Martin Bartkovský: Nahánění k volebním urnám je letos až extrémní aneb Nevolíme? Uvidíme!
Jen pár věci pro mě charakterizuje letošní předvolební kampaň. V době psaní tohoto editorialu vrcholí, troufám si ale tvrdit, že, ač politiku sleduji spoustu let, mě letos překvapily celkem tři věci: důraz politiků na čtyři největší volební kraje a pestrá paleta osobností, které do nich nasadili. Pak je to míra nenávisti, která se napříč politickým spektrem do kampaně propsala, na což má přímý vliv stupňování ruské agrese vůči Ukrajině i zbytku Evropy. A v poslední řadě hlasitost, s jakou všechny volební tábory oslovovaly nevoliče. Jasně, každé volby se připomíná všem, jak je „právo volit“ důležité. Letos to ale bylo místy až extrémní.
Začal to celé Zdeněk Pohlreich, který v rozhovoru u Čestmíra Strakatého prohlásil, že je „znechucen tou taškařicí, které se říká předvolební kampaň“. V našem pořadu Prostor X se k tomu vyjádřil dokonce premiér Petr Fiala, který bral Pohlreichovy výtky osobně a řekl, že „nevolit je blbost“. Na to jsme pak v témže pořadu nechali reagovat samotného Pohlreicha, jenž svá slova potvrdil a dodal, že „všichni mají plnou pusu demokracie jen do chvíle, než má někdo jiný názor než oni“. To vyvolalo vlnu reakcí a také produkčně velmi promakané video od Martina Mikysky, alias Mikýře, který v emotivním vzkazu prosil Pohlreicha, aby šel volit. A nebyl sám. Nejslavnější český kuchař a restauratér nakonec ve svém podcastu Lepší už to nebude přiznal, že se dostaví k urně „v plné zbroji“.
Sám jsem se Zdeňkem Pohlreichem mluvil. Je znechucený z toho, jakým směrem se vydala kompletní česká politická reprezentace. Všichni tuzemští lídři k němu mluvili jazykem, který ho štval a jemuž nerozuměl. A to je velmi validní argument, proč nejít volit. Obecně volební právo je už z podstaty vaše právo, nikoli povinnost. Ačkoli já osobně zatím u žádných voleb od dovršení 18. roku života nechyběl, naprosto respektuji právo jiných k volbám nechodit. Pan Pohlreich nakonec volit asi letos půjde, po té masívní vlně nejrůznějších reakcí napříč tuzemskou politicko-mediální scénou bych se ale nedivil, kdyby to byl jeho hlas poslední a příští volby by raději strávil někde mimo dosah hlasů z Česka.
Všeho moc škodí, a to i příliš agitace. Čára mezi tím, kdy vysvětlujete přínosy parlamentní demokracie i důležitost volby, a násilným přesvědčováním a dehonestací je za mě jasná. A tady mám pocit, že to za hranou bylo. Do debaty se jako časopis zapojujeme aktuální obálkou s prostým „VOLÍŠ, VOLE?“. Pro odlehčení hovorovým tónem a tzv. na tykačku se našich čtenářů ptáme, zda prostě k těm volbám chodí. A dáváme jim možnost naši obálku vzít k volbám, vyfotit se s ní před volební místností a při tom se třeba zeptat lidí ze svého okolí, zda práva na volbu využívají. Nikomu nic nepřikazujeme ani nikoho nenutíme. Prostě jen připomínáme, že volby jsou pro naši zemi důležité, protože ještě stále mají v naší historii převahu roky, kdy svobodná volba byla nemožná.
Respektuji právo lidí nevolit, stejně tak si ale uvědomuji důležitost k volbám chodit. A to i k těm, kde mě ani jedna strana dostatečně nepřesvědčila o svém výkonu či úmyslech. Každé volby jsem si totiž vybral téma, jež pro mě bylo důležité, a stranu, která mi nabízela uspokojivou odpověď, nakonec volil. V těch dalších jsem pak zohledňoval politickou práci za uplynulé období i změnu rétoriky a svou volbu párkrát změnil. Volby jsou svátek a já je tak pojímám. Už roky si vyřizuji voličský průkaz pro celostátní volby a vydávám se v den hlasování na cestu do jiného regionu, než mám trvalé bydliště. Snažím se to spojit s výletem a zážitky. Doporučuji vám to taky, jste-li u vás doma nespokojeni s nabídkou regionálních lídrů. Vždy využiji své čtyři preferenční kroužky. A doporučuji každému totéž.
Pokud máte pocit, že letos to prostě nedokážete, uvedu vám příklad. Jedenaosmdesátiletý senior bydlící v bungalovu v Lánech to dokáže. A nejen to. Uspokojí u toho ještě navíc čtyři ženy. Slavnou herečku několikrát políbí při oslavě narozenin jen šest dní před otevřením volebních místností. Europoslankyni vyjádří veřejně podporu. S bývalou ministryní práce a sociálních věcí zaskočí do hospody. A k urně ho doprovodí nejpilnější kandidátka všech typů českých voleb, moderátorka a žena, která se pokusila o převrat v České televizi. Na člověka, jenž se narodil před více než osmi dekádami, je to dech beroucí výkon. A pokud volit půjde on, dokáže to každý, kdo právě dočetl tyto řádky.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
