Aleš Michl se tváří jako protiinflační dravec, ale v ČNB přes rostoucí ceny stále panuje selanka
Guvernér České národní banky Aleš Michl, který obvykle moc rozhovorů do médií nedává, se v poslední době dost rozmluvil. Stylizuje se přitom do role drsného chlápka, kterého při boji s inflací jen tak nic nezastaví. Až je to na centrálního bankéře trochu kovbojské vyjadřování. Nicméně ekonomům se to dobře poslouchá, protože riziko návratu zdražování viditelně roste.
„Budeme tak tvrdí. Klidně zdrtím ekonomiku, mně to vůbec nebude vadit. Uděláme všechno pro to, aby inflace byla nízká,“ prohlásil guvernér Michl před několika dny v podcastu Insider. Má samozřejmě pravdu, když říká, že jeho mandátem je hlídat cenovou stabilitu, a ne ekonomický růst nebo dostupnost bydlení.
Pro dlouhodobého sledovatele centrální banky a jejího rozhodování není ale současná stylizace guvernéra do ostrého a dravého měnového jestřába příliš přesvědčivá. Aleš Michl patřil mezi iniciátory snížení základních úrokových sazeb na pouhého 0,25 procenta na počátku roku 2020 jako podpory ekonomiky v době covidu. V situaci, kdy inflace už více než rok rostla nad inflační cíl. Roční inflace za tok 2019 byla 2,8 procenta a za rok 2020 3,2 a dál akcelerovala. ČNB přesto pumpovala do covidem uzavřené ekonomiky peníze, které nebylo jak utratit, a byl to jeden z hlavních inflačních impulsů pro růst cen vrcholící v roce 2022 sedmnácti a půl procentní inflací.
Bankovní rada Jiřího Rusnoka sice už od června 2021 razantně navyšovala sazby, ale účinek vyšších sazeb se projevuje s ročním, až osmnáctiměsíčním zpožděním. Při navyšování sazeb Aleš Michl jako člen bankovní rady vždy hlasoval proti a poté, co nastoupil do funkce guvernéra v červenci 2022, další navyšování zastavil i přes odlišné názory měnového oddělení centrální banky a velké většiny ekonomů. Nakonec odmítání růstu úroků bylo důvodem, proč ho tehdejší prezident Zeman tím guvernérem jmenoval. Inflace pak také klesala déle a na úrovni dvouprocentního cíle se stabilizovala až na konci loňského roku.
Řeklo by se konec dobrý, všechno dobré, ale zdá se, že zdražování se vrací a úspory obyvatel i úroveň reálných mezd jsou zase v ohrožení. A to nejen pro zdražování ropy, plynu, hnojiv a dalších materiálů dopravovaných Hormuzským průlivem. Ale i kvůli tomu, že tento vnější šok je znovu doprovázen navyšováním rozpočtového deficitu. A nyní si vláda vytváří prostor, aby mohla sekat dluhy prakticky neomezeně. Což samozřejmě bude mít nevyhnutelně nějaké dlouhodobější dopady do cen.
Stojí za připomenutí, že Michlův přítel a sympatizant Andrej Babiš vyhnal schodek v prvním roce covidu na 367 miliard a o rok později dokonce na 420 miliard. To také tlačilo poptávku a ceny vzhůru.
A jak to bude nyní? Současná bankovní rada kritizovala právem deficity Fialovy vlády v minulých letech, ale nyní fakticky mlčí. Poslední bankovní rada před dvěma týdny zveřejnila svou jarní prognózu, v níž nijak na protiinflační bubny nezabubnovala. Jestřábi asi pospávali. V prognóze ČNB optimisticky předpovídá jen dočasný nárůst inflace ke třem procentům ke konci letošního roku a v průběhu příštího návrat na inflační dvouprocentní cíl. To signalizuje, že ČNB s nějakým dravým zvyšováním sazeb nepočítá. Dokonce ani s celkem úspěšně vyzkoušenou intervencí k posílení koruny, což by zlevnilo dovoz a snížilo inflační tlaky.
Mimo to inflace vyskočila pod tlakem zvyšování cen pohonných hmot z 1,6 procenta v lednu na dubnových dvě a půl procenta a lze čekat, že se ještě projeví rostoucí ceny hnojiv zdražováním potravin a vše se začne promítat do dalších odvětví, jejichž poptávku budou zvyšovat veřejné výdaje z rozpočtu. Finanční trhy jsou také zjevně přesvědčeny, že inflace potrvá déle, protože rostou úroky ze státního dluhu. U desetiletého dluhopisu vzrostl úrok na poslední tři měsíce ze 4,2 na pět procent.
Michlovu mediálnímu převlékání z holubičího sáčka do jestřábího koženého kabátu tak finanční trhy moc nevěří. Zda se trhy i k Michlovi kritičtější ekonomové mýlí, uvidíme už na bankovní radě 18. června, kdy už budou inflační rizika viditelná i potmě. A od řečí bude třeba přejít k činům.
