Prezident Pavel nezklamal. Turek do vlády nepatří a Motoristé nechápou, že komedie skončila
Petr Pavel se sešel s Andrejem Babišem. Probírali zahraniční politiku a nominaci Filipa Turka předem odsouzenou k nezdaru. Premiér vykládá, jak za Turka bojoval, ale nehne pro něj prstem. A Motoristé bojují s větrnými mlýny dál.
Konkrétní obsah rozhovoru mezi prezidentem a premiérem na Pražském hradě není znám, ale probírali koordinaci zahraniční politiky. Dotkli se i mezinárodního skandálu předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury, jenž v novoročním projevu zaútočil na Ukrajinu a západní spojence stylem, jako by mu ho psali poradci z Kremlu.
Předvolební lži
Babiš se od něj dosud nedistancoval a po schůzce s Pavlem se toto téma snažil zahrát do autu. Poznamenal jen, že prezident bude mít možnost řešit s Okamurou jeho výstup na setkání nejvyšších ústavních činitelů 26. ledna.
Mezitím došlo k očekávanému zvratu v muniční iniciativě. Premiér ji podpořil, jinak ani nemohl. Je to rozjetý vlak, ve kterém jede v roli donátorů řada západních spojenců. Vykolejit ho by se rovnalo sabotáži ve prospěch ruského agresora.
Hlavní roli sehrál tlak partnerů v NATO, kde má česká iniciativa výborný zvuk, jelikož ukrajinské armádě zajišťuje téměř polovinu velkorážové munice. Na Babiše tlačila i Trumpova administrativa, aby ji zachoval. Naléhal i prezident Pavel a šéf ANO si netroufl vzdorovat. A to je v tomto případě dobrá zpráva pro obranu Ukrajiny.
Horší zpráva je to pro voliče ANO a SPD, jimž jejich lídři ve volební kampani lhali, když slibovali, že muniční iniciativu zruší. Babiš ji lživě označoval za „zkorumpovanou“ PR akci Fialovy vlády. Jenže nebyl by to on, kdyby jeho názorový veletoč neměl háčky.
Debakl Okamury
Babiš zdůrazňuje, že role vlády bude jen koordinační a nepošle na Ukrajinu ani korunu. Příjmy rozpočtu z těchto dodávek přitom převyšovaly výdaje. Stále není jasné, jak bude tato koordinace probíhat, protože Okamura rozhodl o jejím vytěsnění z resortu obrany. Je to vynucený a polovičatý krok, který by vláda nejraději překryla domácími tématy.
V této partii je nakonec hlavním poraženým Okamura a obecně všichni chcimírové, kteří doufají v kapitulaci Ukrajiny. SPD může nadále obelhávat svůj elektorát pohádkami, jak bojuje za mír, a přitom jen přihlíží, jak bude česká vláda organizovat dodávky zhruba milionu připravených nábojů ukrajinské armádě.
Okamura nakonec dosáhl jen cenzury „svého“ ministra obrany Jaromíra Zůny, jenž musel odvolat své výroky mimo jiné o pokračování muniční iniciativy. Pro současné absurdní poměry je symptomatické, že premiér cenzuru SPD posvětil. O to víc dnes musí vzrůst úloha prezidenta, sněmovní opozice a Senátu, aby brzdili chaotický rozklad české zahraniční politiky a posouvání země na Východ.
Pavel dodržel slib
Konkrétnější výsledky přinesl hlavní bod jednání prezidenta s premiérem, který doručil nominaci Filipa Turka na post ministra životního prostředí. Dopadlo to podle očekávání. Prezident svůj názor nezměnil a Turka odmítl. Nainvestoval už tolik energie a argumentů, proč kontroverzního lídra Motoristů nejmenovat, že by v opačném případě ztratil tvář.
Nejde jen o zálibu v neonacistické symbolice a xenofobní výroky prověřované policií, ale i o trestní oznámení kvůli znásilnění, vyhrožování saúdskoarabskému diplomatovi, neprokázané příjmy v majetkovém přiznání, vyhrožování novinářům násilím a řada dalších afér, které by samy o sobě vystavily stopku každému „tradičnímu“ politikovi.
Proto jsou některé rigidní názory, že prezident údajně porušuje Ústavu, v rozporu se zdravým rozumem. A teď nejde o precedens, že Pavlův předchůdce Miloš Zeman nejmenoval některé ministry z mnohem malichernějších, osobních důvodů. Hajlující nácek zatížený tunami dalších problémů minulosti i současnosti do vlády nepatří.
Udivující je jen divadélko, které premiér a Motoristé kolem Turka sehrávají. „I když jsem se hodinu snažil pana prezidenta přesvědčit, aby byl nad věcí, spáchal dobrý skutek a dal panu Turkovi šanci, tak to odmítl,“ řekl Babiš po schůzce.
Pád ikony
To je bizarní průpovídka. Pustit do vlády člověka s takto sporným osobnostním ustrojením by nebyl dobrý skutek, ale ohrožení mezinárodní reputace země. Z Babišova výrazu ve tváři je patrné, jak moc ho tato dlouhotrvající a útrpná anabáze otravuje. Pořád musí řešit kauzy obou menších partnerů, kteří ho zároveň drží pod krkem kvůli hlasování o udržení imunity.
Turek je případ neodbytného potížisty, jehož vyhazujete dveřmi, ale vrací se oknem. Motoristé nehodlají tuto podivnou strategii opustit. Jejich poslanecký klub jednomyslně podporuje Turkovu nominaci i nadále a zároveň vyjádřil „znepokojení nad přístupem prezidenta republiky k plnění jeho ústavních povinností“.
Klub pochválil dosavadní loajální přístup předsedy vlády Andreje Babiše, což považuje za potvrzení stability vládní koalice. Co ovšem bude dál, nikdo neví. Prezident nemůže couvnut a „loajální“ premiér za Turka bojovat nebude ani nepodá kompetenční žalobu. Kolik měsíců povede Petr Macinka dva resorty, přičemž ani jednomu nerozumí?
Motoristé neberou vážně, že černá komedie kolem jejich čestného prezidenta skončila a už nikoho soudného nezajímá. Z vlády nepůjdou, ačkoli tím Macinka sám vyhrožoval, a do vytracena nejspíš půjdou i výhrůžky, že mohou hlavě státu zatopit. Jak? Že mu nebudou schvalovat některé velvyslance nebo zahraniční cesty? Nebo mu skrouhnou rozpočet? Na vyhlášení partyzánské války prezidentovi by muší parlamentní váha potřebovala souhlas premiéra a ten do otevřeného konfliktu s Hradem zatím nechce. Radikalizaci Motoristů ovšem vyloučit nelze. Jejich ikona Turek, jehož přemluvili, aby jim pomohl do Poslanecké sněmovny, zapadá po sérii osobních znemožnění do bezvýznamnosti. To se jemu ani jejich voličům líbit nebude.
