Panoptikum Vladimíra Mertlíka: ANO je jen slabým odvarem náckomoušských slepenců SPD a Stačilo!
Čemu jinému se věnovat v těchto dnech než blížící se hodině rozhodnutí o příštím směřování země po prvním říjnovém víkendu. Obě frontové linie studené občanské války sice staví na odiv optimismus a víru ve vítězství, ale skrytá nejistota cloumá majestátem předsedů obou nejsilnějších uskupení i jejich apoštolů. Vládní koalice, jejímž programem je udržet stát v euroatlantické civilizaci stran dobytčí ohrady rudé kolonie, vyhlíží s obavou sklizeň své úzkostlivě korektní politiky vůči opozici a až slabošsky měkkému postupu vůči svoloči beze studu kolaborující s nepřátelskou mocností.
Je pozdě lamentovat, že mělo být více vládních koordinátorů strategické komunikace formátu Jana Foltýna a méně vládních koordinátorů strategických přesunů bitcoinů formátu Pavla Blažka. Mítinky vládních stran ukazují nesmyslnost „hraběcích rad“ některých politologů a médií, vytýkajících vládě nenaslouchání lidu a nekomunikaci, je-li zmíněný „lid“ schopen vést diskusi s premiérem jen přes ulici řevem slova „čuráku“, které uměl dotyčný vyslovit dřív než slovo „máma“. Je pouze řečnickou otázkou, zda výčet nesporných úspěchů vládní koalice chce ze stáda ovcí Agrofertu vůbec někdo slyšet a v jakém „jazyce“.
Majitel opozice, za niž lze při všech výhradách považovat jen pohnutí ANO Andreje Babiše, zas nemá jistotu, že troubů, spoléhajících na to, že „zase bude líp“, aniž by sami hnuli řití, bude tolik jako těch, co věří, že rozemletým uším a kopýtkům se říká frankfurtský lahůdkový párek. Denně možná lituje, že mu někde v koutku skryté zbytky slušnosti i osobní potřeba zůstat v objetí penězovodů EU a v bezpečí NATO bránily snížit se ještě víc k těm, kterými přirozeně opovrhuje, ale bez jejichž podpory není schopen vládnout. Možná se cítí být Odysseem, který na cestě do Strakovy akademie musí proplout mezi halfnácky a echtkomouši, jako jeho Odysseus mezi Skyllou a Charybdou, mořskými monstry, jež ohrožovala lodě v Messinské úžině. Těžká volba – riskovat ztrátu lodi u Charybdy, víru na jedné straně průlivu, který třikrát denně nasává a vyvrhuje mořskou vodu, pohlcující celé lodě i vše živé nebo riskovat přiblížení ke Skylle, šestihlavé příšeře na skalnatém útesu, která každou hlavou může sežrat jednoho námořníka. Je těžké být mezi dvěma stejnými zly, když se člověk má rozhodnout pro to menší.
Proto je hnutí ANO přes všechen klam a lži, jež lze vysvětlit neschopností získat vítězství fair play, jen slabým odvarem „flastenců“ z náckomoušských slepenců SPD a Stačilo!, které se podle scénářů bolševiků v Rusku (1917), nacistů v Německu (1933) a komoušů v Československu (1948) opět pokoušejí o ústavní puč za zástěrkou parlamentních voleb. Ve všech zmíněných historických událostech jde o vzájemné propojení obou největších zločinných režimů, protože až dodnes platí „košile hnědá, spodky rudé“ a naopak.
V roce 1917 se rudá svoloč dostala k moci díky německým militaristickým kruhům, které pod diplomatickým krytím převezly do Ruska vynálezce bídy Vladimíra Iljiče Lenina, a krvavý puč Německo finančně podporovalo. Sovětské Rusko se „půjčkou na oplátku“ pokoušelo slabou Výmarskou republiku rozvrátit exportem brutálního násilí band německých bolševiků. Ty však bez slitování obětovalo, když v Německu zvítězil nacismus. V dalších letech tajně umožnilo Třetí říši na svém území vycvičit i vyzbrojit wehrmacht a v září 1939 ruku v ruce zahájili 2. světovou válku napadením Polska. Koncem září se bolševičtí a nacističtí generálové srdečně objímali na společné vítězné přehlídce v dobyté Varšavě. Příběh vzájemné lásky, obdivu i vzájemných úskoků měl pokračování od 22. června 1941, kdy Hitler napadl Sovětský svaz o dva týdny dřív, než by to učinil Stalin jemu. Koba se stává nepřítelem dosud úhlavního přítele a přítelem dosud úhlavních nepřátel, Spojenců. Je roztomilým strýčkem Joe, kterého zásobují surovinami, zbraněmi a informacemi. Když se díky nim stane také vítězem války a během Norimberského procesu sedí místo na lavici obžalovaných v křesle žalobce, odmění se vytvořením koncentráku z celé střední Evropy (u nás 1948) a v roce 1950 „cvičným“ zahájením 3. světové války v Koreji.
I tentokrát vše začíná aktivizací sedliny společnosti a vyvoláním irelevantní nenávisti na hranici její militarizace vůči všemu, co je jiné a lepší a po volbách v této atmosféře vše ukončí finále v nikdy nekončícím masakru a násilí vůči sebemenšímu projevu opozice.
Přirozená tolerance demokratických struktur vůči této destrukci státu bez ohledu na to, v jaké míře byl překročen zákon o bezpečnosti země, vede lůzu do stavu nirvány, že znovu přišel čas destrukce, čas Apokalypsy neboť jediné, co je rudohnědá sběř schopna vytvářet je chaos a násilí.
Jak blízko je možný stav české společnosti po volbách Apokalypse a jejím jezdcům z biblické knihy Zjevení Janovo (k.6, verš 1-8) Nový zákon, poslední kniha Bible, nechť posoudí laskavý čtenář sám podle ekumenického překladu textu knihy:
- I viděl jsem, jak Beránek rozlomil první ze sedmi pečetí, a slyšel jsem jednu ze čtyř bytostí, jak volá mohutným hlasem jako hrom: „Pojď!“
- A hle, bílý kůň Dobývání nebo vítězství – a ten, kdo na něm seděl, měl luk; byla mu dána koruna a nabízel podvodný mír a vyjel jako vítěz, aby vítězil, falešný mesiáš, Antikrist.
- Když rozlomil druhou pečeť, slyšel jsem druhou bytost volat: „Pojď!“
- A vyšel jiný, ohnivě rudý kůň – Válka. Tomu, kdo na něm seděl, bylo dáno velkým mečem a mocí odebrat mír ze země, vzít zemi pokoj, aby se lidé navzájem zabíjeli.
- Když rozlomil třetí pečeť, slyšel jsem třetí bytost volat: „Pojď!“
- A hle, černý kůň – Hlad, a ten, kdo na něm seděl, měl v ruce váhy značící měření potravy na příděl a hladomor. A slyšel jsem, jak jakoby hlas uprostřed čtyř bytostí říkal: „Míra pšenice za denár a tři míry ječmene za denár, ale olej a víno nepoškozuj!“
- Když rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti volat: „Pojď!“
- A hle, bledý kůň – a jméno toho, kdo na něm seděl, bylo Smrt a Podsvětí šlo za ním. A byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladomorem a divou zvěří.
Nevěřte tvrzení některých médií a ruských kolaborantských švábů, že jsou až dosud mlčící většinou. Věřte tomu, že na nás záleží, zda dostanou k výročí říjnové revoluci, konané v listopadu, říjnový výprask, konaný skoro už v září.
