Tykač kontra Babiš. Minoritní akcionáři ČEZ spěchají na výkup akcií, ale vláda ho odkládá
Zestátnění energetického gigantu ČEZ vykoupením minoritních akcionářů bylo jedním z ekonomických taháků volebního programu ANO. Měly se tak snadněji nastartovat stavby nových plynových elektráren i dalších jaderných reaktorů po dokončení nových Dukovan. A v případě mimořádných situací by státní vlastnictví mohlo bránit prudkému zdražování elektřiny.
Místopředseda strany Karel Havlíček sliboval, že se tak stane nejpozději do konce roku 2027. Nyní je ale cílem dokončit transakci do roku 2029, tedy do konce současného mandátu Babišovy vlády. A už se nemluví o zestátnění celého ČEZ, ale jen výrobní části. A distribuce elektřiny a plynu by se vrátila na burzu. Výnos z prodeje jejích akcií by pak zaplatil investici do vykoupení akcionářů z výrobní části. Je to ekonomicky racionální, ale je to také návrat k původnímu konceptu Fialovy vlády, která se nicméně hloupě pokoušela kouzlit s cenou akcií pomocí windfall daně a pokusem o velmi nestandardní úpravu zákona o obchodních společnostech, který by státu v rozporu s dobrými mravy ve světě umožnil dělení firmy prakticky i bez souhlasu minoritářů.
Není divu, že celá záležitost drhne i přes ujišťování vlády, že se na záměru nic nemění a vše se připravuje. Zdá se totiž, že Babiš jde do střetu s největším minoritním akcionářem, kterým je Pavel Tykač. Ten před pár dny v podcastu Štěpení dalšího minoritního akcionáře Michala Šnobra a novinářky Markéty Malé prohlásil: „Já si nemyslím, že něco budou vykupovat.“
Nejspíše to nemyslel až tak vážně, když do akcií ČEZ už investoval zhruba dvacet miliard korun. Svým vystoupením se spíše snaží tlačit na vládu, aby začala jednat, protože jinak to bude mít výkup dražší. Zároveň totiž ve zmíněném podcastu zdůraznil, že jeho společnost Belviport vlastní po nedávných nákupech více než tři procenta akcií a existují další spřátelení akcionáři ovládající více než deset procent. Různí experti o tom sice mluvili už dříve, ale to je poprvé, co Tykač tuto svou silnou pozici přiznal. Stát přitom drží sedmdesát procent a potřebuje alespoň devadesát, aby mohl zbytek minoritářů nuceně vykoupit. Tykač si tak řekl o pozvánku k vyjednávání, v němž půjde především o peníze, a to velké peníze. A už se objevila i první čísla. Michal Šnobr, který má k Tykačovi blízko již na počátku února prohlásil, že by se akcie ČEZ momentálně dala ocenit na třináct až sedmnáct stovek za kus. Aktuální cena se přitom pohybuje kolem dvanácti sty korun za kus. Ze Šnobrova ocenění pak vychází, že by transakce měla přijít stát i na více než 250 miliard korun. I když by to platila samotná společnost ČEZ, byl by to náklad pro státní rozpočet, který by pak z firmy nedostal žádnou dividendu. A je otázkou, kolik z celé částky by se vrátilo při návratu distribuční části na burzu.
Jenže ocenění akcie vychází z očekávané ziskovosti ČEZ. A ta může být různá. A odvíjí se od ceny elektřiny na trhu. Současná krize na Blízkém východě kvůli zablokování Hormuzského průlivu ji vyhnala výše, než se čekalo, a pokud se situace neuklidní, bude silová elektřina držet cenu někde u sta eur za megawatthodinu i v příštím roce, což je podstatně více, než činily prognózy před americkou invazí do Íránu. I proto by minoritní akcionáři chtěli dohodnout výkupní cenu co nejdříve.
Andrej Babiš ale opravdu nechce připlácet, a tak s výkupem nespěchá. Po konci války a odeznění všech důsledků by mohly ceny energií opět začít klesat. Předpokládá to i výhled hospodaření ČEZ, který připravil jeho finanční ředitel Martin Novák, který se za to stal terčem Tykačovy kritiky.
Ale srazit ceny by mohly velmi rychle i reformy systému obchodování s emisními povolenkami EU směřující ke zlevnění emisí a tím i elektřiny. To se také aktuálně projednává v Evropské radě a tlačí na to zejména Itálie, která požaduje dokonce pozastavení celého systému do doby, než se Unie dohodne na nové podobě méně ničící evropský průmysl. Česko Itálii v jejím požadavku podporuje a opatrně se přidávají i další země.
V ceně jedné MWH z plynových elektráren, které jako nejdražší zdroj určují cenu elektřiny na trhu, je započtena zhruba polovina jedné povolenky, tedy něco kolem třiceti eur. Pozastavení by tedy znamenalo nemalý pokles cen elektřiny a tím i ziskovosti energetických společností. A hodnota jejich akcií by tak klesla. Pro ČEZ je to tím podstatnější, že největší část zisku mu generují staré jaderné elektrárny, které vyrábějí velmi levně a bez emisních povolenek a prodávají za cenu plynových elektráren zatíženou povolenkami.
Byť pravděpodobnost, že italský návrh projde, je mizivá, nějaké snížení nebo zastropování cen povolenek průmyslové státy časem asi prosadí. A tak vláda nechce slíbenou transakci zřejmě uspěchat, což se Tykačovi pochopitelně nelíbí a tlačí na to, aby vláda konala. Jenže také se může stát, že vlajková loď Babišovy hospodářské politiky ztroskotá a stát ČEZ opět navzdory slibům nevykoupí.
