Babišovo chaotické vládnutí: Premiér stále víc ukazuje, že neumí řídit nejen stát, ale ani své ministry
Nová Babišova vláda ještě není u moci ani půl roku. Už teď jsou ale zjevné největší problémy, se kterými se vnitřně i navenek potýká. Ty ostatně každý den plní stránky médií. Jde o překotnou systemizaci vytvářející nejistotu uvnitř budov ministerstev, vznik a zánik různých poradních orgánů i opakující se zprávy o tom, pod kterými ministry se po ostrém startu kýve židle. Všechna tato agenda, na jejíž každodennost si zvykáme, vychází z jediného: Babišova nekonečného hledání vyváženosti mezi správou státu a technokratickým mikromanagementem.
Doktrínu zeštíhlení exekutivy Babiš vyhlásil už při svém nástupu. A nově jmenovaní ministři se hned dali do práce. Na ministerstvu životního prostředí seděl ještě „provizorní“ správce Petr Macinka, když Motoristé přišli s plány na rušení některých odborů a sekcí věnujících se ochraně klimatu. Stejně rychlý spád nabral vývoj i na dalším jejich ministerstvu – zahraničí. A propouštění se podobným způsobem dotklo i resortů ostatních koaličních stran. V médiích mezi nejvíc diskutované patřily změny na ministerstvu práce a sociálních věcí a ministerstvu financí.
Chaos spojený s nejistotou se však neprojevil jen propouštěním zaměstnanců, případně rušením klíčových rozhodovacích uzlů. Zásadní je taky přesun často důležitých agend. Někdy v rámci resortu směrem k nově vytvořeným pozicím, jindy dokonce úplně mimo „domovské“ ministerstvo. Zpravodajské servery Ekonomický deník a Neovlivní.cz třeba upozornily na to, kterak se z ministerstva obrany potichu přesouvá v době války na Ukrajině klíčová agenda sekce průmyslové obrany, pod kterou patří třeba zbrojařský průmysl, směrem k ministerstvu průmyslu a obchodu. A v posledních dnech se zase přetřásá konec protidrogového koordinátora Pavla Béma, který je důsledkem rozpuštění jeho agendy z Úřadu vlády na nižší, resortní úroveň. Sám Bém se svůj konec dozvěděl esemeskou a podotkl, že za ním stojí mocná šéfka Babišova kabinetu Tünde Bartha.
Spolu se zemětřesením na všech úrovních vlády vesele vznikají místa nových vládních zmocněnců pro zásadní otázky. Už v době jmenování Igora Červeného ministrem životního prostředí tuto pozici pro agendu Green dealu obsadil Filip Turek, nedávno se pak zmocněncem pro plnění závazků NATO stal Jakub Landovský. Jedná se o Babišovu snahu spojit si agendu, kterou považuje za důležitou a nad kterou chce mít zvláštní kontrolu, s konkrétním člověkem. Zároveň tím chce od sebe osobně „odkopnout“ důležitá témata, na která se ho novináři často ptají a on je považuje za nepříjemná. Ve vzniku těchto nepolitických pozic se projevuje vnitřní konflikt, který v sobě Babiš řeší po celou dobu svého pobytu v politice: jak vyvážit snahu o efektivitu spojenou s technokratickými řešeními s mantinely danými politickým mandátem.
Ze začátku své politické kariéry nynější premiér proslul heslem „nejsme jako politici, makáme“. Chtěl tím dát najevo, že mu nevoní partajní politika. A podařilo se mu uspět zejména proto, že z ní po korupčních skandálech a zásazích bezpečnostních složek v nejvyšších politických patrech bolela hlava i většinu voličů. Babiš se za roky působení v nejvyšších ústavních funkcích v mnohém změnil, přesvědčení o tom, že všechno musí být hned a pod kontrolou, to ho ale neopustilo. A jeho spolupracovníci tak dál popisují, jak chce mít nad většinou důležitých rozhodnutí osobní dohled. To se projevuje tím, že ve skutečnosti většinu práce deleguje jen velmi neochotně a své podřízené drží zkrátka v momentech, kdy by hrozilo, že mu něco unikne.
Co je pro Babiše s touto vládou nové, je silná ideologická linie, kterou do společného vládnutí vnášejí nejmenší koaliční Motoristé. Na rozdíl od SPD, ochotné ustoupit prakticky ve všem, trvali na politických nominacích na své resorty a většina jejich kroků je spojená s jejich radikálně pravicovým, populistickým a antienvironmentalistickým náhledem na svět. Do momentu, kdy se tento přístup nekříží s Babišovými osobními ani politickými zájmy, mu nemá důvod taková spolupráce vadit. Je ale důvodem, proč navenek není zcela jasné, kdo vlastně ve kterých otázkách tahá za delší konec provazu. A vzhledem k tomu, že se to často proměňuje a je to pokryto hustou mediální mlhou, často tápeme v hodnocení toho, jestli Babišovi spolupráce víc vyhovuje, nebo své vládní spolupracovníky spíš nemůže vystát. Pravda i tady může být někdy uprostřed. V závislosti na tom, o co se zrovna jedná, premiér osciluje mezi rozhořčením a zdůrazňováním výhod.
Babiš svému bloku, který sestavil koalici, politicky dominuje. A proto je ve všem podstatném nakonec vždycky po jeho. Tolerance motoristických mediálních výstřelků funguje jenom proto, že Babiše při výkonu jeho funkce nebo zabezpečení vlastních zájmů v ničem příliš neohrožují. Kdyby to tak bylo, na Macinku a Turka by si došlápl mnohem víc. V médiích prezentovaná „vytýkací prohlášení“ jsou tak jen dobře nastrojenou hrou, z které si Motoristé aspoň prozatím příliš nedělají. Druhým faktem ale je, že kdyby to obraz Babiše přímo začalo ohrožovat víc, lze čekat změnu. Je ale jeho vlastní vinou, že tím, co všechno se mu odehrává za zády, působí jako slabý premiér s omezenou schopností razantně řešit problémy, které si zasluhují rychlý zásah.
Pěnou dní se v posledních týdnech staly taky zprávy o tom, kdo z ministrů je kvůli svému výkonu nebo mediální prezentaci „na odstřel“. Nejčastěji se mluví o ministryni pro místní rozvoj Zuzaně Mrázové pro její skandály s využíváním obecních bytů, případně o Jaromíru Zůnovi, ministru obrany, který zastává na pozici vládního otloukánka. Babiš k výměně zatím u nikoho nepřistoupil. Obecně mají tyto spekulace jednu důležitou roli, a to motivovat ministry k lepším výkonům. Spekulace bez pozorovatelných indikátorů totiž zůstávají pouze domnělými, často za tichých posměšků o tom, že se daní ministři brzy dozví od někoho cizího, že už svou práci nechtějí dělat. Když očekáváte ještě lepší výkony, vnést do týmu nejistotu je jednou z taktik, byť jen pramálo hezkých.
Babiš se navíc dlouhodobě neštítí dostávat své ministry do nepříjemných, někdy až ponižujících pozic. Covidové školení ministra zdravotnictví, že má „říct jméno“, bylo symbolem tohoto přístupu. Dnes ho vidíme v otcovských radách ministryni pro místní rozvoj, ale taky v zašlapávání ministra obrany. Jeho názor v tak klíčové věci, jako je jmenování nového náčelníka generálního štábu, pro Babiše není důležitý. A už v době vzniku vlády mu jakoukoliv možnost přispět něčím do debaty odňali i čelní politici SPD, strany, která ho formálně do vlády nominovala.
Stále více zjevné taky je, do jaké míry je strůjkyní současné podoby vládnutí právě Tünde Bartha, která předsedovi vlády už dříve pomáhala s prezidentskou kampaní. Snaží se přicházet s neotřelými nápady a disponuje zvláštní schopností o jejich funkčnosti premiéra rychle a důsledně přesvědčit. Je to jedinečné při tom, že je dle všeho málo lidí, kterým Babiš ve skutečnosti důvěřuje. A vyvstává otázka, jestli vládnutí v budoucích týdnech, měsících a letech nebude mnohem víc záviset na ní než na premiérovi. Z hlediska politické síly totiž Babiš svému bloku dominuje. Tím, kolik mediálního prostoru mu ale dokážou ukrást Motoristé, však ukazuje, že tuto politicky silnou pozici ve skutečnosti vůbec nedokáže přetavit do silné pozice mocenské. A to zvlášť ve vztahu k lidem, kdo nejsou v oblasti nastavování veřejné agendy úplně amatérští.
