Filip Horáček: Luxus domácí dovolené. Nesmíte sledovat zprávy a pracovat!
Je to trochu paradox. Dovolená coby odpočinek nás chrání před stresem, ale zároveň může být velmi stresující. Už jen její zařizování je pěkně o nervy. Následuje dohánění všech pracovních povinností před jejím začátkem, pak samotné cestování, aklimatizace na místě a nakonec cesta zpět a stres z návratu do práce. Ostatně dovolená bývá zatěžkávací zkouškou i pro vztahy: alespoň podle zahraničních dat po letních prázdninách pravidelně stoupá počet podaných žádostí o rozvod.
Mám ale kamaráda, který na to vyzrál. Pravidelně tráví dovolenou doma. Jeho argumenty jsou zdrcující. Nikam necestuje. Ušetří tak nervy i peníze. A pokud už se vydá na výlet, ví, jak na to, a má k dispozici různá cenová zvýhodnění. Má naučené, jak se nejsnáze dostat na Karlštejn. A kromě toho má k dispozici vlastní auto, nemusí se stresovat, že škrábne to z půjčovny nebo že ublíží svému vozu daleko od domova.
A dál. Ubytování. Žádné stížnosti, že postel je moc měkká nebo tvrdá, že v kuchyni chybí otvírák a v lednici forma na led. V ní i ve spíži je všechno, co potřebuje, a nemusí kupovat celé balení tablet do myčky, když jich použije jen pět. Ručníků je dost, povlečení na výběr. Výhled z okna sice není překvapující, ale zase není zaskočen, že se neshoduje s tím, co mu slibovala cestovka.
Restaurace. Ví, kde dobře vaří, neskončí v turistické pasti. Znají ho tam jménem a vědí, že pivo má radši do půllitru s uchem, ne do sklenice, a co pijí jeho děti. A pak – za běžného provozu nemá čas zkoušet restaurace nové, ale o dovolené může vyzkoušet i nějakou tu domácí exotiku.
Že neuvidí nic nového? Nadšeně mi vypráví, kolik muzeí, galerií a památek s rodinou navštívili a které jinak denně míjí. Vybírají je z dlouhého seznamu nazvaného Až bude někdy čas.
Může, ale nemusí vůbec dělat spoustu věcí, na které jinak není čas nebo chuť. Navštěvovat známé, setkávat se s příbuznými, dohánět filmové, seriálové a knižní deficity. Jen dvě věci má zakázané: sledovat zpravodajství a pracovat.
Já to loni vyzkoušel. Nedobrovolně. Nevyšla nám slíbená chalupa. Byl zrovna sváteční červencový prodloužený víkend. A festival ve Varech. Praha byla totálně vylidněná a i na místech, kde našince většinou pohrdavě přehlížejí, nás vítali s úsměvem a otevřenou náručí.
V minulém Reflexu takovou dovolenou mimochodem propagovala i Magda Vášáryová. „Jinak hotely nesnáším, protože jsem v nich prožila celé mládí. Všichni jezdí k moři a na výlety, jdou z hotelu do hotelu, to by mě skutečně nenapadlo. Pro mě je dovolená, když sedím tři týdny doma,“ řekla nám v rozhovoru.
A kamarád? Ten porušil vlastní pravidla. Na svém ubytovacím zařízení si začal přece jen všímat drobných vad. Povoleného šroubku, kapajícího kohoutku, drhnoucího šuplíku. Povolal správce, tedy sebe a – to byla ta chyba – pustil se do práce. Zda si k tomu pustil i zpravodajství, to se nesvěřil. Každopádně si ublížil a skončil v nemocnici. A to si teprve pochvaloval, jak si odpočinul. Zajištěná strava, pravidelný režim a zákaz dělat cokoli. Dovolená, jak má být.
Celý tým Reflexu Vám každopádně přeje krásnou a pohodovou dovolenou kdekoliv.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.
