Sociální demokraté se nepoučili. Kdysi mocná strana se brzy rozplyne jako pára nad hrncem
Ještě před několika lety by bylo konání sjezdu sociální demokracie jednou z hlavních zpráv dne či celého víkendu a jeho výsledek by byl předmětem mnoha analýz, komentářů a prognóz dalšího směřování či mocenských ambicí strany. V současnosti už má tato událost význam a váhu sjezdu okresních fotbalových funkcionářů nebo komunálních zahrádkářů. Tedy velice omezený až mizivý. Víkendový on-line sněm SOCDEM toho byl více než výmluvným důkazem. Troufl bych si tipnout, že se jednalo o předposlední sjezd této partaje, na tom příštím už si totiž strana odhlasuje svůj definitivní zánik a rozpuštění.
Situace, ve které se SOCDEM nachází, je tristní, zoufalá a katastrofální. Tato nejstarší česká politická strana zahájila druhé volební období mimo sněmovnu. A nejen to. Hanebně se umazala předvolební kolaborací s komunisty, od níž si její někdejší šéfové Jana Maláčová a Lubomír Zaorálek slibovali teplé místečko ve sněmovně alespoň pro sebe samotné. Pro jeho zisk ochotně poplivali veškeré hodnoty, na kterých moderní sociální demokracie stála. Voliči tomuto nízkému kalkulu vystavili stopku a celý projekt Stačilo! narazil.
Ještě před volbami ze sociální demokracie vystoupila řada letitých členů a exodus pokračuje i nyní. Důvod je zřejmý. Delegáti SOCDEM si na svém sjezdu zvolili do svého čela Jiřího Nedvěda, který patřil mezi hrstku vyvolených, kteří měli za umazání se s komunisty v projektu Stačilo! určitou naději na zisk poslaneckého křesla. Jinými slovy: v čele strany pokračuje někdo, kdo podporoval Janu Maláčovou a byl součástí předešlého neúspěšného vedení strany. To je opravdu příklad obrovské sebereflexe!
Sociální demokracie (kdysi ČSSD) byla bohatou a mocnou stranou. Z jejich řad vzešlo několik premiérů, její někdejší předseda Miloš Zeman se stal prezidentem, strana měla ministry, hejtmany, senátory, poslance, europoslance či eurokomisaře. Patřila mezi hlavní hráče české politické scény a byla důležitou a potřebnou silou tuzemského demokratického systému. Pro mnoho bezpáteřních jedinců (často bez znalostí stranických programových kánonů a postulátů) však byla ideální startovní čarou pro jejich osobní mocenský a ekonomický růst. To vše je pryč. Takřka všichni kdysi mocní „přátelé a přítelkyně“ ze strany zmizeli, utekli nebo vrátili stranickou legitimaci.
Nyní je z partaje bezvýznamný, nedůležitý, rychle chudnoucí a okrajový řečnický spolek, na který už většina lidí zapomněla. Nebo to snad je jinak? Pamatuje si teď někdo na první dobrou, co kandidáti SOCDEM před třemi měsíci před volbami slibovali? Jaké byly jejich programové body v oblasti daní, školství nebo dopravy…?
SOCDEM měla šanci na nový start. Udělat za vším tlustou čáru, najít a oslovit nové lidi a snažit se všechno stavět od samého začátku. Na zelené louce. Místo toho on-line delegáti (to je paradox, že se kdysi bohatá a mocná strana nemá „odvahu“ a fazónu někde sejít, byť by to bylo i v sále laciného kulturáku) ukázali, že se nepoučili a nepochopili vůbec nic. Možná teď budou pár dní či týdnů aktivní na síti X nebo Facebooku, aby všichni měli dojem, že tady začalo něco nového a zlomového. Pak zjistí, že to k ničemu nevedlo, upadnou do letargie a více či méně se na to vykašlou.
Příští rok na podzim se konají komunální a senátní volby. V některých městech a obcích mají sociální demokraté (přesněji lidé, kteří za tuto značku kdysi kandidovali) ještě docela slušné pozice. Je to však dáno tím, že v čele tamních buněk či organizací stáli silní lídři. Ti však nyní téměř všichni z partaje odešli. Za rok budou třeba kandidovat znovu, ale ne za SOCDEM. Zcela logicky, proč by to dělali? Tato strana už je těžce nemocná, vstoupila do své poslední fáze a na svém příštím sjezdu odhlasuje své rozpuštění. A poslední zhasne, bude-li kde...
