Prezident Pavel chce Babiše veřejně načapat při lži. Smyčka kolem střetu zájmů a premiérství se stahuje
„Pan prezident mi předal nějaké poznámky, které předám koaličním partnerům…“. Ne, tohle neříká hradní pošťák, ale aspirující premiér Andrej Babiš. V kontaktu s prezidentem, při sestavování vlády a komunikaci řešení svého střetu zájmů nyní projevuje zvláštní pozici. Někdy je nezvykle submisivní a kolem prezidenta, kterého dřív napadal, našlapuje po špičkách, jindy je netečný jako kus šutru. V čem spočívá jeho překlenovací taktika?
Hlavně se k ničemu nezavázat, hlavně za nic nemít zodpovědnost, hlavně už nikoho nenaštvat, dokud nebude jmenován. Takhle nějak by se daly ve zkratce popsat motivy Babišova nynějšího konání. Na jednu stranu se staví do role jediného vůdce, který všechno domluví, tedy pokud jde o povolební vyjednávání o koalici a o vládě. Na druhou stranu, pokud by mělo jít do tuhého, přehazuje zodpovědnost na druhé. Dobře to bylo vidět na kauze Turek. Všem je snad nad slunce jasné, že takový člověk nemá ve vládě co pohledávat. Je to jasné i Babišovi. Že by s ním vyrazil dveře? Ani nápad. Vše dosud nasvědčovalo tomu, že nechá tu hořkou pilulku spolknout prezidentovi. Jmenuje ho, nebo ne? „To ať si rozhodne prezident, Motoristé ho tam chtěli, co já s tím nadělám, já jsem jenom premiér.“ Takhle nějak by se dala imitovat Babišova nynější figura.
Dělá, jako by se ho prezidentovy výhrady vyloženě netýkaly, jako by se svět kolem odehrával tak trochu mimo jeho smysly a on coby bezelstný Babiš je tažen proudem událostí politiky, do které vlastně nikdy nechtěl vstoupit. Náznaky této pózy byly vidět už v předvolebním duelu s Petrem Fialou na Nově. Tam mu to vydrželo necelou hodinu, než začal hulákat. Nyní už se takhle tváří několik týdnů v řadě.
Podobně vymlčet jako kauzu Turek se snaží i svůj střet zájmů. Jenže tady na rozdíl od Turka nekope jámu Babiš Pavlovi, ale právě naopak. Tím, že prezident trvá na tom, aby jemu a veřejnosti aspirující premiér vysvětlil, jak hodlá svůj střet zájmů řešit, ho staví do svízelné pozice.
Reputační tlak
Shrňme si fakta. Andrej Babiš podle zákona o střetu zájmů nemůže buď vykonávat funkci premiéra či ministra, anebo jeho firmy nemohou pobírat dotace a státní zakázky. Musí si holt vybrat, jestli politika, nebo byznys, a to do třiceti dnů od jmenování do funkce. Pak je tu ještě třetí možnost, o které se sice ví, ale mnoho se o ní nemluví. Andrej Babiš by se na zákon o střetu zájmů mohl s klidem vykašlat. Co mu za to hrozí? Pokuta v maximální výši 250 tisíc korun, kterou uděluje obecní úřad v Černošicích, kam Andrej Babiš podle svého trvalého bydliště spadá. A to je asi tak všechno. Nikdo mu nevezme premiérství a dotace? Ministerstvo zemědělství, které je uděluje, přece bude nejspíš řídit jeho člověk Martin Šebestyán, který už v minulosti coby šéf SZIF dotace Agrofertu i přes střet zájmů vyplácel.
Takhle to celé nejspíš dopadne. Ví to Andrej Babiš a ví to Petr Pavel. Agrofert se nedá nijak rychle prodat a miliardy z dotací se nedají snadno oželet. Jediné, co s tím nyní může prezident dělat, aby neriskoval kompetenční žalobu, je Babiše veřejně demaskovat. Svým jednáním se snaží Andreje Babiše donutit k tomu, aby se veřejně zavázal k nějakému řešení. Pokud ho nesplní, dobře, ale bude přede všemi za lháře. Že by to Babišovi mohlo být jedno? Zjevně není, když se právě s prezidentem jako malé dítě dohaduje, jestli to řešení musí skutečně říkat veřejně nebo nemusí. Nakonec i Andreji Babišovi jde o poslední zbytky reputace.
O střetu zájmů Andreje Babiše a mnohém dalším jsme mluvili v nové epizodě podcastu Padni komu padni:
