Jak pozorujeme svět: Zhoršuje se duševní zdraví, nebo se jen mění naše definice a zlepšuje se diagnostika?
Dvaadvacátého dubna 2025 vyšel, po dvaceti letech spolupráce, na reflex.cz poslední text profesora Cyrila Höschla. Svou odpověď na čtenářský dotaz s titulkem Ruské zločiny jsou stejně nehorázné jako ruské lži napsal krátce předtím již na nemocničním lůžku. Profesor Jan Zrzavý, jejž Cyril Hoschl rád citoval, přebírá pomyslnou štafetu. Jednou měsíčně se v sloupku s aristotelským nádechem Zoopolitikon podívá na svět zabydlený Homo sapiens a jeho odnoží Homo politicus očima evolučního biologa.
Symbolické uvázání v dědictví Cyrila Höschla ve mně vyvolalo řadu vzpomínek na naše letité stýkání. Jedna z nich snad obstojí i jako záminka k zamyšlení. Člověka občas pozvou v roli exota na nějaký lékařský kongres, a tak kdysi došlo i na velký psychiatrický sjezd v Jeseníku. Něco jsem jim tam pověděl, zatleskali a šlo se do hospody. Objednal jsem si nějaké nealko a Cyril se jen tak nenápadně zeptal: „Ty seš abstinent?“ (slovo „abstinent“ vyslovil opravdu poněkud štítivou kurzívou) Nastalo ticho. Deset psychiatrických vidliček se zastavilo na cestě k ústům a deset párů psychiatrických očí se na mě zkoumavě upřelo. Krve by se ve mně nedořezal.
Nutno zdůraznit, že jsem ročník 1964 a významnou část života jsem prožil ve světě, kde byl nezdařený kontakt s psychiatrem vnímán jako první krůček do klecového lůžka, ne-li k trepanaci lebky. Dnešní mladý člověk se už psychiatrů nebojí a klidně by před nimi bez autocenzury vypálil, co si opravdu myslí. Není to náhoda – psychiatrie se v posledních desetiletích aktivně snažila a snaží o destigmatizaci duševních onemocnění a mnoho se jí na tomto poli povedlo. Nic ovšem není bez nákladů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
