Vidlákovy „kydy“ o sovětské okupaci. Stačilo! otevřeně velebí éru komunistické diktatury
Snaha Miloše Zemana a Andreje Babiše spojovat opoziční síly, aby jejich hlasy nepropadly, přináší ovoce. Vidlákovo Stačilo!, jeden z pěstovaných partnerů možné vlády ANO, začíná v předvolební euforii vynášet trumfy. Už zcela otevřeně hájí staré pořádky.
Připomínáme si 57. výročí invaze vojsk sovětského bloku na území Československa, kterou tehdy zinscenovala kolaborantská klika ve vedení KSČ. Důsledkem sovětské okupace nebyly jen drastické čistky a perzekuce stovek tisíc lidí, ale i mnohamiliardové škody a hlavně prodloužení komunistické diktatury o dalších dvacet jedna let.
Hnutí „starých pořádků“
Letos bychom si měli tragické události srpna 1968 připomínat tím spíše, že hrozí, že se k moci vrátí kryptokomunistické síly sdružené v bloku Stačilo!. Zástupci této skryté koalice se v rámci konkurenčního boje nápadně vymykají nejen bagatelizací či dokonce přímou obhajobou okupace, ale celého normalizačního režimu.
Vůdce hnutí „starých pořádků“ Daniel Sterzik, provozující svérázný blog „Vidlákovy kydy“, se nyní připojil ke glosátorům výročí invaze. Cynicky ji porovnává s ničivým počínáním ruských vojsk na území Ukrajiny, přitom sám dnes hájí Putinovy zájmy. Z jeho pohledu se jeví okupace Československa jen jako jakási selanka, která umožnila vládě jedné strany budovat lepší zítřky.
Známý dezinformátor Vidlák se opět dopustil lží, když se v předvečer výročí invaze rozepsal na webu Parlamentní listy. Tím jen potvrzuje sklony bloku Stačilo! přepisovat minulost ve snaze oslovit antisystémové publikum.
„Sametová“ okupace
„Není na světě mnoho zemí, které mají za sebou dvacetiletou okupaci, kdy se u nás rekordně stavěly byty i atomové elektrárny, lidé měli sociální jistoty,“ velebí éru normalizace. „Není na světě moc zemí, které by za dvacetiletou okupaci zaplatily nějakou stovkou mrtvých z autonehod. A není na světě moc okupantů, kteří by odešli bez jediného výstřelu a všechno nám tady nechali.“
Vidlák dodává, že málokdy se může „provinční zpěvák“, tím myslel Michaela Kocába, „chlubit tím, že zařídil odchod statisíců vojáků s plnou výzbrojí, kteří mu za to nezkřivili ani vlásek“.
Vynechává podstatnou okolnost, že tehdy se hroutila železná opona. Spojené státy vedl Ronald Reagan, nikoli slabý a tragický rusofil Donald Trump, a v čele SSSR stál Michail Gorbačov, nikoli diktátor Vladimir Putin, jenž by rozpad sovětské říše nikdy nepřipustil i za cenu ozbrojené konfrontace.
Když pomineme nechutně prvoplánové Vidlákovo velebení komunistické éry, proti jeho lžím se ohradili historici. Okupace nebyla tak „sametová“, jak ji líčí. Jen do konce roku 1968 si vyžádala 137 mrtvých a 500 těžce zraněných spoluobčanů.
„Největší ztráty byly po střetu sovětských vojáků s neozbrojeným davem v okolí budovy Československého rozhlasu v Praze,“ uvádí Ústav pro studium totalitních režimů. Hned první den invaze bylo zastřeleno třicet demonstrujících lidí, dva záměrně přejely sovětské tanky a další zahynuli v hořících domech u rozhlasu.
Okupace stála život celkem 400 občanů, a zlehčovat nelze ani oběti autonehod, způsobených těžkou vojenskou technikou. Vidlák se mýlí i ve svých dalších historických exkurzech. Za svůj klid na práci museli komunističtí pohlaváři draze zaplatit.
Historik Prokop Tomek připomíná vyděračský kurz rublu, mnohamiliardové ekologické škody a investice do infrastruktury a bytů využívaných okupanty, nebo zaminované prostory. Zcela jistě také nelze tvrdit, že si odcházející důstojníci a jejich rodiny, kteří si u nás žili mnohem lépe než v sovětské bídě, nic neodvezli.
V okruhu KSČM nic nového
V okruhu Stačilo! ovšem nejsou Vidlákovy „kydy“ o sovětské okupaci ničím novým. Už v roce 2014 na sebe upozornila Marta Semelová, současná pětka na pražské kandidátce Stačilo!, vedené bezskrupulózní kariéristkou Janou Maláčovou.
Semelová vyslovila přesvědčení, že v roce 1968 nešlo o okupaci, ale o internacionální pomoc. Vasila Biľaka, jednoho ze signatářů klíčového zvacího dopisu, považuje za pozitivní postavu československých dějin. Tento dopis byl pro orientaci konspirativně předán sovětské straně na toaletách bratislavského hotelu Sorea.
V roce 2018 prohlásil bývalý šéf KSČM Vojtěch Filip pro britský deník Guardian, že historie roku 1968 je „ze sta procent zfalšována“ a hájil ruskou pozici. O rok později vyrukoval se stejnou teorií jako Sterzik tehdejší místopředseda KSČM Stanislav Grospič.
„Základní premisa z našeho pohledu je, že se nejednalo o okupaci,“ tvrdil Grospič při projednávání poslaneckého návrhu, stanovujícího 21. srpen jako Památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. Oběti okupace označil za důsledek dopravních nehod.
Gorbačov zradil
Neostalinistický kandidát Stačilo! na prezidenta Josef Skála podle svých slov „s ulehčením“ vítal okupanty a pomáhal jim v každodenním životě. Dodnes nemůže přijít na jméno Gorbačovovi. Podle něj zradil komunistické hnutí. „Přijít po Černěnkovi státník, a ne užvaněný podpantofel, žijeme v úplně jiném světě.“
K dalším obdivovatelům Husákova režimu patří dvojka středočeské kandidátky Stačilo! Jiří Klán, jenž se blýskl koláží členů vlády v mundúrech nacistických koncentráků. „Kdyby nedošlo ke změně v roce 1989, tak bychom dnes byli průmyslovou velmocí v Evropě. Tehdejší socialistické Československo zaručovalo základní potřeby pro občany a fungování státu. Dnešní systém má víc chyb, než měl reálný socialismus,“ míní bývalý poslanec KSČM.
Jak na okupaci pohlíží Kateřina Konečná? Šalamounsky se nevyjadřuje, chce prý toto období přenechat historikům. Jistě má na mysli ty komunistické, kdykoli ochotné překreslovat naši temnou historii nejen po Vidlákově vzoru. Šéfka KSČM věřící Putinovi se tváří zdánlivě umírněně, když se už dříve vyslovila v tom smyslu, že okupace byla chyba. Ale jen proto, že u většinové veřejnosti poškodila myšlenku budování socialismu.
Komunisté pod hlavičkou Stačilo! stále hlasitěji prokazují, že paradoxně nechtějí tlustou čáru za normalizační minulostí. Chtějí na ni navázat a roztočit na plné obrátky pokrokové síly budování „opraveného“ socialismu, založeného na třídním boji, znárodňování a úklonech v Kremlu.
