Martin Bartkovský: Hrozí Česku czexit? Strýček Skeptik, Rozpadlík a odchodníci ho plánují
Je to prý zbytečné strašení a česká pozice v EU je pevná a neotřesitelná. Na vystoupení naší země z EU je potřeba změna ústavy, a to se prakticky nemůže stát. Respektive takhle: za posledních 33 let samostatné České republiky by se ty případy daly spočítat na prstech jedné ruky. Jako svou poslední profesní metu si to vytyčili ale dva bývalí čeští prezidenti – Václav Klaus a Miloš Zeman. Jejich mladí učedníci a učednice z SPD a STAČILO! to pak mají jako hlavní bod svého volebního programu.
Mohla by to být pohádka, kterou by se strašily malé děti. Zlý strýček Skeptik (Václav Klaus) a jeho věrný parťák Rozpadlík (Miloš Zeman) vychovávají skupinu Odchodníků (politici SPD a STAČILO!), která by ráda vymanila Česko z Evropské unie a vehnala je do náruče Rusku. Jak ukazuje to, co se děje na Ukrajině, v Moldavsku či Srbsku, jiná alternativa tu není. Pokud nemáte tu výhodu, že jste od Putina děleni oceánem či dostatečným počtem dalších zemí.
Podle průzkumů mají tyhle dvě strany spolu s Babišovým hnutím ANO nakročeno k ústavní většině ve sněmovně. V Senátu jsou jejich počty žalostné. Zatím. Společně ale šikují voliče, které spojuje nenávist k Bruselu, Ukrajině a české armádě, což jsou hlavní ingredience, kterými se dá mechanismus czexitu rozjet. Zatímco Andrej Babiš na svém mítinku v Moravskoslezském kraji říkal, že rozpustit Senát prostě nejde, za což sklidil nesouhlasné bučení svých fanoušků, Aleš Juchelka byl kreativnější. Ten vytáhl příběh z 50. let z Dánska, kdy si tamní senátoři odhlasovali sami rozpuštění své komory výměnou za doživotní rentu. A to už se u voličů ANO setkalo s potleskem a souhlasným pokyvováním hlavou.
Parta kolem Tomia Okamury a Kateřiny Konečné už v myšlenkách zachází ještě dál. Pod vedením Petra Druláka a jeho obskurního spolku Svatopluk sní o změně režimu v Česku. Krátce před volbami dokonce na toto téma chystají společnou demonstraci, díky které se po letech na společné pódium opět postaví znesváření rivalové Sterzik a Rajchl. Zatímco voliči vládních stran se handrkují o tom, jestli je větší kauzou bitcoin, nebo Dozimetr, opoziční tábor se sjednocuje.
Kočírovat jejich proruské vášně má Andrej Babiš. A i když všechna čest před jeho energií, během dalšího volebního období mu postupně bude 71 až 74 let. Nejsem si úplně jistý, jestli tuhle scénu, která má tolik příhodné inspirace na Slovensku, zvládne udržet na uzdě. Navíc když do Babišova dříve tak úspěšného dotačního podnikání začali házet vidle jak vládní politici, tak Evropská unie a české soudy. Zájmy šéfa ANO jsou roky přesně dané. Na prvním místě je Agrofert, který je pevně ukotven v EU. Ale musí tak tomu být vždycky? Nenaskytne se příležitost přesunout své aktivity jinam? Třeba více na východ? A nebude potom příhodnější vzít celé Česko s sebou?
Klíčová otázka pak je, zda není jedno volební období na vyvádění psích kusů s naší ústavou málo. Je. Ale dílčí kroky se podnikat dají. Výhodou bude i úřednický aparát, na jehož deagrofertizaci vláda velmi brzy po nástupu k moci rezignovala. Období tandemu Babiš–Zeman nám ukázalo, že lze být i v mezích zákona velmi kreativní. A jak už jsem nastínil v úvodu, ani pokročilý věk či nejlepší zdravotní stav u jednoho či druhého exprezidenta nevylučují jejich zapojení. Naopak. Dostat Česko z „nenáviděné“ Evropské unie, do které nás tato dvojice systematicky v nultých letech přivedla, by pro ně bylo jistě velmi sebenaplňujícím historickým obloukem.
Není to tak, že bych se představou o czexitu budil každý den hrůzou, ale je dobře si připouštět, že se nálady ve společnosti mění a kdo je jejich hybatelem. A že tito lidé jsou opravdu hodně pracovití. Na stránkách aktuálního Reflexu se můžete dočíst, co všechno by to pro Česko znamenalo. A není to opravdu moc veselé čtení. Reforma EU by byla i vzhledem k nerozhodnému postoji vůči Ukrajině určitě na místě, odchod Česka by však byl naší ekonomickou i bezpečnostní sebevraždou. Ale jak se říká: Kdo je připraven, nebývá překvapen. A my tu máme potenciálně opravdu hodně moc budoucích poslanců, kteří by nás rádi viděli geopoliticky jinde.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
