Zemědělská kapitola vládního programového prohlášení naplňuje optimismem, ale přináší i rizika
Zveřejněné programové prohlášení budoucí vlády v kapitole zemědělství může mnohé, zejména starší občany, naplňovat optimismem. Snahy o snižování byrokracie, zvýšení soběstačnosti ČR v produkci zemědělských surovin a potravin nebo omezení růstu cen potravin by totiž mnozí přivítali. Formulace v programovém prohlášení ale mohou také na straně druhé zakládat řadu rizik, a to i pro samotné zemědělce nebo alespoň pro některé z nich.
Prvním z nich je úmysl zavést předkupní právo na zemědělskou půdu pro hospodařící zemědělce, což by mělo mimo jiné zajistit, že budou mít i v budoucnosti na čem hospodařit. To se zdá být na první pohled strategické a pro zemědělce přínosné, ve skutečnosti ale představuje takový úmysl řadu rizik, například pro vlastníky příslušných zemědělských pozemků, kterým tak bude zásadně omezeno rozhodnutí, jak se svým majetkem nakládat. Vlastníci tím také přijdou o část příjmů z prodeje půdy, neboť si nebudou moct vybrat, komu a za kolik půdu prodají.
Předkupní právo je ale také nástrojem, jak dále pokračovat v koncentraci půdy v podání velkých zemědělských subjektů a možností, jak prostřednictvím vlastnictví velkých ploch půdy ovlivňovat dění na venkově s přesahem do jiných než zemědělských oblastí, například do dopravy. Vlastník velkých ploch půdy bude (a již je) neopominutelný při vytváření rozvojových plánů obcí nebo při vytyčování tras pro páteřní i místní dopravní infrastruktury nebo při budování liniových staveb či energetických a jiných sítí. Uplatnění předkupního práva tak může představovat i bezpečnostní riziko a posílení vlivu velkých zemědělských korporací na úkor veřejného zájmu celé společnosti. To by samozřejmě platilo jen při vlastnictví mnohatisícových pozemků ve strategických lokalitách. K tomu sice nemusí dojít, ale vzhledem k tomu, že jsou to právě velké zemědělské subjekty, které se netají snahou dále expandovat, a že jsou to právě tyto subjekty, které mají nebo budou mít na nákup půdy potřebné peníze, není radno důsledky předkupního práva podceňovat. Nehledě na to, že alespoň část zemědělské půdy je při potřebné generační výměně nutné vyčlenit pro začínající a nové zemědělce, kteří ale ještě zemědělci nejsou, a na předkupní právo by tak patrně neměli nárok.
Ten by totiž měli mít jen „aktivní zemědělci“, jak programové prohlášení uvádí, a kardinální a zatím nespecifikovanou otázkou tak bude definice pojmu aktivní zemědělec. Obecně by mělo jít o takového podnikatele, jehož významná část příjmů pochází ze zemědělské činnosti, a který tedy produkuje nějaké zemědělské komodity, přičemž právě podpora zemědělské produkce je základní linií budoucí vládní garnitury. S pojmem aktivní zemědělec pracuje i samotná EU, ani tam ale není tento pojem zatím přesněji definován a předpokládá se, že tak učiní podle svých podmínek členské státy. Kromě podílu příjmů ze zemědělské činnosti by přitom mohla patřit mezi parametry aktivního zemědělce velikost podniku v hektarech, ale třeba i struktura produkovaných komodit. Což ovšem také může znamenat (a v programovém prohlášení je to naznačeno), že někteří, zejména menší zemědělci, na dotace nedosáhnou, a nebudou mít ani možnost dalšího rozvoje, pokud budou vyloučeni ze zmiňovaného předkupního práva.
Programové prohlášení sice zmiňuje podporu malých a středních zemědělců, stejně tak ale zmiňuje zrušení (spíše omezení) redistribuce, tedy zvýšené sazby dotace na prvních 150 hektarů, což je aktuálně nejdůležitější finanční podpora menších zemědělských podnikatelů. V praxi tak může budoucí zemědělská politika ČR vést k poklesu počtu zemědělců v naší zemi, a to za situace, kdy je již v současné době jejich počet v porovnání s EU prakticky nejnižší v EU ve vztahu k počtu obyvatel a pohybuje se kolem 30 000 subjektů, zatímco třeba v Polsku působí hodně přes milion zemědělců a nezdá se, že by byli nekonkurenceschopní, což vidíme mimo jiné na polských cenách potravin.
Samozřejmě bude hodně záležet na tom, jak se formulace v programovém prohlášení vlády přetaví do legislativní a reálné praxe. Což se ostatně týká i podpor na zajištění veřejného zájmu, kterým je mimo jiné ochrana krajiny. Na tyto účely je a bude z EU vyčleněno nemálo peněz a snaha omezit některé regulace by mohla zemědělce také o část dotací připravit. Že je ale nutné stávající regulace zmírnit a přehodnotit, je zřejmé.
