Panoptikum Vladimíra Mertlíka: Znásilněná koza, pornografie na lodi a reality show Chcete být premiérem?
Minulé ohlédnutí sesterského Zpětného zrcátka vyjádřilo zděšení nad povolebním vývojem obrysů vlády „Nevydaných stíhaných“ jako bandy vzájemně vydíratelných šejdířů, ochotných obavy z trestního stíhání, zakrytí vlastního intelektuálního vakua a přístup k cecíkům unijní krávy i kozy domácí zobchodovat za cokoliv včetně rozvratu státu. Pokud se zdálo, že personálním složením budoucí vládní koalice bylo dosaženo nejhlubšího možného dna, pak se den za dnem ukazuje, že dno má v této zemi hloubku Mariánského příkopu, a jako důkaz lze uvést několik událostí týdne.
Začít lze komentářem k programovému prohlášení vlády, slátanině obecných frází, které by vzhledem k iracionalitě obsahu a kořenům původu mohlo nést název „Když průzkumy vládnou rozumu“. Vyjádření tvůrců prohlášení potvrzují jimi nastolený aktuální trend, posunující veřejné debaty bez ohledu na téma do prostoru, kde místo argumentů a hodnot rozhodují procenta včerejšího průzkumu a titulky bulvárních magazínů. Politici stále častěji neformují názory, tím méně vlastní, ale jen reagují na aktuální náladu veřejnosti a řízení společnosti i státu mění v marketingovou soutěž o přízeň voličů.
Místo odvahy přinášet rozhodnutí s dlouhodobým smyslem cílů vítězí kličkování dle pravidla „lidé si přejí“ a stejný mechanismus funguje ve zpětné vazbě i na veřejnost samotnou. Je tomu tak u bezpečnostních, politických a ekonomických témat, ale i tam, kde zjednodušené a lascivní příběhy „celebrit“ nahrazují debatu o hodnotách, kultuře či odpovědnosti. Prostá lidská hloupost či lstivost politiků příští vládnoucí garnitury je vede k prostituování s lůzou a vytváření ovzduší, v němž je popularita měřítkem pravdy a veřejné mínění se utváří algoritmem sociálních sítí místo racionálním uvažováním.
Vzniká tak paradox, v němž čím víc dat a informací máme, tím méně přemýšlíme. Příští čtyři roky nám zostra připomenou, že průzkum není kompasem svědomí a že pozornost a popularita není totéž co význam. Veřejný prostor se změní v zrcadlo nálad, v němž politici rozhodují podle průzkumů, které měří výši popularity místo hloubky rozumu, a média dávají přednost emocím před smyslem. Místo odvahy hledat odpovědi na složité otázky se společnost stále více ukájí nahotou a tragédiemi jiných v textech s líbivými „fungujícími“ titulky.
Stejně nebezpečným precedentem podléhání průzkumům a bulvarizaci veřejného prostoru je také masová produkce „vědomostních“ pořadů, která nás učí, že stačí znát odpovědi bez kontextu, pamatovat si fakta bez porozumění a vyhrávat zábavné soutěže bez obsahu a smyslu. Když se z možného poznání stává hra o body, stává se i vědění pouhou disciplínou soutěže, v níž se znalost redukuje na rychlost reakce a vzdělanost na schopnost trefit správnou možnost A, B nebo C. Vytváříme prostředí, v němž se informovanost, k níž stačí pár kliků, vydává za moudrost a kde důležitější je chytře působit než přemýšlet. Děsivými důkazy debilizace společnosti bývají pod titulem textu piktogramy hodinek s poznámkou, jak dlouho trvá jeho nepřečtení! Jsou špičkou ledovce kultury povrchního vědění i obrazu dvou stran téže mince – lesklé, lákavé, ale bez sebemenší hodnoty, již lze označit slovy „když povrchnost vítězí nad rozumem“.
Není náhodou, že se touto deformací společnosti, vřele podporovanou politickou garniturou chystající se vládnout, zabývá Panoptikum. Jde o smrtelně nebezpečnou nákazu, která mění politiku na marketing a veřejnou debatu v soutěž o momentální popularitu. Průzkumy veřejného mínění nahrazují myšlení a tituly bulváru nahrazují důležité otázky. V plytkou show se mění i vědění, kde jde víc o rychlost než o znalost problému a jeho souvislosti. Společnost zahlcená informacemi tak paradoxně ztrácí schopnost rozlišovat podstatné od bezvýznamného a stává se obětí kastrolšmejdů, energošmejdů, ale hlavně politšmejdů. Dopadem proměny společnosti jsou výsledky posledních sněmovních voleb a současné odpudivé a pro vzdělaný národ ponižující personální obsazení jeho reprezentantů, kde jsou kandidáti hnutí ANO morálními a intelektuálními majáky. Důkazem jsou i níže uvedené události posledního týdne.
Kličkování Andreje Babiše kolem řešení jeho střetu zájmů připomíná televizní soutěž „Chcete být premiérem?“. Soutěžící Babiš se zřejmě domníval, že hlavní cenu získá již v prvním kole, když bezchybně zodpoví otázku „Pec nám spadla, pec nám spadla, kdopak nám ji postaví?“, na niž měl připravenu bryskní odpověď: „Já, spolu s halou pro Martinu Sáblíkovou!“ Ukázalo se, že moderátor Petr Pavel měl ale v osudí jinou, na první pohled lehkou otázku, na jejíž odpověď měl Andrej Babiš čtyři roky: „Jak se hodláte vyhnout střetu zájmů, když vám patří Agrofert?“ Babiš se domníval, že bude znovu stačit vágní slib, že střet zájmů „nějak vyřeší“, a tvářit se zarputile přestal až ve chvíli, kdy se začal tvářit zarputile Petr Pavel. Na jednoduchou otázku dle pravidel této hry jsou tři odpovědi: a) prodej firmy, b) převod do slepého fondu, c) vzdání se dotací a státních zakázek pro Agrofert. Bonusem možnost vzdát se premiérského křesla. Zdá se, že postup do dalšího kola bude pro Andreje Babiše poněkud oříškem.
Třetí nejvýše postavený představitel země předseda sněmovny Tomio Okamura učinil první a poslední významný krok ve funkci, když při strhávání ukrajinské vlajky sundavajícímu podržel štafle. Ve sněmovních kuloárech se vzrušeně debatuje, kdo bude další, komu Tomio podrží.
Štafetový kolík mediálního hrdiny po čestném prezidentovi a ikoně Motoristů Filipu Turkovi převzal čestný velkokanec a držitel řádu Honimíra Mastipírka 1. stupně Jindřich Rajchl. Ten se při příležitosti šikanózní kampaně kolem jeho filmových děl označovaných za porno ohradil s tím, že první z filmů, jehož hlavní děj se odehrává u krbu, byl filmovými kritiky označen za romantickou komedii a druhý, který získal oblibu pro skvěle zahrané masové scény, je díky některými filmovými distributory zmiňované účasti rodinných příslušníků označován jako rodinný film.
Na palubě trajektu přes kanál La Manche došlo ke skandálu, když na obrazovce v salónku začalo běžet tvrdé porno, jemuž nechtěně přihlížely i děti. Společnost, která trajekty provozuje, se omluvila a upřesnila, že se incident odehrál vinou technické závady, kdy posádka netušila, že se porno začne z neznámých důvodů přehrávat hned po skončení přenosu z prvního zasedání nově zvolené Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Cestující popisovali situaci jako děsivou: „Děti ze salonku vybíhaly a v šoku zděšeně volaly v cizím jazyce výraz „jindradra“. Cestující byli údajně kvůli vysílání pornofilmu i předcházejícího přenosu velmi rozladění.
V Panoptiku 7. listopadu byla zveřejněna zpráva o brutálně znásilněné koze farmáře z Radomyšle na Strakonicku. Policejní mluvčí Jiří Matzner reportérům Panoptika popsal, že vedle kozy, zraněné v zadní části těla, byla hromada jablek, jimiž později zadržený muž dle svého přiznání v noci kozu přilákal, a pak s ní i sexuálně vyváděl! Pokud se u kozy prokážou trvalé následky, hrozí muži až šestiletý pobyt za mřížemi.
Panoptikum na žádost ze znásilnění kozy podezřelého J. R., jehož identitu zná, ale zachovává ji zatím v tajnosti, uvádí následující poslancovo prohlášení: „S kozou jsem nic neměl a kamery u toho také nebyly!“
