Pokračování války v Abú Dhabí: Na drony jsme si zvykli, bavíme se falešnými zprávami z Česka
Rodiče a známí ze zahraničí nás neustále zahrnují telefonáty typu „Ještě žiješ?“. Děkujeme za péči, ale trochu nás to stresuje – protože tady vypadá situace úplně jinak, než jak to ukazujou hlavní zprávy. Kamarádce Aoife volá maminka dvacet sedmkrát denně: „Aoife, žiješ? Dýcháš? Viděla jsi tu raketu?“ Jako bychom žili v apokalypse, ne v bytě s klimatizací.
Tady není žádnej armagedon. Asi největší drama? Irka se spálila na pláži do červena – takže teď chodí jako rajče a furt si stěžuje, že neměla SPF 50. Nebo je bílá jako ředitel vápenky, takže v tom bílým písku na ni člověk občas šlápne. To je fakt všechno.
Většina expatů se snaží uklidnit blízké doma tím, že posílá veselé fotky: lednička plná čokolády KitKat, bůčku a piva Guinness. Já posílám fotky tří koťat od sousedů – dvě koťata, který jsem pojmenovala Jeffrey Dahmer a Ed Gein, a matka Eileen Wuornos. Maminka odepíše: „To je krásný, no krásný, ale proč se jmenujou všichni jako sériový vrazi? Co je špatného na tradičních českých kočičích jmenech jako Micka, Mourek a Mikeš?“ Jako by to bylo horší než to, že mi v noci přes okno přeletěl dron a já si myslela, že to je komár.
Emiráty se o nás starají dobře – nedají na nás dopustit. Pořád nás upozorňujou, kdy bude střelba, abychom měli čas jít do bezpečného prostoru, kde nás nemůžou zasáhnout střepiny. Nejhorší je ta nejistota: nevíme, kdy to skončí. Jsme jen na neustálé čekačce. A teďka aspoň něco: v Abú Dhabí i v Dubaji zeslabili ten emergency warning – už nás to v noci nebudí. Teď se aspoň vyspíme a ty hlasitý „sestřely“ slyšíme až po deváté ráno. Malý pokrok, ale bereme ho.
A rozšířila se tu zábava jménem doomscrolling – každý večer aspoň půl hodiny scrollujeme na Instagramu fake news o válce. Většinou nejsou pravdivý, ale stejně to člověk musí vidět.
A fake news z Česka? Nejlepší: „Česká ambasáda v Dubaji varuje: pokud vás olízne černá kočka, může to být íránský agent, okamžitě to nahlaste na DROZDu.“ Nebo: „Čeští turisté v Emirátech teď nosí sluneční brýle i v noci – prý proto, že ‚když nevidíš dron, tak dron nevidí tebe‘.“ A než zavřu appku, ještě se zasměju, protože tohle je fakt lepší než realita.
Škola? Týden online, teď prázdniny o týden dřív – trávíme je čuměním na Netflix, Spotify, doomscrollingem a nákupem válečných outfitů v shopping mallech. Protože podzemní garáže jsou jako bunkry, ale nikdo tam nejde – radši se schová v H&M nebo Zara. A válečné outfity jsou v módě: večerní róby s třpytkama, které odrážej světlo, aby nás chránily před drony, a trička s nápisem „Dron nebo Drozd?“
Vzkaz rodičům, příbuzným a známým: jsme v pohodě, zvykli jsme si, nebojíme se. Chápeme, že se o nás bojíte, ale my se bojíme toho, jak vy se o nás bojíte.
A teď už konec.
Autorka dlouhodobě žije a pracuje v SAE, pro Reflex píše rubriku Blondýna v Arábii
