Rozpočtový hazard s požehnáním Motoristů: Pavel vetoval zadlužování, Babiš propadl hysterii
Prezident Petr Pavel vetoval první zákon Babišovy vlády rizikově rozvolňující rozpočtová pravidla. Premiér ho obvinil z aktivismu, ale v tom případě by musel být Pavlův předchůdce Václav Klaus hyperaktivista, jelikož vetoval 59 zákonů.
Prezident Petr Pavel zatím neplýtval právem vetovat sporné zákony. Teprve po půl roce vrátil do sněmovny první zákon vlády Andreje Babiše, novelu rozpočtových pravidel z dílny ministryně financí Aleny Schillerové. Odůvodnil svůj krok obavami z ohrožení stability veřejných financí. Neříká nic jiného než řada nevládních ekonomů varujících před nekontrolovaným zadlužováním státu.
Stovky miliard mimo rozpočet
Vládní koalice odmítla postupnou konsolidaci veřejných financí. Uvěřit jejím slibům, že se konsolidace jen odkládá, by bylo při pohledu na její programovou výdajovou expanzi mimořádně naivní. Od příštího roku začnou naopak nabíhat výdajově „nejtučnější“ úplatky voličům hnutí ANO.
Prezident upozorňuje, že národní fiskální omezení by se stala benevolentnějšími než evropská a umožňovala by sestavovat veřejné rozpočty s deficitem hlubším než 3 procenta HDP. To by znamenalo výrazné navýšení schodku proti loňskému roku, kdy poklesl na 2,2 procenta HDP.
„Nejpodstatnější a nejméně žádoucí změnou směřující k rozvolnění fiskálních pravidel je zakotvení nové výjimky, která staví výdaje na dopravní a vodní infrastrukturu a na infrastrukturu energetické bezpečnosti mimo výdajové rámce státního rozpočtu,“ zdůraznil Pavel. Může jít až o 200 miliard korun nevykazovaných ve schodku státního rozpočtu.
Zákon dále podle Pavla výrazně oslabuje parlamentní kontrolu nad rozpočtem, ačkoli je vláda podle Ústavy přímo odpovědná sněmovně. „Nejzřetelněji se to projevuje v novém ustanovení, které vládě umožňuje překročit v určitých situacích výdaje stanovené zákonem o státním rozpočtu až o 10 procent.“
Tímto ustanovením může záležet použití až 240 miliard korun na pouhé libovůli vlády, což je v polistopadové historii naprosto bezprecedentní a možná protiústavní. Sporných bodů je v novele víc, ale tyto jsou základní a kryjí se s kritikou nezávislých expertů.
Zápis do dějin
Babišova vláda se chce zapsat do dějin v mnoha ohledech. Nejen extrémní kohabitací s prezidentem, útoky na nezávislé instituce a právní stát, všudypřítomným střetem zájmů nejen premiéra, vulgárním politickým stylem, ale i nezodpovědnou rozpočtovou politikou, na kterou upozorňuje i předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl.
„Je to výrazné rozvolnění fiskálních pravidel a fiskální disciplíny, největší minimálně od času covidu. Je to změna rozpočtového paradigmatu, naprosto nepochybně. My tohle považujeme za moment, který jednou bude zapsán v dějinách české fiskální politiky,“ varuje Hampl.
„To rozhodnutí je velice nezodpovědné vůči našim spoluobčanům a ohrožuje české zdravotnictví, obranyschopnost naší země, výstavbu škol, ohrožuje bezpečnost našich spoluobčanů a samozřejmě ohrožuje i výstavbu energetických zdrojů,“ reagoval naopak na veto přepjatě a hystericky Babiš.
Premiér znovu lživě napadl prezidenta, že je lídrem opozice a chová se aktivisticky. Podle této macinkovsky jednoduché rétoriky představuje každý oponentní názor aktivismus. Jenže Macinka je jen outsider okresního formátu, zatímco postoje premiéra definují celou vládu.
Selhání Motoristů
U role Motoristů se chvíli zastavme. Extraligou jsou právě v aktivismu, o čemž svědčí i torpédování ústavních pravomocí prezidenta, v provokacích a trollingu. Nabízejí se souvislosti, že jejich chování má odvést pozornost od vlastního selhání. Před volbami slibovali vyrovnané rozpočty a pohlídání Babiše zprava, což vyšumělo jako většina jejich principiálních slibů.
Tragikomickou roli sehrává ekonomický expert Motoristů a předseda vlivného rozpočtového výboru Vladimír Pikora. Ještě krátce po volbách blouznil o řezech motorovou pilou ve výdajích státu po vzoru argentinského prezidenta Mileie. Dnes svítí u Babišova populistického armageddonu.
Podobně dopadl další ekonomický liberál a dlouholetý souputník Václava Klause Petr Mach, jenž byl za SPD jmenovaný náměstkem ministryně financí Schillerové. Jeho současné názory jsou neznámé, ale jedno je jisté. Kdyby takovou rozpočtovou politiku hájil před Klausem, svižně by zmizel z jeho okruhu.
Konec světa
Václav Klaus si postupem času u mnohých bývalých přívrženců zničil kredit tahouna polistopadové transformace socialistické ekonomiky v západní parlamentní demokracii. Zlom nastal po opoziční smlouvě a zásadní osobní změnou prošel po anexi Krymu v roce 2014, kdy se postavil na stranu Putinovy propagandy, což mu zůstalo dodnes.
Klausovu metamorfózu provázelo paktování s různými obskurními subjekty, v jednu chvíli měl nejblíže k SPD. Přes tyto výlety do extremistických vod si uchoval liberální ekonomické názory, jež paradoxně neměly nic společného s jeho politickými spojenci.
Ve světle Babišovy antipavlovské hysterie si připomeňme, že tehdejší prezident Klaus v roce 2010 prohlašoval, že nepodepíše žádný zákon, který by zvyšoval schodek státního rozpočtu. V roce 2020 označil navržený půlbilionový schodek Schillerové za „konec světa“.
Se zadlužováním Babišovy vlády má problém i dnes: „To, že tato vláda zkouší rozvolnit rozpočtový proces, považuji za naprosto zhoubné a nepřijatelné. S pokusy, aby se zvětšovaly deficity rozpočtu, zásadně nesouhlasím. Jsou založeny na chybném vidění světa premiéra Andreje Babiše a místopředsedů Karla Havlíčka a Aleny Schillerové.“
Nicméně sebevražednou spoluúčast Motoristů na Babišových naprosto zhoubných pokusech jejich patron Klaus přehlíží, přestože jako prezident by tento zákon musel vetovat taky.
Ještě se pozastavme nad Pavlovým údajným aktivismem, když vetoval nebezpečnou normu, kterou může koalice ve sněmovně přehlasovat 101 hlasy. Z tohoto úhlu pohledu byl prezident Klaus hyperaktivista, jelikož za deset let svého působení na Hradě vetoval především levicovým vládám ČSSD celkem 59 zákonů (sám uvádí 57, některé byly spojené), přičemž jedenáctkrát i díky křehkým většinám uspěl. Rekordně tak vetoval v průměru šest zákonů ročně různé váhy, včetně zákona zavádějícího energetické štítky na budovy.
Bylo by neskonale optimistické předpokládat, že současná vláda předá svým nástupcům zemi s ozdravenými financemi. To je to poslední, co Babiše a Schillerovou zajímá. Chystají jen průhledné kličky a podfuky, jak opticky, nikoli reálně vylepšit rozpočtovou bilanci. Rozvolnění rozpočtových pravidel je předpolím, které tento hazard vykolíkuje.
