Naděje pro spotřebitele: EU odložila i díky ČR povinnost zvyšující také ceny potravin
Že má na ceny potravin kromě rostoucích nákladů na jejich výrobu výrazný vliv také evropská i národní byrokracie, se bohužel zas tak často nezmiňuje. Jednak proto, že mnozí politici slibující nízké ceny potravin jsou často sami tvůrci „zdražovacích“ zákonů, vyhlášek a regulací, ale i proto, že vícenáklady spojené s byrokracií lze poměrně obtížně vyčíslit.
Každopádně ale platí, že k omezení či zastavení růstu cen potravin jsou nutné aktivity nejen na úrovni ČR, ale také na úrovni EU, neboť většinu evropských regulací je ČR jako členská země povinná v nějaké formě dodržovat. To se týká i uvažované povinnosti zemědělců i výrobců potravin doložit, že při produkci některých vybraných komodit nedošlo k odlesňování. To by bylo ale zcela jistě spojené se značnou byrokracií a tlakem na další růst cen potravin, a navíc by byla taková povinnost zejména mimo EU obtížně kontrolovatelná.
V postoji EU k odlesňování ale v minulých dnech došlo i zásluhou ČR téměř k historickému průlomu, neboť Unie tuto povinnost nakonec o rok odložila a přislíbila, že se původně navrhovaný systém dokládání zjednoduší. Sama skutečnost, že k takovému kroku EU přistoupila, úplně překvapivá není, zmiňovaný průlom ale spočívá v tom, že se tak stalo opakovaně, neboť již loni k prvnímu ročnímu odkladu došlo. To je na jednu stranu signál, že evropskou zemědělskou (i lesnickou) politiku při správné argumentaci a při koordinovaném postupu s dalšími státy měnit lze, ale také signál, že se tak může dít i zásluhou naší země.
Podle Potravinářské komory ČR (PK ČR), která byla jednou z tuzemských organizací požadujících odklad nebo přímo zrušení této povinnosti, by nařízení o odlesňování zvýšilo byrokratickou zátěž pro všechny subjekty podílející se na výrobě a prodeji potravin a na zvýšení nákladů by se podílela až 4,3 procenty. Například mlékárny by musely prokazovat, že se na odlesňování nepodílejí tím, že do svých výrobků nepřidávají příměs kakaa nebo třeba kávy, což jsou komodity podléhající „odlesňovací“ legislativě. Mezi další komodity pak má patřit třeba maso nebo sója. A také jejich ceny by vzrostly, v případě masa zřejmě o něco více, protože zmiňovaná sója je důležitou součástí krmných směsí, které se výrazně podílejí na nákladech v chovech hospodářských zvířat.
Nebyli to ale jen potravináři, kteří k odkladu nařízení o odlesňování přispěli, výhrady vůči němu vznesli i zemědělci, úředníci Ministerstva zemědělství i samotný ministr Marek Výborný. Vynechat ale nelze ani podíl předsedkyně zemědělského výboru Evropského parlamentu (EP) Veroniky Vrecionové, která má na odkladu z titulu své funkce značnou zásluhu už proto, že k odkladu došlo na celoevropské úrovni. EU přitom v odůvodnění odkladu přiznala, že „i přes snahu IT nastavit kontrolní systémy neexistuje záruka, že bude celý systém schopen zvládnout očekávanou zátěž související se začátkem účinnosti nařízení“, což je téměř identické s tím, co (nejen) Vrecionová tvrdila po celou dobu svého působení v EP, včetně svého angažmá v předchozím volebním období.
Diskuse o vývoji cen potravin, které nabraly v naší zemi v předvolebním období na intenzitě, by se proto neměly soustředit pouze na možná opatření v naší zemi v nastávajícím období. Pro korektní posouzení možností by totiž bylo vhodné vzít v úvahu i kroky odcházející vládní koalice, které zejména na úrovni EU dokázaly některým plánovaným regulacím zabránit, včetně těch, které by měly dopad na růst cen potravin. I když bylo v úvodu řečeno, že vliv byrokracie na ceny potravin lze obtížně vyčíslit, většina odhadů pracuje s podílem byrokracie ve výši kolem 30 procent. To rozhodně není málo, a každé snížení administrativní zátěže tak může z tlaku na růst potravin v praxi ubrat i několik procent. V receptech na omezení růstu nebo stabilizaci cen potravin proto může hrát (a hraje) snižování byrokracie mnohem větší roli, než se většina spotřebitelů i politiků domnívá. A to i na evropské úrovni.
Autor je agrární analytik
