Spasitelé Grolich s Rakušanem? Zapomeňte na programy. O příštím premiérovi rozhodne kalkulačka

Radost Jana Grolicha (KDU-ČSL) ze zvolení do Senátu (10.10.2026)

Radost Jana Grolicha (KDU-ČSL) ze zvolení do Senátu (10.10.2026) • Zdroj: ČTK / Šálek Václav

Jan Grolich s lídrem brněnské koalice KDU-ČSL a STAN Jakubem Hruškou ve brněnském volebním štábu v Galerii Wannieck  (10.10.2026)
Jan Grolich s lídrem brněnské koalice KDU-ČSL a STAN Jakubem Hruškou ve brněnském volebním štábu v Galerii Wannieck  (10.10.2026)
Jan Grolich tančí ve volebním štábu KDU-ČSL (10.10.2026)
Jan Grolich a europoslankyně Danuše Nerudová během komunálních voleb (10.10.2026)
Jakub Hruška, kandidát na primátora Brna, společně s jihomoravským hejtmanem a senátorem Janem Grolichem.
11 Fotogalerie
Aleš Michal
Diskuze (1)

Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?

Sledujte nás Preferujte nás
  • Komunální a senátní volby potvrdily, že spojování opozičních stran do aliancí představuje efektivní strategii pro poražení populismu a získání matematické výhody.
  • Z dat i geografického přesahu vychází jako nejlogičtější celostátní partnerství spojenectví KDU-ČSL a STAN, které však čelí ideologickým překážkám na pomezí konzervativního venkova a progresivního města.
  • Vzhledem k oslabení samostatných pozic stran jako KDU-ČSL či TOP 09 a nejasné roli ODS bude klíčové včas vyjednat předvolební koalice a upevnit vyjednávací pozice před příštími sněmovními volbami.

Komunální i první kolo senátních voleb ukázaly, že spolupráce opozičních stran ve formě předvolebních aliancí je efektivní cestou, jak porážet populistické protivníky. Při hledání zázračného receptu na celostátní úrovni je však třeba zůstat nohama na zemi. Pestrobarevné výsledky různých mezistranických aliancí nás zatím maximálně utvrdily v tom, že se všechny opoziční strany snaží vybojovat si co nejlepší vyjednávací pozici.

Hned pět kandidátů uspělo v prvním kole senátních voleb se ziskem nadpolovičního počtu všech odevzdaných hlasů. Tím si všichni z nich zajistili mandát v horní komoře a zároveň si pojistili, že nemusí další voliče přesvědčovat před víkendovým druhým kolem hlasování. Nestalo by se to, kdyby za nimi nestály široké stranické – a následně i voličské – koalice povětšinou dnes opozičních stran. Jejich podporovatelé se jak v senátních, tak i komunálních volbách ve velkých městech cítili víc motivovaní k volební účasti.

Nekompromisní boj o Sněmovnu a hrozba politické deprese

To se však od bitev budoucích, zejména od voleb do sněmovny, které nás čekají za tři roky, příliš očekávat nedá. Hnutí ANO v té době s vysokou mírou pravděpodobnosti půjde o to, jak si zajistit většinu i pro další čtyři roky, jeho partnerům dost možná pak o elementární politické přežití. Kampaň to bude ošklivá, nelítostná a bratrovražedná. Pokud se navíc potvrdí pokles Babišova hnutí – a zárodky této tendence právě dnes vidíme –, ucítí přímá konkurence pach krve.

Jenže opozici půjde také o hodně. Pokud se jí nepovede Babiše nebo kteréhokoliv z jeho nástupců porazit, další čtyři roky mimo vládní křesla přinesou straně podobný typ deprese, který teď zažívá Progresivní Slovensko u našich východních sousedů. Volbám v roce 2021 i 2025 vévodil fenomén skládání předvolebních koalic, díky kterým se dnes opoziční, ale i část vládních stran snažila přečíslit své vlastní voliče. Z jediného důvodu: vytvořit si matematickou výhodu proti soupeři. Jeden by řekl, že je to vlastně dobrá zpráva: tradiční strany se totiž ve volebním systému začaly orientovat tak dobře, že se chovají tak, aby prostě vyhrály.

Strategie hnutí ANO a přeskupování sil na opoziční scéně

V tuto chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by se do formování takových aliancí pouštělo hnutí ANO. Jeho hvězda zatím na celostátní úrovni září. Do budoucna by pro něj dávala smysl buď nějaká forma koalice s dnes neviditelnou a nevýraznou skupinou nezávislých osobností. Tím by babišovci dali najevo resuscitaci svého původního technokratického základu. Potenciálně by připadala v úvahu i aliance s nějakou ze stran, která se může hodit pro lokální posílení a zároveň by nedokázala vůdčí roli Andreje Babiše ohrozit. Personální kapacity strany Naše Česko by se strukturám ANO určitě hodit mohly…

Zároveň Andrej Babiš není zrovna známý jako někdo, kdo přepouští místa na kandidátkách ostatním úplně zadarmo. To Tomio Okamura je jiný příběh: ve strachu z protestní mobilizace proti Fialově vládě to nakonec udělal moc rád. Tady se dá přeskupování sil čekat mnohem víc. Předseda SPD se ve sněmovních kuloárech nijak zvlášť netají tím, že by politiku už rád opustil, na jeho místo si brousí zuby jiní sekáči. Kdo z vleklých soubojů vzejde jako vítěz, to je zatím těžké odhadnout.

Pro opoziční strany bude skládání předvolebních aliancí klíčovým tématem následujících let hned z několika důvodů. Předně – KDU-ČSL a TOP 09 jsou dlouhodobě v tak slabé pozici, že v tuto chvíli by jejich samostatná kandidatura nedávala vůbec žádný smysl. ODS se sice snaží brousit svou značku, ve srovnání s širokou koalicí SPOLU se ale zdá, že to ani její tradiční volič zatím neoceňuje. Starostové se pak vezou na vítězné vlně, pořád ale na celostátní úrovni trpí propastí mezi volebním potenciálem a schopností ho naplnit. Byť se poměr mezi těmito dvěma veličinami snižuje, pořád ještě se nedá ignorovat.

Je opozičních stran se stejným nebo podobným profilem zkrátka moc? Určitě je to věc, která by nám měla přijít na mysl. Zaměnitelnost programových priorit je v některých případech skoro do očí bijící. Když se pak jako na orloji předsedové všech stran, kteří samozřejmě mají přednostní právo, střídají u pultíků ve sněmovně, do konce dne i bystrý volič stihne zapomenout, který z nich poukazoval na jaký vládní nešvar. Každá ze stran zatím dělá maximum pro to, aby byla co nejoriginálnější. Lidovci mají nový vizuál a chytlavý song, Starostové pouštějí do televize víc svých osobností, Piráti jsou u pultíku performativní. Prostá logika ale velí, že vyklidit pole by měl ten, kdo má překryv s ostatními zdaleka největší.

V letošních komunálních volbách kandidovalo tolik různých aliancí, že vybrat z toho nějakou jasně funkční je velmi těžké. Někde, třeba v Praze, se oživila značka SPOLU – a ne neúspěšně. Žádná ze tří stran, které tuto koalici dříve tvořily, ale nyní o její existenci nechce slyšet, všechny si chtějí dělat věci po svém. V Brně se zase osvědčilo spojenectví lidovců a Starostů. Je jedním z důvodů, proč lidovci budou mít nejen primátora brněnské metropole, ale také senátora Jana Grolicha s tak silným mandátem.

Spojenectví KDU-ČSL a STAN jako nejlogičtější předvolební koalice

Čistý pohled hluboko do statistik dává tušit, že spojenectví lidovců a Starostů by dávalo i pro celostátní úroveň největší smysl. Lidovci zařizují to stejné, v čem spočívala jejich přidaná hodnota už pro koalici SPOLU – mají silnou základnu na Moravě a v části jižních Čech. Nezdá se, že by se na tom něco zásadního měnilo, naopak. Osobní značka Jana Grolicha tuhle dominanci utvrzuje i v Brně, které voličsky není vůbec neatraktivní, velmi spolehlivě tu napomáhá k nabourávání dominance hnutí ANO.

Starostové pak mají silnou základnu v Čechách. Doposud mohli počítat s personálním podložím ve středně velkých městech, loňské sněmovní i letošní komunální volby ale dokládají, že se čím dál tím víc stávají městskou liberální stranou. Spojit tyhle dvě výhody může tvořit výbušně-úspěšnou směs. Protože se tím navazuje na to matematicky nejlogičtější, co drželo pohromadě koalici SPOLU a pomáhalo jí být hlavním soupeřem Babišova hnutí.

Takové spojenectví samozřejmě nevyhnutelně naráží na své celostátní limity. Ty by patrně nebyly ani tak personální – Jan Grolich a Vít Rakušan mezi sebou žádný problém zjevně nemají –, ale spíše ideologické. Je velkou otázkou, kdo by dokázal dělat jaké kompromisy především v tématech, ve kterých se udržuje jako živé štěpení mezi konzervativním venkovem a progresivním městem.

Manželství pro všechny by se mohlo stát jednou z třecích ploch. A pro STAN by nemuselo být jednoduché voličům vysvětlovat, že z prioritizace tohoto tématu ustupují jen měsíce poté, co se stali jeho nejviditelnějšími a nejvlivnějšími parlamentními fanoušky. Kdyby podobné ústupky dělal Jan Grolich, může si zase rozhněvat tu část strany, která mu už teď podvědomě nevěří – a čeká na nějakou jeho chybu, případně sklápí oči k zemi a na novém marketingu se nechce nebo neumí podílet.

V politickém zákulisí se mluví také o spojenectví mezi TOP 09 a KDU-ČSL. To by bylo samozřejmě do značné míry pikantní. Prvně jmenovaná strana totiž před sedmnácti lety vznikla díky úprku části lidovců. Topka se v posledních letech snažila prezentovat jako moderní strana, byť ne s tak jasnými liberálními důrazy jako STAN. I tady funguje městsko-venkovské spojení, v případě TOP 09 ale s mnohem nižšími čísly. A zajímavé na současné debatě – ať už veřejné, nebo zákulisní – je to, že se v nových formátech příliš nepočítá s ODS. Je to zejména proto, že její rozhádaná členská základna jako příliš dobrý partner pro vyjednávání a skládání budoucích kandidátek v tuto chvíli nepůsobí.

Ještě nějakou dobu uvidíme, kterak si všechny zmíněné strany leští svoje vlastní značky. Komunální volby v tomhle znamenaly nejsilnější povzbuzení pro STAN a lidovce. Starostové mají nyní potvrzeno, že jejich obrat dává smysl a je přijímaný i v komunálních volbách, kde si příchozí voliči můžou vybírat i z lokálních hnutí, která často nejsou myšlenkově od „celostátních“ Starostů zas tak vzdálená. Lidovci zase přinejmenším dokázali zbrzdit trend, který je patrný u všech velkých stran. Nebýt fenomenálního úspěchu na jižní Moravě, jejich výsledek by byl mnohem horší, a to navzdory tomu, že pořád dominují v síle a mohutnosti regionální struktury, což je jejich strategická výhoda.

Pro ODS tu nemusejí přicházet jen špatné zprávy. Tato strana si ale musí uvědomit, že potřebuje s obrovskou naléhavostí stavět na pozitivních příbězích. A celostátně ukotvení politici jim je přinášejí čím dál méně. Nikde není napsáno, že se současné preference nezačnou přeskupovat. Proto teď dává smysl soustředit se na jejich co největší možné navýšení. Kdo na začátku zahraje vyšší kartu, bude pak rozhodovat o tom, jak se budou skládat kandidátní listiny.

Za tři roky se octneme před další sněmovní volbou. A do té doby se toho ještě velká spousta stane. Všechny strany by se ale teď měly začít připravovat na to, že je debaty o předvolebních spojenectvích budou brzy čekat. Pokud jejich předsedové s nějakou konkrétní vizí nebo představou objedou i své okresní a místní organizace, sníží to pravděpodobnost budoucích nepříjemných překvapení. Ta si pro úspěch především dnešní opozice, jejíž strany jsou na rozdíl od těch koaličních řízené klasickým hierarchickým způsobem, nebude moct dovolit.

Vstoupit do diskuze (1)

Články z jiných titulů