Ještě než se rozhodnete přestat kouřit, najít si novou práci nebo zhubnout, důkladně si to rozmyslete.
Předsevzetí do roku 2012 může být tentokrát jiné, třeba proto, že podle mayského kalendáře nastane 21. prosince 2012 konec světa nebo že nás všechny čeká už zase další krize.
Australská spisovatelka Bronnie Ware pracovala jako ošetřovatelka mnoho let s lidmi, kterým zbývaly už jen poslední dny. Ptala se jich, čeho v životě nejvíc litují. Překvapilo ji, že v odpovědích se opakují stále stejné věci. Pro nás ostatní, kteří ještě nehodláme umřít, není špatné se poučit od těch, kteří už nemají žádný důvod se přetvařovat nebo lhát.
Jak zjistila Bronnie, teprve na smrtelné posteli si uvědomíme, že štěstí je volba, a přejeme si: Kéž bych sám sobě dovolil být šťastnější. V roce 2012 si na to určitě vzpomenete obzvlášť často.
Předsevzetí, jež nevyžaduje příliš námahy, je: Kéž bych měl víc odvahy vyjádřit svoje pocity. To by mohlo být pro následující rok osvobozující – připravte si seznam lidí, kterým řeknete, co si o nich doopravdy myslíte. Může se to hodit i u krajských voleb, jež v roce 2012 stihneme ještě před koncem světa.
Pokud skutečně naplníte předchozí přání, zůstane vám nepochybně méně přátel, zato těch dobrých. Abyste na smrtelné posteli nemuseli říkat: Kéž bych se nepřestal stýkat s kamarády, věnujte se jim. Příliš pozdě zjišťujeme, že majetek nebo společenské postavení nejsou důležité. Když se blíží konec, to, co zůstane, je láska a přátelství.
Pro ty, kteří si myslí, že kariéra je naplněním života, je tu jedna z nejčastěji zmiňovaných odpovědí: Kéž bych nepracoval tak tvrdě. Toho litoval každý muž a většina žen, o něž Bronnie pečovala. Je to dobré vědět, než bude pozdě. U některých politiků by to dokonce bylo společensky prospěšné.
A teď přání, které zmínili úplně všichni. Kéž bych zůstal věrný sám sobě a nežil podle toho, co ode mě očekávají jiní. Teprve ve chvíli, kdy už není čas nic odložit na potom, člověku dojde, že si nesplnil takřka žádné sny. A že příliš mnoho energie věnoval tomu, co nakonec vůbec není podstatné. To je dobrý důvod žít v roce 2012, jako kdyby to byl rok poslední.
