Babiš chce do NATO s Macinkou. Co může dělat prezident?
V Česku vyvrcholil spor o chování nejstaršího pětiletého dítěte v republice Filipa Turka. V návaznosti na nejmenování čestného prezidenta Motoristů, majitele desítek tisíc knih a vítěze jednoho závodu motokár ministrem životního prostředí se mezi vládou a prezidentem rozhořel největší spor za posledních třicet let. Zatímco Turek okupuje cizí kancelář a utrácí státní peníze za létání na summity, kde nemá co říct stejně jako v Poslanecké sněmovně, rozhodlo se duo Babiš–Macinka prezidenta umlčet na akci, kde má co říci jako málokdo. Na summitu NATO v turecké Ankaře bude podle Babiše Petr Pavel chybět.
Je to ke škodě hlavně Andreje Babiše. On jako člověk s ne úplně dokonalou pověstí v Evropě kvůli svému střetu zájmů si mohl s sebou do Turecka vzít někoho, kdo je v bezpečnostní komunitě viděn jako velká autorita. Místo toho bere Macinku, jenž zaujal Donalda Trumpa tím, že byl na Hillary Clintonovou hrubší než on sám. A Jaromíra Zůnu, kterého nikdo nezná a ani sám Babiš si není jistý, jak dlouho bude ještě v čele ministerstva obrany sedět.
Krok je to nezodpovědný a hloupý, nicméně premiér „Slabiš“ nemá za svého vládnutí jinou možnost než se nechat vydírat koaličními partnery až do hořkého konce a odepřít prezidentovi v tomto případě jeho ústavní pravomoc. Zda na to Petr Pavel zareaguje kompetenční žalobou, nebylo v době psaní tohoto editorialu jasné. Nicméně on sám může mít svědomí čisté. Premiérovi, který by odmítl pomoc napadenému Polsku, neplní alianční závazky, nechal komunisty osekat rozpočet na obranu a šéfuje, mimo jiné, poslancům otevřeně velebícím Rusko, mohl na summitu NATO jen pomoci. Petr Pavel má v Severoatlantické alianci splněno. Její vojenskou sekci vedl dobře. Jako první prezident navštívil východní frontu na Ukrajině a pevně a neochvějně stojí za Volodymyrem Zelenským.
Český prezident nemusí proto vysedávat na večeři státníků a věnovat se „našim lidem“. Pokud by v tom termínu místo toho raději nezamířil na Ukrajinu. To by vzhledem ke stupňujícím se útokům mohl být v napadené zemi vítaným gestem. Přece jen vždy, když přijede hlava státu ze Západu, Rusové ve vraždění ukrajinských civilistů drobounce poleví. A každý zachráněný život se počítá. Jak ale píšu, věnovat se může i našim lidem na bezpečnějších akcích. A také příjemnějších. Vždyť kdo by chtěl v letadle do Ankary poslouchat Zůnovy hodinové teoretizující projevy, Babišovo lamentování nad tím, jak jsou na něj všichni zlí, nebo si dívat na Macinkovy úšklebky?
Pro bezpečnost Česka toho Petr Pavel udělal dost. Možná i maximum. Voliči dali ale většinu hlasů stranám, které se starají spíš o nebezpečnost pro Česko. A v NATO je bude reprezentovat trojice Babiš–Zůna–Macinka. Jak moc se jim to podaří, je na nás ostatních, občanech ČR. Sedmého a osmého července se nicméně v našich zeměpisných šířkách koná dostatek akcí, kde uvidí prezidenta rádi. Vyberme namátkou:
- 7. 7. Dronová show na filmovém festivalu v Karlových Varech
- 7. 7. Festival planet v Brně
- 7. 7. Prohlídka bunkru pro fajnšmekry v Přáslavicích
- 7. 7. Sokolnické úterý v Zoo Děčín
- 7. 7. Den s mineralogem v Muzeu Českého ráje v Turnově
- 8. 7. Hudební festival Znojmo
- 8. 7. Oslava 130 let textilní tradice Rýmařova
- 8. 7. Letní čtení pro děti v Táboře
- 8. 7. Letní shakespearovské slavnosti v Praze – Komedie omylů
Tam všude Petra Pavla rádi přijmou. A pokud si to přece jen nerozmyslí, Ankara není nedosažitelná. Vládní speciál mu Macinka zatrhl a Babiš ho s sebou do letadla nechce. To by ale nemusel být neřešitelný problém. Pražský hrad je od hlavního města Turecka vzdálen přesně 2297 kilometrů. A to by na motorce pro někoho, komu kamarádi přezdívají „Plechová prdel“, měla být zábavná víkendová vyjížďka. A to i s koupačkou v Marmarském moři po cestě.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu
