Kdo v Rusku mlčí, podvolil se. Kreml děsí pravda ze zahraničí, protože ji neumí umlčet
- Nový román Dmitrije Gluchovského „Registrace“ vyvolal ostré diskuse a napětí mezi Rusy žijícími v zahraničí a těmi, kteří zůstali v Ruské federaci.
- O situaci v Rusku lze mluvit a psát pravdivě pouze ze zahraničí, protože ti, kteří zůstali v zemi a veřejně vystupují, podléhají pravidlům a rétorice kremelské moci.
- Rusko opustili především inteligentní a přemýšliví lidé, jejichž nepříjemnou pravdu se režim snaží marně umlčet, a prudká reakce na Gluchovského knihu jen potvrzuje její přesnost.
Nedávno se mi, stejně jako mnoha fanouškům spisovatele Dmitrije Gluchovského stala radostná událost. Vyšel mu nový román s názvem „Registrace“, přičemž kniha je zveřejněna zdarma na telegramovém kanálu autora. Román popisuje příběh dívky ruského vojáka, který podepsal smlouvu s ministerstvem obrany, zatímco ona čeká dítě a snaží se co nejrychleji uzavřít sňatek, aby získala finanční dávky. V tomto závodě navíc soupeří s jeho matkou.
Román jsem zhltla rychle a vyvolal ve mně bouři emocí a přiměl mě, abych se stala ještě větší obdivovatelkou Gluchovského. Nechci vám popisovat děj knihy, protože by to byl spoiler, ale pokud umíte rusky, doporučuji si ji přečíst. Nebudu se však zabývat dějem románu, ale tím, jakou vlnu diskusí vyvolala Gluchovského kniha mezi Rusy.
Spor o pohled zvenčí a podřízení se pravidlům
Zvláštní napětí vzniklo mezi Rusy, kteří odjeli, a těmi, kteří zůstali v Ruské federaci. Lidé, kteří zůstali v Rusku, spisovateli vyčítají, že píše o událostech ze zahraničí, a proto nemůže věrohodně zachytit skutečnost. Ti, kdo se ho zastávají, připomínají, že desítky knih o Rusku, které se staly klasikou, byly napsány v emigraci.
Hned mi přišel na mysl můj bývalý šéfredaktor z rozhlasové stanice Echo Moskvy, který se po zahájení plnohodnotné invaze ruských vojsk na Ukrajinu rozhodl, že zůstane v Rusku, protože ho posluchači potřebují a on musí zůstat s nimi. Přitom měl a má možnost žít kdekoli a k mému překvapení klidně létá do Evropy a do Spojených států po celou dobu války.
Výsledkem je, že čím déle válka trvá, tím více se jeho rétorika podobá rétorice propagandistů, kteří vedou politické show v televizi. Někdy v tom vůbec nevidím žádný rozdíl. Kdyby mi dali text citátu od něho a od Solovjova a neřekli mi, který je od koho, stěží bych je dokázala rozeznat. Chci tím říct, že když jsi v Rusku, ať už dobrovolně, nebo ne, podřizuješ se pravidlům Kremlu. Kdo se podřídit nechce, buď odešel, nebo mlčí. V horším případě je ve vězení, nebo v hrobě. Ale pokud nemlčíš a vystupuješ na veřejnosti, znamená to, že tvá rétorika se podobá rétorice moci, nebo pokud něco řekneš jen tak mimochodem, pak ti to právě moc dovolila.
Mýtus mučednictví a pasivita společnosti
Vůbec nechápu ten faktor mučednictví, který vede k tomu, že člověk zůstává se svým národem. Tím trpí mnoho ruských opozičních politiků, na které se několikrát pokusili spáchat atentát, odjeli, ale pak se vrátili. Hned mě napadá příklad Alexeje Navalného, kterého zabili v ruském vězení, mohl zůstat v Německu, ale sám se rozhodl vrátit se. Možná si myslel, že lidé v Rusku za něj budou bojovat, ale jediné, co lidé udělali, bylo, že při jeho pohřbu plakali. Lidé v Rusku nebojují ani za sebe, natož za někoho jiného. Smířili se s tím, že je posílají na smrt, a berou to už jako samozřejmost.
Často se na mě valí obvinění, že kritizuji Rusko jen proto, že lidé na Západě rádi slyší, že tam je všechno hrozné. Není to pravda, nedělám to záměrně, ale proto, že si skutečně myslím, že tam vládne temnota a násilí. Kdyby tam bylo něco dobrého, řekla bych to, ale nic takového tam není. Jde o to, že o Rusku lze upřímně mluvit a psát pouze ze zahraničí, protože uvnitř Ruska vám nedovolí ani otevřít ústa bez souhlasu shora. Právě člověk, který se nachází v zahraničí, může věrohodně zprostředkovat realitu, která se odehrává v Rusku. Tím spíše v 21. století, kdy jsou k dispozici sdělovací prostředky, ruské televizní vysílání, chaty v Telegramu a sociální sítě. Stačí se do toho ponořit a vyprávět, tedy podat svědectví.
Někdo by mohl namítnout, že se možná za tu dobu, co jsem v zahraničí, situace v zemi změnila. Tady je příběh z mé vlastní zkušenosti. Když jsem odjela ze svého regionu do Moskvy, bylo mi 17 let. Zhruba jednou za rok jsem se vracela do rodného města a tam zůstaly dokonce i díry v silnicích stejné jako dřív. Jedinou změnou bylo, že se otevřelo několik kaváren, postavili ještě pár kostelů, a to je vše.
Naposledy jsem byla ve svém rodném městě v roce 2018, tehdy se v Rusku konalo mistrovství světa ve fotbale, postavili sice několik stadionů, všechno vyzdobili a dali do pořádku, aby se před cizinci neztrapnili, ale to vše je jen fasáda. Mentalita a podstata se nemění a žádná nová kavárna, kostel ani stadion nedokážou zázračně změnit povědomí lidí. Pokud tedy mluvíme o změnách, nové budovy mě nijak zvlášť nezajímají, a co se týče všeho ostatního, tam se nezměnilo opravdu nic, což potvrzují i moji rodiče, kteří v Rusku stále žijí.
Neschopnost režimu umlčet pravdu ze zahraničí
Rusko opustili především přemýšliví, inteligentní a rozumní lidé, mezi nimiž je i Gluchovskij, a právě jejich úsudku lze důvěřovat. Samozřejmě pokud chcete věřit názoru Rusů, kteří pobíhají s písmenem Z na rukávu, je to vaše právo, ale ode mě to nečekejte. Jejich argumenty, proč podporují Putina a válku, mě absolutně nezajímají.
Právě proto ruským úřadům nedávají spát ti, kteří z Ruska odešli – nedokážou přijít na to, jak je potrestat. Co mohou dělat? Zakázat jim návrat? Takových, kteří by se chtěli vrátit, by se ale muselo ještě mnoho hledat. Rozčiluje je, že nemlčí a že je nedokážou umlčet. A pokud je to tak, znamená to, že zaznívá nepříjemná pravda, kterou chtějí skrýt.
Každý si sám vybírá zdroj informací, vybírá si knihy a filmy. Můžete si vzít knihu od Gluchovského nebo třeba od Pelevina, který vystupuje v propagandistických pořadech. Mohu však jen říct, že pokud kniha Gluchovského tak rozčílila Rusy žijící v Rusku, znamená to, že byl naprosto přesný. A navíc v ní nepopsal nic, co by nám nebylo známo.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zrušené stanice Echo Moskvy
