Babiš stále nestrávil ostudu v Ankaře. Spřádá teorie spiknutí a vyhlásil válku Ústavnímu soudu
Premiér Andrej Babiš následuje Petra Macinku a pokračuje v neproduktivní válce s prezidentem Petrem Pavlem. Důvodů je víc. Přibyly k nim konspirační teorie ze zákulisí summitu NATO, kde vláda pohořela. Nyní zaútočila i na Ústavní soud.
Žádné uklidnění vztahů mezi vládou a prezidentem se po aliančním summitu v Ankaře nekoná. Naopak se ukazuje, že se stal neuralgickým bodem vztahů nejvyšších ústavních činitelů a vyhloubené příkopy se ještě více prohlubují. Vláda chtěla prezidenta potupit, ale s ostudou odjela sama. Zařadila se na chvost bez respektu spojenců.
Katastrofální komunikace
Kredit Česka klesl z roku na rok k bodu mrazu. Babišova vláda se nepodílí na finanční pomoci Ukrajině ani na protiraketové obraně v rámci Koalice ochotných. Kdo se jen veze a neplatí, je jen trpěný černý pasažér. Slibům, že příští rok splní po letošním poklesu dvouprocentní výdaje na obranu, nemůže věřit ani vládní zmocněnec pro plnění závazků vůči NATO Jakub Landovský.
Slovenský prezident Peter Pellegrini uštěpačně připomněl, že česká delegace se stala terčem vtipů mnoha lídrů, kteří nemohli pochopit, proč nestojí v čele české delegace prezident, jak bývá zvykem. K tomu se přidaly katastrofální mediální výstupy premiéra, který shodil neformální večeři lídrů.
Podle jeho interpretace se účastníci nebavili o zásadních bezpečnostních otázkách, jak sám před summitem avizoval, ale o manželkách, jídle a fotbale. Tím mimoděk přiznal, že stojí na okraji zájmu a nikdo s ním jako se seriozním partnerem nepočítá.
Babišovi se tyto okolnosti rozležely v hlavě po návratu z Ankary, kde byl zařazen až na konec jednání. Vystoupil se zkráceným dvouminutovým projevem před poloprázdným sálem bez účasti médií. Premiér dosud tento „klíčový“ projev hájící pozice české vlády, jak sliboval před summitem, nezveřejnil.
To je z hlediska komunikace vlády překvapující s přihlédnutím ke skutečnosti, jakou váhu mu premiér přikládal v kontrastu s urputnou snahou zakázat hlavě státu cestu do Ankary. Asi proto, že neřekl nic, co by mohlo zaujmout jeho voliče.
O to exponovaněji se Babiš „vyřádil“ v tradiční promluvě ke svým skalním fanouškům na sociálních sítích. Zopakujme, že stylem „nejlepší obrana je útok“ napadl Petra Pavla, že „neuvěřitelnou ostudu“ zavinil on.
Neúspěšná sabotáž
Podle aktuálních zjištění vedou premiéra ke konfrontaci s prezidentem Pavlem i jiné, než prestižní důvody. Babiš věren své tradici, když za každým problémem spatřuje spiknutí „polistopadového kartelu“, hledá viníky diplomatické blamáže všude kolem sebe. V tomto případě v protokolu české delegace.
Babišovi se podle těchto zdrojů nelíbilo, že se prezident Pavel dočkal bohatého programu, důstojného servisu a mediálního pokrytí doma i v zahraničí. Vláda viní z diplomatického „spiknutí“ velvyslanectví, které se ovšem řídilo protokolem.
Paranoidní premiér měl pocit, že mu diplomacie hází klacky pod nohy. Dnes se zajímá o to, kdo byl odpovědný za komunikaci mezi velvyslanectvím, resortem zahraničí a Pražským hradem. Myslí si totiž, že ho prezident na summitu zastínil, což nese osobně.
V první řadě selhal ministr Macinka, jenž z vymezování vůči hlavě státu dělá svůj jediný politický program. Nesplnil svůj úkol po předběžném opatření Ústavního soudu, aby co nejvíce protokolárně zkomplikoval a otrávil Pavla sérií drobných intrik a naschválů, včetně znepřístupnění diplomatických informací.
Pokud mělo být cílem, aby byl prezident jen řadovým členem delegace, kam se neplánovaně „vnutil“ díky „ústavnímu puči“ bez sjednaného programu, tak tento předpoklad hrubě nevyšel.
Pavel se zařídil po vlastní linii, k čemuž využil běžné protokolární zvyklosti pro hlavu státu, což respektovali i turečtí pořadatelé. Navzdory sabotážím Babišova kabinetu dokázal Pavel vytěžit summit ve svůj prospěch. Vystoupil na bezpečnostní konferenci a absolvoval řadu bilaterálních jednání, zatímco Babiš blábolil o Trumpově manželce.
Jak pátrání po „spiklencích“ dopadne, není jasné. Premiér však přímé páky na diplomacii nemá a celá zápletka jen svědčí o jeho paranoidním vidění světa. Uraženě vyhlásil, že už s prezidentem v žádné společné delegaci nikam nepoletí.
Útok na Ústavní soud
Je vysoce pravděpodobné, že se tento konflikt propsal i do reakce vlády na Pavlovu kompetenční žalobu Ústavnímu soudu, když schválila návrh na její zamítnutí. Na tom není nic mimořádného, tento krok se dal očekávat. Šokující je ovšem agresivita, která stanovisko provází, hlavně jejího autora, ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce (ANO).
Ještě se nestalo, aby vláda požadovala odvolání soudce zpravodaje, jehož viní ze „soudního aktivismu“. Tejc Pavlu Šámalovi vyčítá, že přistoupil k předběžnému opatření, aniž na něj mohla vláda reagovat. Ústavní soud podle něj překročil své kompetence, což je za hranou respektu k právnímu státu.
Soud musí podle soudního řádu rozhodnout o předběžném opatření nejpozději do týdne, ve zvlášť naléhavých případech do dvou dnů. Vláda donutila Ústavní soud k rychlé reakci sama, jelikož záměrně oddalovala rozhodnutí o složení delegace na poslední chvíli, týden před finální akreditací.
Slabina Tejcových konstrukcí spočívá i v tom, že Šámal byl jedním z deseti ústavních soudců, kteří hlasovali pro předběžné opatření proti dvěma, kteří měli odlišný názor. Znamená to snad, že mají být z role zpravodaje vyloučeni všichni, kdo hlasovali pro, a vláda ukáže prstem, kdo jím může být?
O absurdnosti návrhu svědčí skutečnost, že Šámal byl jmenovaný do funkce prezidentem Milošem Zemanem. K němu měl blízko i Tejc, jeden z „lánských pučistů“, kteří se chtěli v roce 2013 pod vedením Zemana zbavit předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. Tento neúspěšný pokus o vnitrostranický převrat mnohé vypovídá o jejich charakteru.
Kdo bude další?
Tejcův bezskrupulózní výklad svědčí o jeho nekompetenci, nebo spíš o marketingové snaze vlády předem znevěrohodnit rozhodování Ústavního soudu. Současně je dalším a velmi nebezpečným dokladem o náhledu vlády na nezávislé instituce.
Nejprve prezident republiky, veřejnoprávní média, neziskový sektor, Česká národní banka, odvolací Vrchní soud v Praze v kauze Čapí hnízdo, teď Ústavní soud… Kdo bude další na řadě?
