Vybírat si mezi dvěma zly je pošetilé. Poslední akce Grety Thunberg se snaží zachránit skomírající diktaturu
Po Venezuele a Íránu se pozornost Donalda Trumpa zřejmě přesouvá ke Kubě. Sice nedávno říkal, že se tamní režim nepokusí svrhnout, protože padne sám, dnes už ale mluví jinak a tvrdí, že si Kubu nějakým způsobem „vezme“. O tom, jak je Trumpovo geopolitické breakdance pošetilé a krátkozraké, se toho napsalo už dost, zareagoval snad každý s přístupem k tisku či na internet. Mezi nimi i profesionální aktivistka Greta Thunberg. Pro tyto dny ale poslouží jako příklad jiné kontra pošetilosti, která má taky ve světě svůj hlas.
Je to pošetilost odporu. Pro lidi, kteří postavili svoji identitu na protestu, je asi složité někdy nedělat nic, když se doba jeví dramaticky. A to ani v případech, kdy se dění na druhém konci světa účastní jen proponenti různých odstínů zla, hlouposti a šílenství.
Výpady Donalda Trumpa proti komunistům, ajatoláhům či zkorumpovaným diktátorům trochu připomínají geniální knihu Anthonyho Burgesse Mechanický pomeranč. Prostě tam nenajdete ani špetku pozitivního přístupu. A to jak u padouchů, tak i u těch, kteří se navenek tváří jako dobro a spravedlnost. A ponechme vkusu každého čtenáře, na jakou stranu rovnice si dosadí Trumpa nebo libovolnou diktaturu. V těchto dnech je prostě složité s čistým svědomím fandit jedné či druhé straně. Ty lidi, jejichž svědomí se ale bez fandění neobejde, pak mnohdy zavede do pasti sebepopření a zesměšnění.
To naposledy krystalizovalo právě u zmíněné Grety Thunberg. Ta ať má názory, jaké chce. Mládí jsou vlastní ideály a touha věci měnit, alespoň by to tak mělo být. Stáří by zase měla být vlastní rozvážnost a schopnost nenechat se při politickém a ekonomickém řízení států a společností zviklat kultem švédské školačky. Doba, kdy na tomto předpokladu mnoho politiků a byznysmenů selhalo, je pomalu pryč, mezitím si Greta Thunberg dokázala vybudovat solidní základnu pro vlastní autonomní akce.
Vloni tak podnikla humanitární plavbu do zablokované Gazy. Do palety problémů, kterým se věnuje, se totiž přidalo i utrpení Palestinců, které Hamás zatáhl do sebevražedné války. Letos se zabývá Íránem, protože ať je tamní režim, jaký chce, při náletech mu vzplály ropné rafinerie, z čehož je mnoho kouře a emisí, a tomu je potřeba se postavit.
No a v posledních dnech zveřejnila video, kde avizuje humanitární konvoj na Kubu. Sice je to prohnilá diktatura, která ve svém ostrovním koncentráku moří lidi hlady, nedostatkem léků a energií tak moc, že jen za posledních pět let odtamtud utekly skoro tři miliony lidí, ale brousí si na ně zuby „pedofilní“ Trump, takže je potřeba se zastat. Navíc v minulosti Kubánci přece do třetího světa vysílali své lékařské mise, na které nyní vlivem upadající ekonomiky už nemají peníze. Sice šlo původně o sovětskou proxy vlivovou operaci na bojišti studené války, ale i tak je potřeba se jich zastat. Americká akce ve Venezuele zase kubánský režim odstřihla od dovozu ropy, která většinově pohání tamní elektrárny. Je to sice paradoxní, ale toho se Greta Thunberg nezastává. Že je podle mnoha analytiků kubánská diktatura na kolenou a hrozí jí po skoro sedmdesáti letech kolaps, je podle ní neobhajitelné.
Ve válkách a konfliktech velmocí vždycky trpí neviní civilisté. Je to otřesné a je potřeba se jich zastat. Ale je dobré to udělat tak, abyste u toho nesloužili jako užitečný idiot tu teroristické organizaci, tu despotické teokracii nebo komunistické diktatuře. Pokud nevíte, jak na to, je možná lepší nedělat nic. Protože hrozí, že namísto těm skutečně potřebným pomůžete jejich tyranům.
