Dvojí mezinárodní politika jedné vlády: Tomio Okamura ustupuje diktaturám a obchází spojence

Kontroverzní výboje na mezinárodní scéně praktikuje zejména blok SPD. Předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura stále viditelněji projevuje náklonnost k „ose zla“, zahrnující nebezpečné autoritářské režimy. Po Ruské federaci a Číně hodlá navazovat vztahy dokonce s Íránem způsobem daleko vybočujícím z linie západních členů NATO a Evropské unie.

Premiér Babiš tomu neumí nebo v zájmu udržení vlády nechce čelit. Rozklížená a nekoordinovaná zahraniční politika jde hlavně na jeho vrub. Okamura však zachází tak daleko, že se Česko stává nečitelným spojencem, přestože se hnutí ANO a Motoristé verbálně pokoušejí deklarovat prozápadní kurs.

Aktivně s íránskými islamisty

Začněme poslední akcí. Okamura přijal íránského velvyslance Sajída Madžída Ghafeleha Bašího v době, kdy se zhoršuje situace na Blízkém východě po nezvládnutém útoku Donalda Trumpa na Írán. Islámská despocie v jeho důsledku ovládá Hormuzský průliv, raketově stoupají ceny ropy a plynu.

Okamura prosazuje „aktivní komunikaci“ se zemí, která povraždila desítky tisíc vlastních občanů, vyvíjí jaderné zbraně, chce vymazat ze světové mapy Izrael a naposledy zařadila na seznam svých vojenských cílů stanici Radio Farda v Praze. Kvůli této hrozbě si předvolal íránského velvyslance ministr zahraničí Petr Macinka a vzápětí ho s přátelským úsměvem přivítá předseda sněmovny.

Premiér Babiš a ministr Macinka k této mezinárodně citlivé akci předsedy dolní komory mlčí a vzhledem k aktuálním poměrům není jisté, zda o ní věděli předem. Z vnějšího pohledu se tomu nedá rozumět jinak, než že existují dvě paralelní zahraniční politiky, jež jdou proti sobě.