Martin Bryś: Babiš se změnil, poprvé razí nějakou ideologii. Důvody jsou stejně záhadné, jako děsivé

Styl chameleóna, který mění barvu podle toho, co nese voliče, ho zavedl nejprve ke středopravé politice zaměřené na podnikatele a k hlasům zklamaných voličů padlé Nečasovy vlády, aby v následujících letech přešaltoval na důchodce a voličsky vyluxoval ČSSD až k jejímu naprostému zakrnění.

Z Babiše, bojovníka proti korupci, jenž se nechal podporovat „politickou neziskovkou“ Karla Janečka Nadační fond proti korupci a do vedení Prahy dostal Adrianu Krnáčovou, bývalou ředitelku jiné politické neziskovky Transparency International, se nyní stal bojovník proti politickým a vůbec veškerým neziskovkám. Což v kontextu jeho dosavadních změn nedává příliš smysl.

Úspěšná plytkost

Babišovy změny byly vždy velice utilitární. Jeho politický úspěch do značné míry neslo to, co mu mnozí vyčítali. Totiž ideová plytkost, programové všeobjímání, standardizovaný populismus, první česká nefalšovaná catch-all party. Z povahy věci si Andrej Babiš ani nemohl dovolit být ideově vyhraněný. Dostatečně polarizovaly jeho kauzy. A dost možná sám osobně, někde v hloubi svých názorů a pocitů, byl takový, jaká bývala jeho politika. Pragmatický a zaměřený na výkon, někdo, kdo se příliš nezdržuje nadstavbou, když může stavět dálnice, imaginární rychlobruslařské haly a nějaké to Čapí hnízdo.

Kdykoliv v minulosti Babišovi někdo reputačně škodil, šel velice rychle k ledu. A mohli to být sebedůležitější lidé. Ať už to byla jeho pravá ruka Jaroslav Faltýnek, nebo mnozí ministři zdravotnictví, kteří se svého času střídali na resortu jako figurky na orloji. Naposledy se bleskurychle vypořádal s možnou poradkyní na úřadu vlády Ilonou Švihlíkovou. Jakmile se začalo rozebírat, proč má premiérovi radit komunistická ekonomka napojená na hnutí STAČILO!, nelenil a ihned se jí zbavil.