Pomohou kvóty českým potravinám? Zaplatí je školy i zaměstnanci
V kantýnách ministerstev a státních institucí, ale také třeba v nemocnicích, školách nebo na státem spoluorganizovaných akcích se měl zvýšit až na cílových 65 procent podíl tuzemských a lokálních potravin. Opatření schválené nedávno současnou vládou má pomoci zejména našim výrobcům potravin.
O tom, že by měla státní správa a samospráva preferovat potraviny tuzemského původu, se přitom diskutuje již řadu let, a snaha zavést takový krok byla i součástí návrhů některých stran stávající opozice, například pirátů. Podstatné, a v zásadě pozitivní pak je, že by v tomto případě nemělo jít o regulaci soukromého podnikání, na rozdíl od často zmiňovaných a v praxi nefunkčních kvót na podíl tuzemských potravin v maloobchodech. Vládou doporučovaný nákup českých potravin se má totiž týkat jen státní správy a samosprávy, a je třeba vědět, že k preferenci národních potravin motivují své instituce i jiné členské země EU.
Zejména pro velké průmyslové potravináře nicméně zřejmě nebude uvedené opatření v řadě případů znamenat nějaké zásadní zvýšení odbytu jejich produktů. Ministerstva, parlament, státní domovy pro seniory, nemocnice, státní školy nebo krajské úřady totiž ani ve svém součtu nepředstavují významný počet konzumentů, i když institucionální stravování zajišťuje podle Ministerstva zemědělství potraviny stovkám tisíc lidí denně. Otázkou ovšem je, nakolik příslušné instituce vládní apel vyslyší, a kromě toho se již v současné době české potraviny v praxi poměrně často i ve státní správě při stravování využívají.
Problém při navyšování podílu tuzemských potravin spočívá především v tom, že vládou doporučované kvóty na české potraviny téměř jistě zvýší náklady příslušných institucí na stravování. I když to není stoprocentním pravidlem, jsou mnohé potraviny tuzemského původu oproti obdobným produktům ze zahraničí o něco dražší (a také proto se ze zahraničí dovážejí), takže zaměstnanci, ale například také školáci, si za stravu zřejmě o něco více připlatí. To ostatně v případě škol hrozí i prostřednictvím změn v nové stravovací vyhlášce, a minimálně v tomto případě je tak také na zváženou, zdali není vhodná doba na úpravu stávajících limitů na výdaje školních jídelen za stravu školáků.
Preference potravin tuzemského původu má ale také svá pozitiva. Tím hlavním je větší prostor pro uplatnění lokálních a regionálních výrobců, neboť právě ti by se měli stát důležitějšími dodavateli do příslušných institucí ve svém okolí. Dalším pak je ekologické hledisko, neboť by se tímto opatřením měla zkrátit vzdálenost a doba dodávek tuzemských potravin oproti zboží ze zahraničí. S tím souvisí i možnost vyššího uplatnění biopotravin. Ty mají v nakupovaných tuzemských potravinách tvořit pět procent, což je více než dvojnásobek jejich současného podílu na tuzemském trhu potravin a nápojů. Lokální producent by měl také alespoň teoreticky dodávat čerstvější a v tomto smyslu kvalitnější výrobky, a vyloučit by se tím také mohl mezičlánek maloobchodních skladů zboží, což může alespoň část vícenákladů ušetřit.
I když se nákupní chování spotřebitelů v ČR postupně mírně mění, stále je dominantním důvodem při výběru zboží pokud možno co nejnižší cena. Spotřebitelé v ČR prostě nejsou zdaleka takovými patrioty, jako je tomu v zahraničí, a dvojnásobně to platí pro nejmladší generaci, která zemi původu nakupovaných potravin téměř vůbec neřeší. Otázkou tak je, zdali se úmysl vlády v praxi skutečně naplní. Za pokus to ale stojí.
