Ukrajina – bod zlomu, část první: Zelenskyj už s Putinem jednal, pak ale přišla válka. Může to být jiné?
Po americko-ruském summitu na Aljašce a návštěvě evropských lídrů v Bílém domě nastolil Donald Trump při hledání cesty, jak zastavit válku na Ukrajině, možnost přímých rozhovorů mezi Vladimirem Putinem a Volodymyrem Zelenským. Sám by se k nim rád přidal. Upřela se k tomu obrovská pozornost i určitá naděje. Jenže na brzký summit vůdců Ruska a Ukrajiny to nevypadá. Také není jasné, k čemu by jejich schůzka bez předchozí dohody o zastavení bojů a poskytnutí bezpečnostních záruk Kyjevu, vlastně vedla. Vždyť Putin a Zelenskyj se už jednou potkali v roce 2019 a tehdy jednali o krizi na Donbasu. Výsledek byl nulový, spory se dál prohlubovaly. Rusko pak v únoru 2022 zahájilo invazi proti Ukrajině.
Volodymyr Zelenskyj a Vladimir Putin se osobně potkali 9. prosince 2019 v Paříži. Ukrajinský prezident byl na světové politické scéně nováčkem, předtím v květnu toho roku byl zvolen hlavou státu. Vypadal jinak než dnes – působil mladistvým dojmem, měl na sobě oblek, bílou košili a kravatu. Diktátor Putin vypadal téměř stejně jako dnes – to způsobují zřejmě ty plastické operace na tváři. Když usedali ke kulatému stolu tak směrem k Zelenskému mírně kývl hlavou a pousmál se. Prezidenti v Paříži mluvili spolu sami a také za přítomnosti francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a německé kancléřky Angely Merkelová. Po schůzkách Macron tvrdil, že cesta k řešení komplikované situace na východě Ukrajiny, jejíž část byla od roku 2014 od Ukrajiny odtržena, byla vytyčena. Jenže jak se pak ukázalo – nebyla. U francouzského politika taková slova nepřekvapují, je to mistr prázdných řečí. Zelenskyj byl ve svých úvahách spíše opatrný. Už tehdy nevěřil tomu, že Rusové dodrží slovo. A samozřejmě nedodrželi. Imperiální car Putin vznášel nejrůznější nepřijatelné požadavky, které ruská diplomacie opakuje dodnes.
Americký prezident Donald Trump si ale usmyslel, že válku na Ukrajině vyřeší. Jeho snaha je chvályhodná a jedním z důležitých kroků k míru má být další osobní setkání Putin-Zelenskyj. Trump u toho hrozně spěchá, slibuje nesplnitelné, mění názory a naivně si myslí, že vyjedná „krásný velký mír“ za několik dní či týdnů. V případě Ruska a Ukrajiny to tak ale nevypadá. Schůzka prezidentů zatím nebyla domluvena.
V příspěvku na sociálních sítích z 18. srpna 2025 americký prezident oznámil, že zahájil „přípravy na schůzku Zelenskyj-Putin na místě, které bude upřesněno“. Ve hře měla být opět Aljaška, ale také se objevila jména jako Ženeva, Istanbul, Budapešť či Spojené arabské emiráty. Putin provokativně navrhl Moskvu. Ruskému vůdci se do toho ale zjevně nechce a ani k tomu nemá důvod, protože jeho vojska na Ukrajině pomalu postupují a zabírají další území. Kreml natahuje čas a tím oddaluje možné zpřísnění sankcí vůči Rusku. Ministr zahraničí Sergej Lavrov před několika dny v rozhovoru pro americkou televizi NBC News v pořadu Meet the Press řekl, že žádné konkrétní plány na schůzku hlav států pořád nejsou a dodal: „Putin je připraven se setkat se Zelenským, ale až bude agenda připravena na summit, a tato agenda není vůbec připravena.“ Jistěže není připravena, protože Rusko má nadále nepřijatelné požadavky ohledně ukrajinského území, které okupuje, chce slabou ukrajinskou armádu, změnu vlády v Kyjevě a Západ se na druhé straně ještě neshodl, jaké bezpečnostní záruky Ukrajině poskytne.
Protože Putinovi nelze věřit, vraťme se ještě k okolnostem schůzky ruského a ukrajinského prezidenta v prosinci 2019 v Paříži.
Tenkrát v Paříži
Oba muži se tehdy sešli v rámci rozhovorů v takzvaném normandském formátu, které původně začaly na okraj akcí v červnu 2014, které připomínaly 70. výročí vylodění západních spojenců ve francouzské Normandii. Cílem schůzek, které iniciovala německá kancléřka Merkelová a francouzská strana, byla snaha vyřešit probíhající konflikt mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatistickými skupinami v Donbasu na východě země. Tento konflikt se vyostřil, když proruští separatisté obsadili v roce 2014 klíčová města v Doněcké a Luhanské oblasti poté, co Rusko předtím v březnu toho samého roku nelegálně anektovalo ukrajinský Krym.
Normandské rozhovory pokračovaly pravidelně až do roku 2022, kdy Rusko zahájilo totální invazi na Ukrajinu. Do té doby se většina diskusí odehrávala kolem dvou takzvaných Minských dohod z let 2014 a 2015, které stanovily podmínky příměří mezi Kyjevem a povstaleckými skupinami vyzbrojenými Moskvou a podmínky pro konání voleb v Doněcku a Luhansku. Skutečná dohoda se na těchto i dalších věcech nikdy nenašla.
V době šestého setkání v normandském formátu v prosinci 2019, kdy se Zelenskyj a Putin osobně setkali v Paříži, někteří stále přesto doufali, že Minské dohody by mohly vytvořit rámec pro mír. Nestalo se, protože požadavky Moskvy se nedaly ze strany Ukrajinců splnit (to by byla sebevražda) a ani na tom se do současnosti nic nezměnilo.
„Chci se vrátit s konkrétními výsledky,“ řekl Zelenskyj jen několik dní před jediným osobním setkáním s Putinem. Do té doby byl kontakt ukrajinského prezidenta s ruským diktátorem telefonický. „Chci se s tím člověkem setkat a chci si přivézt pochopení a pocit, že si každý opravdu přeje postupné ukončení této tragické války,“ řekl Zelenskyj a dodal: „Cítím to s jistotou jen u jednacího stolu.“ To se psal rok 2019. Mimochodem už ten rok Putin usiloval o zrušení západních sankcí uvalených po anexi Krymu. Rovněž v této věci jsme ve stejném bodě, jen sankce jsou teď tvrdší.
Po schůzce v Paříži v prosinci 2019 reagovali její aktéři takto. Francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil, že jednání prolomila roky trvající patovou situaci a znovu zahájila mírový proces. Putin dodal, že „mírový proces se vyvíjí správným směrem“. Zelenského názor byl o něco méně nadšený: „Řekněme, že prozatím je to remíza.“ Bohužel to nebyla ani remíza.
Při zpětném pohledu vidíme, že se obě strany především nedokázaly dosáhnout dohody o pořadí klíčových částí mírového plánu. Musíme to opakovat znovu a znovu, jsme i v srpnu 2025 ve stejné situaci.
Poslední jednání expertů v normandském formátu se uskutečnilo v lednu 2022. Po nich 24. února Rusko pod vedením Putina zahájilo totální invazi na Ukrajinu.
Jak dál vpřed?
Jaké jsou tedy šance na úspěch, pokud se Trumpovi podaří uspořádat druhé osobní setkání Putina a Zelenského? Buďme opatrní k možným výsledkům, protože letité problémy se nemění. Tři a půl roku války také změnily způsob, jakým jsou formulovány otázky Krymu a Donbasu. Už se navíc nehovoří jenom o těchto oblastech, ale i části Záporoží a Chersonské oblasti, které Moskva okupuje.
Zásadním rozdílem mezi vyjednáváním v minulosti a dnes je i to, kdo je mediátorem. Normandských rozhovorů se účastnily pouze Německo, Francie, Ukrajina a Rusko. Dnes jsou jednání pod vedením Spojených států a Donalda Trumpa. To Putinovi vyhovuje, protože s americkým prezidentem si rozumí. Jenže stejně jako kdysi Evropané i Trump nemusí dosáhnout kýženého výsledku.
Dostat lídry Ukrajiny a Ruska do jedné místnosti je obrovská výzva, jak se lidově říká, až nadlidský úkol. To je jen jedna věc. Přimět je pak ještě k tomu, aby se dohodli na míru, může být nyní stejně vzdálené, jako tomu bylo v roce 2019, kdy se Putin a Zelenskyj osobně setkali.
Pokud se Vladimir Putin a Volodymyr Zelenskyj opět setkají, budou muset hodit za hlavu i některé věci, které o sobě řekli. Nebylo to nic lichotivého. Například Zelenskyj loni na summitu Evropské rady v Bruselu říkal, že ruský prezident je „šílený. „Myslím, že Putin je velmi nebezpečný, nestará se o lidské životy. Je to opravdu blázen. Miluje zabíjení,“ říkal Zelenskyj. Rusové zase tvrdí, že ukrajinský vůdce je loutka, že není žádným prezidentem a že jeho vláda je nelegitimní, protože vznikla v roce 2014 po puči.
Na případném dalším summitu by mohli Putin a Zelenskyj jednat jen sami, protože ukrajinský politik se narodil v Kryvem Rihu v ruskojazyčné rodině a většinu života předtím, než vstoupil do politiky, hovořil spíše rusky. Jenže jednat s Putinem sám by mohlo vést k tomu, že ruský prezident pak popře všechno, co se dohodlo.
A zda se k nim připojí také Donald Trump? Uvidíme. Bylo by to pozoruhodné setkání, protože předchozí práce těchto tří vůdců byla velmi rozdílná – špion tajné služby, komediální herec a realitní magnát z New Yorku. I takoví lidé by ale mohli zastavit válku.
