Babiš a močovina: Praxe ukazuje, kdo politiku skutečně chápe
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Močovina čili urea, pro chemické fajnšmekry diamid kyseliny uhličité, je organická sloučenina vznikající při odbourávání bílkovin v játrech, z nichž odchází krví do ledvin a odtud z těla ven. Ač by to do ní jeden neřekl, vstoupila tato substance i do dějin biologie a filozofie: objevena v 18. století byla už roku 1828 uměle syntetizována, což tehdy bylo (poněkud příliš optimisticky) považováno za počátek pádu vitalismu neboli víry, že v živých organismech sídlí jakási specifická Životní Síla, kterou nelze napodobit ve zkumavce (ne že ji napodobit neumíme, ale že to nejde).
Teď jeden citát: „Močovinu připravoval chemický průmysl po třicet let (...) Jestliže přesto novokantovci v Německu zkoušejí křísit představu o nepoznatelnosti věci o sobě a agnostici v Anglii představu o nepoznatelnosti světa, pak je to po vědecké stránce krok zpátky a v praxi jen kradmý způsob, jak přijímat materialismus s hanbou před světem a zapírat jej před lidmi.“ My, absolventi státní zkoušky z marxismu-leninismu, jistě hned poznáme starého známého – Friedrich Engels (po vzoru korunovaných hlav u nás zvaný „Bedřich“). Záhadná věta o kradmém materialismu znamená, že i agnostik si užívá výhod umělé močoviny, ale odmítá veřejně přiznat, že močovina (potažmo Příroda) už před námi tudíž v principu neskrývá žádné tajemství.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
