Vysát ODS a domluvit se s Babišem. Může Kubův pragmatismus fungovat i za hranicemi Jihočeského kraje?
Úspěch hnutí Naše Česko: Politický projekt jihočeského hejtmana Martina Kuby uspěl v jižních Čechách i Ústí nad Labem s pragmatickou strategií.
Vysávání a oslabení ODS: Přetahováním lokálně známých tváří způsobilo nové hnutí na mnoha místech výrazné ztráty původní mateřské ODS.
Test pro celostátní volby: Klíčem k expanzi mimo jižní Čechy bude sestavení kandidátek napříč republikou a vymezení vztahu k hnutí ANO.
Jednou ze stran, která může výsledky komunálních voleb pokládat za úspěch, je Naše Česko Martina Kuby. Hlavním důvodem ale je, že před víkendovým kláním formálně začínala na nule. Zajistila si „povinná“ vítězství v jižních Čechách, mimo tento region ale sehrála trochu jinou roli.
V Jihočeském kraji šel populární hejtman na jistotu. Čistým neúspěchem by pro něj mohla být snad jen prohra ve volbách na českobudějovický magistrát, pro tuto chvíli nejprestižnější záležitost. A ta nepřišla. Hnutí Naše Česko pod vedením Martina Kuby tu v komunálních volbách získalo bezmála 30 procent hlasů a bude moct složit koalici s hnutím ANO. Tyto dvě formace budou mít dohromady 23 křesel v zastupitelstvu čítajícím 45 členů, tedy nejtěsnější možnou většinu.
ODS v centru Jihočeského kraje přišla oproti předchozím volbám o 16 mandátů. Před čtyřmi lety měla podobný výsledek jako Naše Česko dnes. Zjevná je tu personální kontinuita – drtivá většina teď zvolených zastupitelů hájila barvy občanských demokratů.
Úspěch Martina Kuby na jihu Čech: Jak Naše Česko oslabuje ODS
Našemu Česku se však povedlo uspět napříč Jihočeským krajem – přesně tak, jak to Martin Kuba potřeboval. Zaměřil se především na středně velká sídla, kde se ODS v průběhu času etablovala. A tedy kde mohl dosavadní reprezentanty snadno a rychle přetáhnout na svou stranu. Uspět se mu podařilo v Táboře (18,7 %), Strakonicích (20,3 %) nebo Třeboni (22,5 %), o něco méně příznivé výsledky přišly z Českého Krumlova (12,3 %) nebo Písku (10,2 %).
Vše se dá ale takříkajíc uhrát na to, že projekt je pořád relativně nový a snaží se zapouštět kořeny. A ke všemu je potřeba také vzít v úvahu, že lokální volby, kde se Kubově straně mohly postavit – a často také postavily – různé aliance místních sdružení nebo spojenectví zavedených stran, nepatří mezi politikovy hlavní cíle.
V jižních Čechách však může být Kuba spokojený zejména proto, že se jeho strana octne v zastupitelstvech takřka ve všech obcích, kde listinu dokázala seskládat. Jedinou výjimkou budou Řepice v okrese Strakonice. Situace tu je ale poměrně specifická: kromě Našeho Česka se tu do souboje pustily jen samostatné nezávislé osobnosti, z nichž si až na jednoho všichni kandidující rozdělili mandáty v zastupitelstvu. Ve všech ostatních případech 41 jihočeských obcí strana získala alespoň jednoho zastupitele.
Naše Česko sestavilo kandidátky i na několika místech mimo jižní Čechy. Týkalo se to především Ústeckého, Karlovarského a Středočeského kraje. Působivého vítězství dosáhla koalice s jeho účastí v Ústí nad Labem – získala přes 50 procent. Tady je ale zásluha nově vzniklé strany samozřejmě limitovaná, jednalo se o „slepenec“ velkého množství na celostátní úrovni opozičních stran.
Naše Česko tu získá 3 vlastní zastupitele. Zároveň bude ale právě ústecký region vedle toho jihočeského nejsilnější zastupitelskou základnou: hnutí získalo mandát v 7 obcích, v některých z nich uspělo solidně.
Zatímco v jižních Čechách šlo Našemu Česku reálně o podíl na moci, při expanzi mimo tento region byly motivace rozdílné. V některých případech se lokálním osobnostem prostě zalíbila nová strana – a mohli bychom i říct, že kritérium novosti bylo o něco důležitější než snaha plnit sny viditelného regionálního politika.
Jinde se na první pohled zdá, že k sestavení kandidátky Našeho Česka došlo pro potrápení občanských demokratů, z jejichž řad Martin Kuba odešel a jejichž lokální osobnosti přetáhl na svou stranu. Ilustrativní příběh nabízí třeba Beroun. Naše Česko tu získalo s bezmála šestiprocentním výsledkem jediného zastupitele. Občanské demokraty, kteří museli v časové tísni slepovat kandidátku, ale vytlačili před brány radnice.
Podobných příběhů je víc – třeba v již zmíněném Českém Krumlově nebo středočeském Buštěhradě. Není samozřejmě možné na individuální úrovni datově rekonstruovat, jestli to byl právě úspěch Našeho Česka, který na několika místech rozhodl o tom, že ODS už v zastupitelstvech nezasedne.
Spolu s širším trendem poklesu kdysi nejsilnější pravicové strany je to ale rozhodně jeden z rizikových faktorů. Takový, který k slabší pozici ODS mohl mnohde přispět jako další problém. Na mnoha místech – třeba ve Vodňanech nebo v Mnichově Hradišti – dokonce zformování lokální pobočky Našeho Česka zabránilo ODS v kandidatuře úplně.
Klást si otázku, zda je Naše Česko teď nebo do budoucna pro ODS hrozbou, je tak relevantní. Pokud by se povedlo i jinde než v jižních nebo středních Čechách zopakovat podobné scénáře, občanské demokraty to může v některých lokalitách paralyzovat, případně jim to způsobovat velké problémy.
Na druhou stranu – přesně v míře těch problémů mohou být komunální volby poměrně specifické. ODS si teď spíš bude muset počkat na to, jestli od ní ke Kubovu hnutí neutečou nějaké další výrazné osobnosti spojené s její značkou. Pokud ano, bude muset jejich ztrátu vykrývat, avšak v nejbližších kláních ne nutně na úrovni místních organizací. Znamená to, že při rekrutaci nových osobností bude muset Kuba vynaložit ještě značné množství energie.
Expanze hnutí Naše Česko mimo jihočeský region
Pro Naše Česko tak z výsledků voleb vyplývá celkem jasná zpráva. Jižní Čechy má celkem solidně pokryté, což se dozajista projeví za dva roky v krajských volbách. Pro Martina Kubu je příjemné, že budou předcházet klíčovému sněmovnímu klání. Stát se samozřejmě může cokoliv – ostatně žádný strom neroste do nebe. Pokud však zůstane jihočeský hejtman pro místní stále důvěryhodným politikem, úspěch ho nemine.
Expanze do jiných regionů, která bude pro celostátní relevanci klíčová, má pro úspěch několik podmínek. Tou nejdůležitější samozřejmě je sehnat dostatek lidí, které lze na listiny nominovat. Krajské volby budou jedním z klíčových testů. A vedle automatického úspěchu v jižních Čechách by Martin Kuba měl usilovat o to, aby jeho strana kandidovala ve všech krajích, a dokázala si tak otestovat svoji sílu a limity. Data pro analýzu z výsledku hlasování v roce 2028 totiž máloco nahradí.
Z dosavadní Kubovy strategie se zdá, že se snaží jít při budování strany krok za krokem, pročež zkouší spojovat dva dříve úspěšné příběhy růstu. Ten první je zaměřený na technokracii a efektivní vládnutí a tak trochu se snaží napodobit trajektorii úspěchu hnutí ANO. Jihočeský hejtman se nechává popisovat jako schopný manažer, který má vše pevně v rukou. Mimo hranice svého kraje se snaží rozšířit informaci o dobré správě regionu. A spolu s tím věří, že jsou zapomenuty kauzy, které byly s jeho působením dříve spojeny.
Druhý příběh na rozdíl od toho prvního nevychází shora. Je závislý na získávání lokálně důvěryhodných osobností tam, kde je to možné. A trochu tím napodobuje étos, na kterém se postupně prosadilo hnutí STAN. Pokud však při získávání nových osobností bude Kuba spoléhat neúměrně moc na někdejší členy ODS, jako tomu nyní je především v Jihočeském kraji, dost možná tahle taktika velmi brzy narazí na svůj strop.
Spojenectví s hnutím ANO: Jaká je pragmatická strategie Martina Kuby?
Dává smysl se také ptát, jakou pozici v celostátní politice Naše Česko obsadí. Mnohými je označováno za potenciálního koaličního partnera hnutí ANO Andreje Babiše pro nadcházející krajské a sněmovní volby.
Mnohými je označováno za „béčko“ hnutí ANO, případně chystaného koaličního partnera. To by mohlo napovídat roli, kterou měla dřív Přísaha a dnes jí odpovídají Motoristé. Jak ale víme z minulosti, třebaže vidina budoucího vládnutí s Andrejem Babišem může být lákavá, není bez rizika.
Hnutí ANO v letošních komunálních volbách neuspělo, ztratilo ve velkých městech i periferiích, kde dobrý výsledek pokládalo za jistý. Pokud se v návaznosti na to rozhostí v regionálních organizacích Babišovy strany nervozita, dá se předpokládat jen malá ochota hnutí ANO nějaké hlasy strategicky „přepustit“ menším přátelským stranám.
Z předchozích zkušeností navíc víme, že v horké fázi předvolební kampaně před sněmovními volbami Babiš na kamarádíčkování nehraje. Většinou se snaží získat pro svoji stranu co nejlepší výsledek a ostatní se pak mohou porvat o zbytek. V roce 2021 se Babišovi tato strategie krutě vymstila, vloni ale prosazení malých submisivních partnerů nezabránila.
Martin Kuba je politický pragmatik, a vyloučeno tak není ani flirtování se současnými opozičními stranami. Pravda, je o něco méně pravděpodobné než přátelství s těmi vládními, přesto se však nedá zcela vyloučit. To ukazuje právě případ Ústí nad Labem.
Tady je Kuba – jak jsme si ale řekli, celkem malou – součástí příběhu, který Babiše v těchto volbách tak trochu pokořil. Naše Česko tu bude součástí aliance, která vedle ODS dost poškodila i hnutí ANO. Z jiných míst to ale naopak vypadá, že se ANO a Naše Česko domluvit dokážou. Jestli to přetrvá, tak to bude určující i pro další osud strany.
Pro Martina Kubu samozřejmě do budoucna může sehrát pozitivní roli obecná záliba českých voličů v nových stranách. Pokud přijme šikovnou strategii a přesvědčí dostatek voličů, že je nový a neokoukaný, je to základ pro budoucí úspěch. Těch příběhů už jsme tu měli několik – třeba Věci veřejné, Unii svobody nebo Stranu zelených.
Žádná z těchto stran v roce, kdy uspěla ve volbách do dolní komory parlamentu, nebyla nová. Všechny se ale dokázaly jako nové tvářit. Krize, do které se oslabením celostátních pozic dostává ODS, může být pro Kubu jistě příležitostí. Přečíslit ale ostatní hladové opoziční psy nebude nic jednoduchého. A bude pro to potřeba ještě hodně práce.
