Putin dostal, co chce, a na zbytek kašle. Měli bychom se polít studenou vodou a probrat se
Víc než to, co se dělo na Aljašce, mě štve, že po setkání Trumpa s Putinem a rozhovoru amerického prezidenta se Zelenským a evropskými lídry se začaly objevovat titulky a optimistické řeči o tom, že vyjednávací proces jde dopředu.
V ruské politice existuje výraz „klesající růst“. Obvykle se používá, když se chce zakrýt neúspěch v nějaké oblasti. A tak i v rámci vyjednávacího procesu pozorujeme klesající růst. Mnozí začali s euforií hovořit o tom, že Zelenskyj si před návštěvou Bílého domu oblékl sako, evropští lídři přijeli, aby ho podpořili, aby Trump nemohl vyvíjet tlak na Ukrajinu a nevynucoval její kapitulaci, že ve srovnání se skandálem v Bílém domě, který se odehrál v únoru, byl zaznamenán velký pokrok. Odkud to vzali, nechápu. Pokud prezidenti na sebe nekřičeli, neznamená to vůbec, že došlo k nějakému pozitivnímu posunu v jednání.
To, co se stalo v Bílém domě, se okamžitě začalo rozebírat na fragmenty a citovat, co řekl každý z evropských lídrů, jak reagovali na Zelenského oblek, co odpověděl Trump atd. Mnozí se začali nadšeně uklidňovat, že Putin v bunkru zrudl vzteky kvůli setkání Trumpa s evropskými lídry a Zelenským. Jak ráda bych takové optimisty polila ledovou vodou, aby se konečně probrali. Putin dostal, co chtěl, a na zbytek kašle. Podařilo se mu vyhnout drtivým sankcím, které sliboval Trump, Putinovi se opět povedlo oklamat amerického prezidenta a ruský diktátor našel způsob, jak získat čas. Válka navíc pokračuje, jak si přál, odjel do USA na setkání s americkým prezidentem, kde ho přivítali červeným kobercem, luxusním autem a potleskem na schodech, a Putin se vrátil domů jako vítěz s plnou jistotou, že dělá vše správně a že obsadí celou Ukrajinu.
Tímto setkáním na Aljašce Putin ukázal celému světu, že mu jsou Evropa a Zelenskyj ukradení, a bylo zřejmé, že je ochoten jednat pouze s Trumpem, zatímco všichni ostatní jsou pro něj jen prach pod nohama. Téměř přímo řekl: je mi jedno, co si o mně myslíte v Evropě, je mi jedno, kolik zatykačů na mě ještě vydáte, je mi naprosto jedno, kdo a co ode mě chce, teď jsem v nejdemokratičtější zemi a vy s tím nic neuděláte. Navíc je Putin přesvědčen, že má Trumpa v hrsti, a hraje si s ním jako s myší, zatímco on je v pozici sytého kocoura. Putin je přesvědčen, že svět patří jemu a že Trump bude dělat vše, co si ruský diktátor bude přát. V jednáních nedošlo k žádnému pokroku, ba naopak, došlo k velkému kroku zpět. Putinovi byla darována jistota a hlavně čas. Právě čas potřebuje k okupaci celé Ukrajiny.
Navrhuji poslat naději, že se Zelenskyj setká s Putinem za zprostředkování Trumpa, na stejné místo, jak byla poslána ruská válečná loď na začátku války. Ačkoli se setkání může uskutečnit pouze v případě, že Putin bude opět potřebovat získat čas, myslím, že sami chápete, že podmínky lze diskutovat donekonečna. Putin navrhl Zelenskému setkání v Moskvě, přičemž věděl, že to není reálné a že ukrajinský prezident nepřijede. A on ani nepotřebuje, aby přijel, pro ruského diktátora je důležité, aby přijel Trump. Nikdo jiný ho nezajímá. A pokud Evropané sami nebudou chtít mít špinavé ruce ze setkání s Putinem, pro Trumpa to nebude problém, zejména po tom, co se stalo na Aljašce. A když někdo z demokratického světa řekne, že Putin nechce jednat, ten odpoví, že navrhl setkání v Moskvě, ale Zelenskyj sám nechtěl, takže na Putina nelze mít žádné výhrady. Putinův návrh uspořádat setkání se Zelenským v Moskvě samo o sobě ukazuje, že Putin potřebuje jednání pouze k tomu, aby získal čas.
Myslím, že jste si všimli, že jakmile vznikne nějaká vážná hrozba, Putin začne trvat na jednáních, ne proto, že by byl prý zahnán do kouta, ale proto, že si myslí, že na Západě jsou samí zbabělci a slabochové, kteří se bojí pustit se do rvačky a vždy budou raději jen mluvit. Nyní považuje za zbabělce a slabocha i Trumpa, ačkoli předtím ho považoval pouze za idiota. Dokud Trump nepozval Putina na Aljašku, Putin si myslel, že americký prezident je prostě hlupák, ale zároveň rozhodný, protože zaútočil na Írán, dal tvrdé ultimátum Putinovi, dokonce přiblížil jaderné ponorky k Rusku v reakci na Medveděvovy hrozby, ale po Aljašce se vše změnilo.
Evropa je sice v Putinových očích slabá, ale rozhodně není hloupá, a také proto se ruský diktátor bude snažit vyhnout setkání s jejími představiteli. Jenže jaký má smysl být chytrý, když nemůžete dát odvetu? Představte si, že se na ulici potkali chuligán a chytrák v brýlích, který se snaží najít argumenty a slovy uklidnit chuligána, ale tomu je to jedno a začne rvačku. K čemu jsou v této situaci nashromážděné znalosti, když chuligán bije chytráka hlavou o asfalt? Argumenty je třeba použít až poté, co jste chuligána srazili k zemi. A nyní situace s Ruskem vypadá tak, že se chuligána snaží uklidnit slovy a argumenty a nikdo se ani nesnaží pochopit, že Putina je třeba o něčem přesvědčovat až poté, co bude ležet v bahně zbitý a beze sil. Slova pro něj teď nemají žádný význam a upřímně řečeno, pro mě také ne. Dokud nebude na Putina vyvíjen silný tlak, váha slov politiků je nulová.
Lidé si tedy musí vybrat: buď budou dál spát a užívat si krásný sen o blížícím se příměří, nebo se probudí a uvědomí si, že ve skutečnosti je vše ještě horší.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zlikvidované stanice Echo Moskvy
