Martin Bartkovský: Jak pravdu a lásku nahradila česká pivokracie
Jsme Češi, milujeme pivo a umíme ho vařit i servírovat. Tohle o nás ví každý na světě. Nemusíme se tím nikde chlubit. Je to prostě fakt. I když občas alarmující, neboť množství vypitého piva a obecně všeobecná konzumace alkoholu v naší zemi mají řadu zdravotních i socio-ekonomických nevýhod. Pivo nás ale činí světovými. V předvolebním čase nám však možná začíná trochu hořknout. Všeobecná pivokracie se snaží ve veřejném prostoru suplovat naši starou a dobrou, jen možná lehce ohranou „pravdu a lásku“.
Asi i proto, že teď se v kampaních zase o něco víc lže i nenávidí než dřív. Aktuální volby mi vždy přebijí ty minulé a nechci si nasazovat umělé růžové brýle nostalgie, jen to množství nenávisti obou táborů směrem ke kandidátům je skutečně velké. Nadávky, pískot a plivání zažívají snad všichni. Čím více máte procent, tím více slyšíte i křiku. Chtělo by to emoce uklidnit. Z vyjádření politiků je poměrně jasné, který tábor se o to snaží a který je rozdmýchává. Napovídat vám nechci. Oba se ale pokoušejí tzv. horkou fázi kampaně zahalit do mlžného oparu české pivokracie. Hospoda jako chrám rozhádaných lidí, kteří se ale nad žejdlíkem zlatavého moku nakonec chytnou kolem ramen a shodnou se na tom, že idioti jsou všude kolem nich.
V USA po sobě střílejí, v Nepálu probíhá tiktoková revoluce, v Británii demonstrují tisíce lidí, ve Francii dokážou zapálit prakticky cokoli. Jen Češi usednou k hospodskému stolu a s počtem přibývajících čárek na lístku urovnávají spory. Na tomhle se totiž vždy shodneme. Alespoň zdánlivě. Hospody jako první začal objíždět Karel Havlíček z ANO a sekundoval mu u toho i jeho šéf Andrej Babiš, ačkoli sám prakticky nepije. Čepovaný „Karel“ je hitem středočeské kampaně a stejně tak byste tu nenašli nádražku, ve které by do sebe „jednoho zrzka“ neobrátil Havlíček s věrným psem Betynou.
Stejně tak na to šel Tomio Okamura. Espéďácký speciál prodává za patnáct korun na svých jarmarcích a tvrdí, že je to úplně normální cena, která je pro pivovar výhodná. Lidé tím mohou spláchnout grilovanou klobásu za pětatřicet a také kapela s názvem Chirurgové z dovozu se po útratě nějakých padesáti korun poslouchá lépe. A to nemluvím o Okamurovi, který neohrabaně řeže křovinořezem papírové panáky s vládními výdaji. Pivo jeho obecenstvo naladí a sjednotí v pokřiku a smíchu. Aspoň do té doby, než šéf SPD začne vybízet své voliče k lynčování novinářů. To pak alkohol slouží spíš jako katalyzátor nenávisti.
Nejkomičtěji působí asi Vít Rakušan, který kdysi s pivem v ruce bodoval na debatách bez cenzury a svým způsobem na svou stranu získal i rozdováděné publikum v legendární mostecké Severce. Nyní se svou urputnou snahou ťuknout si půllitrem se Zdeňkem Hřibem působí vyloženě komicky. Jako kdyby se celá kampaň STAN smrskla jen na to, kdo si s „Vítkem“ pivo dá a kdo ne. A já se lidem, kteří to odmítají, moc nedivím. Minule se nad žejdlíkem Rakušan zasmál s Petrem Fialou, ale o den později mu řekl, že on bude příští premiér. Hřib tedy ostentativně odmítá a jako provokaci si jde připít se stranickým kolegou Bartošem do hospody v Kolíně. A že Kolín je srdeční místo ministra Rakušana, ví úplně každý, protože to je jediná věc, kterou říká ještě častěji než to, že by si dal rád pivo s Fialou a Hřibem.
Světu bychom tak mohli touhle pivní politikou jít příkladem. Na pivo chodívali Masaryk s Čapkem. Pivo a párek byly oblíbená svačinka všech komunistických prezidentů. Václav Havel bral světové státníky k Tygrovi i k Flekům. Petr Pavel měl legendární kulich připomínající pletený půllitr už v prezidentské kampani.
Pivokracie je tedy lákavým diplomatickým instrumentem. Má ale svoje úskalí. Ona alkoholová idyla je jen iluze a nezřídka to v hospodách může končit tak, že půllitry létají kolem hlav a názoroví odpůrci se vyhazují oknem. Politici s půllitry se cítí blíž nám, obyčejným voličům, já se ale upřímně moc těším, až z těch hospod zase postupně vymizí, kampaň utichne a my se budeme hádat další čtyři roky nad tím, jaké zástupce jsme si zvolili.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
