlustá?), z obýváku (Ty mě vůbec neposloucháš! Ty se vůbec nezajímáš, jak mi třeba je!) nebo z ložnice (A kdo ti to teď píše!?). Také tento vtipný klip má háček: ve skutečnosti si ho nechal natočit výrobce kávy. A ještě ke všemu na podporu soutěže o nejlepší maturitní tablo. Jakou mají souvislost debilní kecy holek, káva a třídní tablo, to se radši ani neptejte.

 

Tento hnusný postmoderní svět vykreslil ve svém posledním trháku Stud britský režisér Steve McQueen. Hlavním hrdinou je dobře situovaný zoufalec, který není schopen s nikým navázat normální citový vztah, takže se vyžívá v pornu a prostitutkách. Pozoruhodné je, že když jsem na tento fi lm šel do kina, jen tak tak jsem sehnal poslední místa do první řady. Na biják o osamělosti bylo narváno – pochopitelně samé zamilované dvojice.

 

Takže ano, doba působí jako uspěchaná, anonymní a falešná. Ale naštěstí nic není tak, jak to na první pohled vypadá.