Prezident Pavel hasí, na co se Fialova vláda vykašlala. Babišův střet zájmů se vůbec nemusel řešit
Soubojem prezidenta Petra Pavla a aspirujícího premiéra Andreje Babiše o střet zájmů jsou poslední dny a týdny lemovány titulní strany snad všech tuzemských médií. Přitom k němu v této podobě vůbec nemuselo dojít. Kdyby dosluhující Fialova vláda dokázala splnit alespoň to základní ze svého programu „debabišizace“. Místo toho hází ručník do ringu a tváří se, že se jí nynější situace netýká, což je asi největší omyl těchto dní.
Jádro sporu mezi Hradem a hnutím ANO je vcelku prosté. Vítěz voleb a logický kandidát na premiéra Andrej Babiš je ve střetu zájmů. To v minulosti potvrdily české soudy i závěry auditu Evropské komise. Pokud chce být premiérem, měl by to nějak vyřešit. Ať to jeho voličům vadí nebo nevadí, ať má většinu, jakou chce, ještě jsou tu zákony, kterým je veřejné mínění díkybohu lhostejné. Jenže tyto zákony jsou natolik plytké a děravé, že sice nastavují, co se smí a nesmí, ale zároveň to nejsou schopny adekvátně postihnout. A tak Babišovi umožňují nadále balancovat v šedé zóně mezi politikou, byznysem a dotačním eldorádem.
Jak jsme už v minulosti psali, jediný právní postih, který Babišovi za porušení zákona o střetu zájmů hrozí, je relativně směšná pokuta. Sice by jeho firmy měly přijít o dotace, ale instituce, jež je rozdělují, budou brzy řídit jeho lidé, což jaksi mluví samo za sebe. Poslední karta, která se v této situaci dá hrát, je reputační tlak. Proto prezident tlačí Babiše do veřejného slibu, jak svůj střet zájmů vyřeší. Cejch lháře je za daných okolností nejbolavější trest, který za své dotační zlobení může dostat. I proto se z této veřejné deklarace tolik vykrucuje.
Vláda lajdáků
Kdo tomuto stavu mohl předejít? V první řadě to měl být Andrej Babiš. V civilizovaném světě je obvyklé, že když jdou lidi z byznysu dělat politiku, namalují za svou minulostí tlustou právní čáru, která dělí jejich podnikatelské a politické zájmy. Německý kancléř Friedrich Merz, bývalá britská premiérka Theresa Mayová a mnozí další to dokázali se ctí. Není přece přijatelné a ani to nemá žádnou úroveň, aby z výkonu veřejné funkce čpělo podezření na nějakou „malou domů“. Zvlášť když ta „malá domů“ čítá vyšší miliardy korun jako v případě Andreje Babiše a jeho koncernu. Jenže po více než dekádě existence hnutí ANO je nám všem snad definitivně jasné, že se Andrej Babiš neřídí pravidly civilizovaného světa. Tam, kde osobní integrita pokulhává, měly zasáhnout instituce.
Bohužel, Fialova vláda v této věci i přes velké sliby mnoho neudělala. Zákon o střetu zájmů zůstal nadále natolik děravý, že maximální sankce zůstává v řádu statisíců korun, a to i v případě, když jde o miliardy. Instituce, která tuto pokutu uděluje, je obecní úřad, a to i v případě, když se jedná o člena vlády. Disproporce jsou tu evidentní. Dikce zákona velí řešit problematické byznysové vztahy až po jmenování do funkce. Nijak jmenování nepodmiňuje ani neřeší žádný jiný následný postih než finanční.
Kromě řešení střetu zájmů do budoucna selhala Fialova vláda i v řešení toho minulého. Podle analýzy ministerstva zemědělství bylo za dobu Babišova minulého premiérství Agrofertu neprávem vyplaceno cca sedm miliard korun na zemědělských dotacích. I přes četné judikáty několika českých soudů a závěry auditu Evropské komise, jež vyplacení dotací jednoznačně zpochybňují, začalo zpětné vymáhání těchto peněz až v samotném finiši volebního období. Ministr zemědělství Marek Výborný kroutí hlavou a tvrdí, že jednal s maximální opatrností. Ano, byl opatrný tak dlouho, až svou chvíli prováhal, protože nyní tyto dotace bude sotva někdo vymáhat.
Proto je současná póza končící vlády mimořádně směšná. Svolávají mimořádné schůze sněmovny, aby mohli prskat na Babiše a jeho střet zájmů. Přitom k jeho zastavení a napravení nepředvedli kromě řečí lautr nic.
