Dominik Stroukal: AI nás nemusí udělat bohatšími, pokud si špatně vládneme
Nejslavnější město ekonomie není New York, Londýn ani Frankfurt. Je to Nogales. Přesněji dvě Nogales, protože město uprostřed rozděluje plot mezi americkou Arizonou a mexickou Sonorou. Stejné slunce, stejné tacos, lidé na obou stranách mají často společné prababičky. A přesto na severu vyšší příjmy, lepší silnice, fungující úřady a delší život. Ekonom Daron Acemoglu si tak jednou sedl k notebooku a napsal: „Nemohl jsem si nepoložit otázku…“ A za odpověď dostal v roce 2024 Nobelovu cenu.
A jaká je ta odpověď? Rozdíl nedělá zeměpis ani kultura, ale pravidla hry. Instituce. Kdo smí podnikat, komu patří, co vydělá, jestli se dá vymáhat smlouva a jestli se mocní dají vyměnit. Na papíře nuda, ale v praxi je to rozdíl mezi Severní a Jižní Koreou.
Jak se to pojí s umělou inteligencí? Protože žijeme v době, kdy každá druhá prezentace končí slidem, na kterém umělá inteligence slibuje blahobyt pro všechny (anebo konec světa, ale tam není co počítat). Acemoglu spolu se Simonem Johnsonem v knize Power and Progress dělá nepříjemnou věc. Připomíná, že tohle jsme už několikrát slyšeli.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
