Jefim Fištejn: Rusku už ani svěcená voda nepomůže. Definitivně padá do smrdutého močálu

Většina expertních úsudků, stejně tak jako hospodských keců, paradoxně bazíruje na pověrách a stereotypech vstřebaných ze středoškolské dějepravy, ze znalostí smyšlených bájí či vousatých vtipů. Všechny takřka bez výjimky vycházejí z představy o přechodné a dočasné povaze dnešní etapy ruských dějin.

Snění o převratu

Někteří snílkové doufají, že spíše dříve než později dojde k nějakému palácovému převratu, ke spiknutí vojenské nebo oligarchické věrchušky, až se v nich probudí elementární pud sebezáchovy. Nakradli dost a měla by jim vrtat hlavou myšlenka, jak spolehlivě přenechat majlant svým potomkům. Žel, snění o převratu je jen bohulibé přání. Celá konstrukce je pojata tak, že se systém drží na jednom jediném hřebíku. Stačí ho vytrhnout a stavba se zřítí. Ano, ve skvělou budoucnost nevěří nikdo, všichni chápou všechno a všichni se bojí domyslet myšlenku do trpkého konce. Přesto raději mlčí, neboť si nejsou jisti, zda poblíž není přístroj schopný odečítat z úst nebo rovnou z hlavy.

Pro spiknutí je třeba aspoň počáteční důvěra mezi hrstkou odvážlivců. V současném Rusku už to není možné – je to země, kde orgány běžně zatýkají občana za to, že vyšel na náměstí s čistou čtvrtkou papíru v ruce: „My víme, co byste na ten papír napsal, kdybyste mohl!“ Pokud k vám přistoupí kolega s matnou narážkou, že je načase něco ve státě změnit, první, co vás napadne: „Je to určitě provokace! Když ho hned neudám, zítra mě zatknou spolu s ním!“

Proto nečekejte spásu z kabinetů putinovské elity. Ti Rusko nezachrání. Nezachrání ani sebe, ani vlastní majetky, ba ani vlastní děti. Bude to těžká kocovina, velký mlýnek na lidské maso.