Koloběh tyranie: Ruská exilová opozice si jen dělí kůži nezabitého medvěda, systém ale nespraví
Britský diplomat Nigel Gould-Davies zveřejnil v časopise The Spectator kritický článek namířený proti ruské demokratické opozici, v němž ji obvinil, že její takzvaný boj je zaměřen pouze na Putina a jeho nejbližší spolupracovníky, nikoli na Rusko a jeho systém. Vysvětlil to na příkladu sankcí a dospěl k závěru, že „jak Kreml, tak opozice v exilu se shodují v názoru na stejnou otázku – sankce jsou špatné – avšak z opačných důvodů: první proto, že jsou účinné, druzí proto, že jsou neúčinné.
Diplomat se rovněž vyjádřil k tomu, že mnozí ruští opozičníci se zasazují o zmírnění vízového režimu, údajně proto, že odliv mozků a odborníků zasáhne Putina a jeho režim. Gould-Davies upozornil, že mnoho Rusů může i nadále volně opouštět zemi. Od začátku války tak učinily stovky tisíc lidí a nepotřebovali k tomu ani schengenské, ani britské vízum. Ruští opozičníci z nějakého důvodu ale považují za pravdu, že Rusové zůstávají zavřeni doma kvůli „nespravedlivým“ sankcím, které zasahují pouze obyvatelstvo, nikoli však vládní elitu.
Článek okomentoval ruský opoziční politik Ilja Jašin, který napsal, že ruská opozice skutečně brání svůj lid a že to není v rozporu s bezpečností Evropy. Domnívá se, že dlouhodobá bezpečnost Evropy není možná bez vzniku demokratického Ruska. Podle Jašina zpřísnění vztahů s Evropou nijak nezabrání kremelským tajným službám v pokračování jejich činnosti v západních zemích. Podle jeho logiky pokud se lidé z Kremlu stejně dostanou dovnitř, nemá smysl zavádět jakákoli omezení. Celkově je Jašinovo poselství staré jako svět – Rusko se musí stát demokratickým a teprve pak bude Evropa v bezpečí, a pokud chce být Evropa v bezpečí, musí vynaložit veškeré úsilí, aby se Rusko stalo demokratickou zemí.
Celkově s myšlenkou britského diplomata souhlasím, ale to, co napsal, považuji pouze za malou špičku ledovce. Zaprvé je třeba přijmout jako fakt, že ruská opozice neexistuje. Existují jenom aktivisté žijící v zahraničí. Za druhé, tito aktivisté nebudou prosazovat politiku v rozporu se zájmy Rusů, protože je považují za svou budoucí voličskou základnu, právě z tohoto důvodu se mnozí z nich dostávají do stavu na pokraji infarktu, když jim je položena otázka „Čí je Krym?“. Jako opozice by měli říct, že Krym patří Ukrajině, ale Rusové by jim to neodpustili, proto se ve svých odpovědích kroutí, jak jen mohou. Mimochodem teze o „válce jednoho Putina“ také patří takzvané opozici. Tímto způsobem chrání občany agresorského státu, protože tak lze snadno svalit odpovědnost pouze na Vladimira Vladimiroviče a říct, že všechny oklamal a donutil je k tomu.
Ze stejného důvodu hystericky křičí kvůli každému novému zákonu, který zpřísňuje vízový režim, a obviňují z rusofobie politiky, kteří se zasazují o posílení kontroly nad ruskými občany žijícími v jejich zemi. Ruští aktivisté žijící v zahraničí jsou přesvědčeni, že se určitě vrátí a zaujmou místo u moci, jak přesně to udělají, nevysvětlují, ale jistotu v tom rozhodně mají. A zatímco jsou v zahraničí, nebojují proti Putinovu režimu, ale válčí mezi sebou o prezidentský post, tedy dělí si kůži ještě nezabitého medvěda. Jenže většina Rusů opozičníky nepotřebovala ani před válkou a už vůbec je nebude potřebovat po jejich návratu. Nezapomeňte totiž, že my, ti, kdo jsme opustili velké Rusko, jsme v očích většiny zrádci, teroristé a extremisté. Dokonce i moji příbuzní se mnou přerušili veškeré kontakty kvůli tomu, že jsem zahraniční agent, ačkoli mi tento status ruské ministerstvo spravedlnosti nepřiznalo.
Ruští opoziční politici nejsou v Rusku potřební, samozřejmě mohou mít své oddané fanoušky. Například Fond pro boj proti korupci a Julia Navalná mají mnoho fanoušků, je to tam doslova sekta, ale ani to nestačí k tomu, aby se situace v zemi nějak změnila. Pokud se jim za života Navalného nepodařilo nic dokázat, jeho vdova to sotva zvládne, tím spíš, že uvnitř fondu neutichají skandály, intriky a obvinění.
Představme si však, že Putin zemřel, ruští opozičníci přiletěli všichni jedním letem do Moskvy. A co dál? Pokud jak napsal Jašin, chtějí demokratické Rusko, budou muset, aby se dostali k moci, vyhrát volby, což je nemožné, protože nebudou žádné volby ani voliči, kteří by hlasovali pro zrádce, kteří opustili zemi „v nejtěžším okamžiku její existence“. No a pokud to demokratickou cestou nevyjde, bude nutné převzít moc silou. Pak ale už o žádné demokracii nemůže být řeč a ruská opozice se nebude v ničem lišit od Putina. A buďme upřímní, síly na to nemají. Proto se tito ruští aktivisté v emigraci staví tak negativně k ruským jednotkám bojujícím za Ukrajinu. Ty totiž mají sílu, odvahu, zbraně a hlavně – nemají strach.
Osobně jsem přesvědčena, že Rusko nikdy nebude demokratickou zemí, protože nestačí vyměnit špatného cara za dobrého – kdysi právě to navrhoval Alexej Navalnyj. Nejde ani tak o samotného Putina jako o systém. Ne Putin vybudoval systém, ale systém udělal z Putina tyrana a teroristu. A stejně tak by z tyrana udělal jakéhokoli jiného demokratického politika, ať už Navalného, nebo Jašina. A zdá se mi, že tento systém lze zničit pouze tím, že se zničí Rusko. Protože v takovém případě je snazší postavit vše znovu než provádět přestavbu. A kromě systému, který jako pavučina obklopuje celé Rusko, samotní Rusové nechtějí žít v demokratické zemi, ať vám ruští opoziční politici říkají cokoli.
Rusové si vždy zvolí železnou pěst a to, že nyní na území Ruska rostou pomníky Stalina jako houby po dešti, jen potvrzuje má slova. Pokud se zeptáte, koho by si Rusové přáli zpět, jestli Stalina, nebo Gorbačova, zkuste si tipnout, koho vyberou. Ani nemusím přemýšlet, všichni by se jednotně poklonili Josifu Vissarionoviči k nohám a mlčky snášeli represe. Nikdo se neodvážil Stalinovi něco namítnout, všichni to snášeli a čekali, až zemře. Teď se děje totéž a s tím dalším to bude stejné. Takto funguje koloběh tyranie.
