Jak Trump narazil do velké čínské zdi. Zvenčí Čínu nikdo nemůže změnit, to je zcela naivní představa
Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger byl velkým znalcem Číny. Tuto asijskou zemi navštívil více než stokrát. Jednou si ke svým cestám poznamenal: „Všechno, co mi kdy řekl kterýkoli Číňan z jakékoli společenské vrstvy během jakékoli návštěvy, bylo součástí promyšleného plánu.“
Naprosto promyšlený a grandiózně provedený byl i summit prezidenta Si Ťin-pchinga a amerického veleducha Donalda Trumpa, který čínská komunistická moc před pár dny uspořádala v Pekingu. Můžeme sice s velkou jistotou konstatovat, že to byla jedna z nejvýznamnější politických schůzek letošního roku, ale výsledky ostře sledovaného jednání nepřinesly Americe a potažmo celému západnímu demokratickému světu nic, nad čím bychom měli jásat.
Summit byl potvrzením toho, že dlouhodobý a promyšlený plán říše středu, jak nasadit světu pomocí ekonomické, technologické, politické, diplomatické, finanční a dnes už i vojenské síly čínský chomout, postupuje dál. Podle všeho to už nemohou změnit ani Spojené státy americké, protože jejich hegemonie nad světem oslabuje. A ostatní velmoci, jako je Rusko nebo Indie, na Čínu prostě nemají.
Rozpačité výsledky vrcholné schůzky v Pekingu nemají nic společného ani s (ne)schopnostmi Donalda Trumpa, jak se někdo domnívá. Jsou důsledkem ohromujícího rozvoje Číny, k němuž jí v posledních desetiletích paradoxně významně dopomohl i její hlavní strategický soupeř – Západ, který tam přesunul část průmyslových kapacit a k tomu poskytl dostatek kapitálu. Tím se v některých oblastech stal na Číně závislým. Možná to byla jedna z největších strategických chyb v celé lidské historii.
Co Čína chce
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
