Pohádka o velkém vítězství: Babiš se snaží dokázat, že nakopaný zadek je vlastně výhra ANO
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Andrej Babiš ve svých projevech prezentuje za pomoci manipulativní interpretace dat výrazné volební ztráty v krajských městech a senátních volbách jako triumfální úspěch.
- Úspěch politického projektu hnutí ANO nestojí na reálných výsledcích či odborných osobnostech, ale na nerealizovatelných slibech a podněcování společenské nevraživosti.
- Současný vývoj a reakce vedení hnutí ANO ukazují na prohlubující se izolaci Andreje Babiše i počínající ústup jeho politického vlivu.
Výsledkům komunálních a senátních voleb se ve svém úterním ohlédnutí přiměřeně věnovalo již Zpětné zrcátko, ale Babišova reakce v jeho nedělním kázání, kde výprask téměř ve všech krajských městech, který hnutí ANO utržilo, má za důkaz síly a vítězství, svědčí o jeho nepochopení příčin masakru.
Podívejme se tedy na situaci ještě jednou a zblízka: Pochvalovat si (dle slovníku Babiše a Karla Betyny) prdel natrženou v Praze až po krční páteř dozadu mezi lopatky a zmíněné propadáky v dalších velkých městech za radostné potěšení z výhry, může pouze sadomasochista s úchylkou ke koprofilii. Přičtěme k tomu, že z 24 senátních kandidátů hnutí ANO jich do 2. kola prošlo 13 (sic!), z toho 11 jen o chlup na 2. místě s takovou ztrátou na vítěze 1. kola, že její smazání je hodno označení za zázrak. Přesto Babiš poté, co v nedělní mši „Sorry jako“ oznámil, že nebude voličům vykládat pohádky, popsal situaci takto: „No, a samozřejmě senátní volby. Hnutí ANO postoupilo do 2. kola 13 našich kandidátů,“ a dodal: „No, a do 1. kola, to je velice zajímavá informace pro vás, možná, postoupili přímo samí muži. Představte si!“
Panečku, postoupit do 1. kola, kterým soutěž začíná! To fakt jeden čumí. Hned poté, co si Babišovu informaci přeloží do jazyka domorodců. Přesto Andrej Babiš neváhá nasadit ještě větší kalibr, když matematicky přiblíží úspěch hnutí ANO formou, jež náročností překračuje existenci a hladkost řešení „Navierových–Stokesových rovnic“ i „Hypotézu Hodgeova typu“.
Matematický zázrak a teorie relativity podle Babiše
Jeho definici volebního výsledku hnutí ANO: „Za nás postoupilo do 2. kola sedm žen a z toho, z těch třináct, máme dva kandidáty, který postoupili z první pozice a jedenáct z druhé pozice,“ převedenou do vzorce = (2x1) < (11x2) přijal s obdivem i respektovaný časopis „Bulletin of the American Mathematical Society“, publikující výsledky nejsložitějších současných matematických výzkumů. Schopnost prodat blbům hovno za čokoládu je dokonalým využitím Babišovy teorie relativity: „Když subjekt A vrazí nos do prdele subjektu B, nastává situace, kdy A má nos v prdeli, stejně jako B, ale B je na tom relativně lépe.“
Poslední Babišovo „Sorry jako“ je vrcholem tohoto umění relativity, v němž přiznal pražský masakr, aniž by tím popřel, že hnutí ANO volby vyhrálo.
Tato antiteze má kořeny ve vousaté anekdotě sedmdesátých let minulého století, kdy svět sledoval soupeření dvou hegemonů tehdejšího bipolárního světa: Souboj USA a SSSR o titul „Nejlepší země na světě“ byl na konci soutěže stále nerozhodný, a rozhodnout tedy měl extrémní triatlon za účasti jednoho borce za každou zemi. Po skončení závodu, který skončil vítězstvím Američana, zdobil The Washington Post stručný titul: „Jsme šampioni!“, zatímco moskevská Pravda informovala čtenáře podrobněji: „Sovětský svaz obsadil v boji o titul Nejlepší země na světě krásné druhé místo, zatímco Američané skončili předposlední!“
Ano, ve světě Andreje Babiše není vítězem první na pásce, ale ten, kdo se vítězem co nejhlasitěji prohlásí. V jednom se ale Babiš mýlí od začátku své politické kariéry, kdy vznikající politický projekt označil za středolevicové hnutí, které „on bude řídit jako firmu“ a díky tomu se blahobyt měl stát přirozenou částí DNA všech obyvatel země. Jen málo bylo těch, kteří demagogii slibu pochopili dřív, než Babiš pochopil složitost jeho plnění. Je snadné autokraticky řídit firmu, z níž lze nesouhlasící lze vyhodit. Jak ale vyhodit ze země její občany?
Kruh žluči a volič, který chce vidět souseda na dně
Ukázalo se, že snadnější než plnit nesplnitelné sliby je plnit jimi hlavy hlupáků věřících, že pečení holubi brzy obsadí telegrafní dráty jak vlaštovky před odletem na jih, vyhlížejíce dokořán otevřené tlamy lemplů. Jeho omylem je nejen výběr cílových voličů, kteří nejsou hladovějícími důchodci či samoživitelkami čekajícími, že „bude líp“. Volič ANO nečeká, až „bude líp“. Volič hnutí ANO je lempl, který ví, že líp už je, ale to se nepočítá. Jeho nenávist živí fakt, že i někdo jiný se má také líp.
Problém není v tom, že se volič ANO nemá líp. Problém je v tom, že se druzí nemají hůř! Proto ani úplatek dva tisíce důchodcům nepomůže, však hajzl od vedle dostal taky, v tom je problém! Kruh žluči by dokázaly přeskočit osobnosti expertů, ale ty vedle sebe Andrej Babiš nestrpí.
Obklíčen slizem pochlebujících přizdisráčů, v zajetí hnusu nad sebou samým při objímání se s těmi, které má za lůzu, souložíce jen se směnkami a cennými papíry, ochromen svou samotou v davu a tulíce se pouze s mocí, tou promiskuitní děvkou, které již zítra bude líp v náruči kohokoliv, kdo si půjčil z fundusu kostým velikána a přednáší krátký štěk ve světlech forbíny. Takový je život Andreje Babiše. Zapamatujte si minulý i tento víkend, začal soumrak bohů, tentokrát ale ne od Luchina Viscontiho. Jen škoda, že jsme se o něj zasloužili stejně málo jako o listopad 1989.
