Magda Vášáryová: Maskér mi kdysi řekl, že s tímhle ksichtem kariéru neudělám. Bylo mi to úplně jedno

Festival k vaší poctě promítne film Vtáčkovia, siroty a blázni. Kdo ho vybral?

Já. Z festivalu chtěli film od Juraje Jakubiska a já s ním natočila jen tenhle plus prostřední povídku ve filmu Zbehovia a pútnici. Vybrala jsem tenhle, protože je celistvý a má dodnes velmi silnou výpověď. Já jsem ho tedy nikdy celý neviděla, nedívám se na své filmy, ale pamatuju si scénář.

A jak si pamatujete natáčení?

Jsme tam vlastně jen tři postavy, siroty. Natáčelo se už po obsazení Československa v srpnu 1968, takže to bylo komplikované. Třeba scéna u zarostlé Štefánikovy mohyly: museli jsme se tam vkrást a natočit to strašně rychle. Sedíme na schodech a říkáme: „My jsme sirotci, moji rodiče zabili tvoje, tvoje rodiče zabili tamty a společně jsme zabili rodiče toho Žida.“ A pak měli Vtáčkovia hodně nepříjemný start. Vznikli sice půl roku před tím, než gang Charlese Mansona zavraždil herečku Sharon Tateovou, ale je v nich skoro totožná scéna. Jako by to ten film předpovídal. V další scéně do mě opravdový sovětský voják, okupant, strká na hřbitově samopalem, mohl mě zastřelit. Ten film je plný symbolů, jedna z postav se tam třeba polije hořlavinou a zapálí... Ani se na něj ve Varech nepůjdu podívat, nevzbuzuje ve mně dobré pocity.

Jak si vás Jakubisko předtím vybral do Zbehů a pútniků?

Vždyť mě už všichni znali. Akorát se mě zeptal, jestli se nechám ostříhat, a já, že v žádném případě. Tak mi udělali takovou paruku a každé ráno na natáčení mi pod ni stočili ty moje metrové vlasy. Jakubisko chtěl mě, ale už ne moje vlasy.

Všichni vás znali i díky Marketě Lazarové, do které vás František Vláčil chtěl právě kvůli vašim vlasům.

Tehdy jsem byla nikdo a oni hledali holku, která je hubená, má dlouhé blond vlasy a vypadá goticky. Ve filmových studiích na Kolibě našli fotku z mého prvního filmu, Senzi mama. Pozvali si mě na Barrandov, kde mě pan maskér Gustav Hrdlička šíleně líčil asi dvě hodiny, což mi bylo nepříjemné. To byl velmi slavný maskér, hned mi řekl, že líčil i Sophii Loren, a pak dodal: „S tímhletím ksichtem velkou kariéru neuděláš, holka.“ Mně to bylo úplně jedno. Když mě viděl Vláčil, neřekl ani slovo a strčil mi hlavu do sudu s vodou. A pak už pan Hrdlička maskérem u Vláčila nebyl. Na Marketě mě stejně nelíčili; natírali mě šmalcem a nutili mě zatínat nehty do špíny. Ve 13. století se lidé zkrátka moc nemyli.