Prezident Pavel ve sporu s Andrejem Babišem: než na kompetenční žalobu dojde spíše k dohodě
Prezident Pavel se zdá být v konfliktu s designovaným premiérem Babišem. Dosud se zdálo, že Pavel s Babišem vedou konsensuální rozhovory o jmenování premiérem, vč. ministrů. V posledních týdnech se však veřejně doslýcháme o problematických aspektech těchto jednání, s ohledem na střet zájmu Andreje Babiše. Střet zájmů však zřejmě není jedinou třecí plochou: problematickou nejspíš je i otázka potenciálního jmenování Filipa Turka ministrem zahraničí a dokonce i absence zřetelného geopolitického programu nastupující vlády v návrhu programového prohlášení.
Kdo drží lepší karty – prezident, nebo premiér? Toť je v českém ústavním systému hluboce diskutovaná otázka, po jejímž zodpovězení se kdekdo pídí od vzniku České republiky. Snad každé jmenování nové vlády provázel menší či větší střet mezi prezidentem a premiérem. Jde zejména o spor, zda má prezident pravomoc kandidáta (včetně toho na post premiéra) vetovat, anebo je jeho role spíše formální, tj. má jej zásadně vždy jmenovat. Na tuto otázku dokáže definitivní odpověď přinést pouze Ústavní soud, v rámci tzv. kompetenční žaloby – tu však prozatím nikdo nepodal, proto Ústavní soud o této věci nikdy nerozhodl.
Prezidentovi hraje do karet to, že v Ústavě není nikde psáno, v jaké lhůtě musí jmenování provést. Zároveň má dva „pokusy“. Babiš mu může hrozit podáním kompetenční žaloby, kdy by se řešení sporu přeneslo na Ústavní soud. Ten by měl pak konečně rozlousknout otázku ohledně jmenovacích pravomocí prezidenta republiky v českém ústavním systému. Nicméně s kompetenční žalobou počítejme jako s prostředkem ultima ratio: přece jen je to, jak pro premiéra, tak prezidenta, obrovský risk. Lze totiž najít solidní argumenty, jak pro spíše pro-premiérskou intepretaci, tak i pro-prezidentskou interpretaci. Definitivním verdiktem Ústavního soudu pak jedna strana získá významné eso, postup jmenování bude pak v jeho rukách. Takže lze přece jen předpokládat, že dojde po určitém čase k dohodě.
Sice se zdá, že si jsou Babiš s Pavel aktuálně „odcizení“ a začínají veřejně propírat otázku řešení střetu zájmů, resp. jeden druhého vinit, kdo co dělá špatně. Tento stav, kdy se nic nikam nehne, může trvat jen omezenou dobu – pak zcela jistě začne působit tlak veřejného mínění; je pak otázkou, na jakou stranu se veřejnost postaví. Vzhledem k téměř nulové aktivitě budoucí opozice v tomto sporu to bude mít prezident těžké.
Obecně existuje hlavní rozpor v tom, že má prezident důvodné obavy z toho, že má jmenovat premiérem člověka, který je „minimálně ve faktickém střetu zájmu“ – překvapivě se totiž rozběhly debaty o tom, zda je Andrej Babiš ve střetu zájmů podle zákona. Je pak legitimním požadavkem demokratického právního státu na to, aby vrcholné výkonné funkce nevykonávaly osoby, které ve střetu zájmů jsou.
Na druhé straně zde existuje jasně projevená „vůle lidu“, která dala Babišovi extrémně silný mandát, rovněž v Poslanecké sněmovně existuje jasně definovaná koaliční většina. Dokonce lze uvažovat o tom, že sami voliči posvětili Babišův střet zájmů tím, že jej poněkolikáté zvolili; ať už právně na Babišův „střet zájmů“ nahlížíme jakkoliv, není sporu o tom, že bylo jasně veřejně rozebíráno to, že ve střetu zájmů je. Sám Ústavní soud spolu s Nejvyšším správním soudem judikovaly, že Babišův Agrofert neměl v době, kdy byl Babiš premiérem, pobírat dotace. Ústavní soud dokonce řekl, že by prezident měl při jmenování na post premiéra zohledňovat skutečnost, zda daná osoba není (potenciálně nebude) ve střetu zájmů – nejasné však je, jakou váhu má tato skutečnost mít. Lze proto říci, že každý volič hlasoval pro hnutí ANO s vědomím toho, že má Babiš podnikatelské aktivity, které jdou proti zájmu řízení státu.
Nelze však opomíjet to, že prezidentovy pravomoce končí v momentě, kdy jednou jmenuje Babiše premiérem – pak jeho ústavní pravomoc jakkoliv zabránit střetu zájmů končí a může se spoléhat pouze na Babišovu poctivost. Otázkou je, zda si prezident tento „hazard“ může dovolit.
Korektním řešením by pak bylo, kdyby Andrej Babiš veřejně oznámil, jak naloží se střetem zájmů, zejména jak ho věrohodně vyřeší, aby neexistoval.
