Válka jako mír: Jak se na Ukrajině dívají na probíhající pokusy o mírová jednání
Pulsující Kyjev skoro ani nepřipomíná válečné město. Na silnicích dopravní zácpy, lidé spěchají ráno do práce a večer z práce, jsou otevřené obchody, kavárny. Na místech, kde se už neválčí, jako třeba Buča, Irpiň nebo Boroďanka, připomínají boje už jen informační panely a památníky. To, že v noci Rusové zase poslali na metropoli několik desítek dronů, zpravidla postřehne už jen ten, kdo se ocitne v bezprostřední blízkosti útoku. „V Kyjevě sestřelili dron rovnou mně nad hlavou, byla to obrovská rána a trosky létaly všude kolem, až jsem měl pocit, že mi poškodí auto,“ říká Jan Doucha, český záchranář, který z Ukrajiny evakuuje zraněné vojáky a civilisty.
Téma mír a jednání ale ve společnosti rezonuje. „Chceme už, aby byl klid, nedokážu si představit, že by se to, co jsme prožili, mělo opakovat,“ říká Ivan Barizducha z nedaleké Boroďanky. „Z toho, co se děje, ale moc moudří nejsme,“ kroutí hlavou, zatímco sedíme u stolu a jíme kusy melounu v kuchyni domku nedávno opraveného po měsíčním nájezdu Rusů z počátku války. V Barizduchových zůstává naštvanost nejen na Rusy, ale i na vlastní úředníky, kteří jim, jak říkají, dali jen na opravu střechy, zbytek si museli zajistit sami.
Konec bojů by si přála i Káťa, uprchlice z okolí Chersonu, jež v útulku nedaleko Kyjeva pečuje o opuštěné psy. „Vím, že to není tak jednoduché, a hodně lidí pochybuje, jestli takové řešení bude definitivní. Ale podívejte se kolem – je to normální?“ ukazuje všude kolem na klece se psy posbíranými na frontě, jimž majitelé buď zahynuli, utrpěli zranění, nebo je prostě zanechali při evakuaci. Co bude s nimi a zda stráví zbytek života v maličkých klecích, není vůbec jasné, protože tu jsou jiné priority než vybírat peníze na opuštěná zvířata.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
