Po nás potopa! Babiš chce utrácet jako divý. Je mu jedno, že zcela rozvrátí veřejné rozpočty
Kritici mohou nasazovat vládě Petra Fialy a především ministru financí Zbyňku Stanjurovi psí hlavu, ale ani nejzavilejší a nejintenzivnější hnojopalba nezakryje skutečnost, že to byl právě tento kabinet a tento strážce státní kasy, kdo dal do pořádku tuzemské veřejné rozpočty. Svou statistikou to potvrdila i Česká národní banka, která nedávno zlepšila odhad letošního schodku veřejných financí na 1,9 procenta hrubého domácího produktu. Pro dokreslení: loni to bylo 2,2 procenta, a když šéf ANO Andrej Babiš na konci roku 2021 předával klíče od Strakovy akademie, činil schodek tuzemských veřejných rozpočtů šílených 5 procent.
Tato – mnohdy bolestivá, byť potřebná – finanční léčba, kterou Česko v posledních letech prošlo, může však brzy přijít vniveč. Šéf hnutí ANO, které s velkým náskokem vévodí všem žebříčkům volebních preferencí, slibuje, že po vítězných volbách a návratu do vlády zasype Česko stovkami miliard korun. Zvýší důchody a zruší důchodovou reformu, zvedne platy učitelům, sníží daně, bude stavět byty pro mladé, zasadí se o snížení energií a tak dále a tak dále.
Finální program sice hnutí ANO zveřejní až na začátku září, ale už nyní je zřejmé, že jeho realizace udělá ve veřejných financích pořádnou paseku. Skrze své nápady totiž Babiš podváže příjmy státu, ale naopak masivně zvýší výdaje. Výsledkem budou masivní rozpočtové schodky, které oproti současnosti nabobtnají o stovky miliard korun.
Rozumím tomu, že je před volbami a Babiš potřebuje slíbit všechno všem, aby vyhrál volby a vrátil se do vlády, a mohl si tak přikrýt i svůj byznys napojený na veřejné dotace. Problém je však ten, že jeho bezuzdné ekonomické a rozpočtové plány zcela zničí, o co se tady dosluhující vláda zasadila, tedy zkrocení pekelného tempa zadlužování naší země a vršení astronomických dluhů. De facto poplive i tuzemskou veřejnost, která chtě nechtě tuto konsolidaci zaplatila ze svých kapes.
Samozřejmě že za nižším růstem salda veřejných rozpočtů stojí i oživení ekonomiky a vyšší útraty domácností. Ale projevují se tady i některá opatření v oblasti daňové politiky, která už dopadá na bedra občanů a firem. Ti všichni se zasadili o to, že na českou ekonomiku nekoukají renomované instituce ani banky skrz prsty a půjčují nám na slušný úrok, který ročně znamená pro státní kasu nemalou úsporu na obsluze státního dluhu.
To se však může brzy změnit. Až Babiš a jeho věrní dosednou do křesel, stát začne utrácet jako zběsilý. Ukazatele o rozpočtu či veřejném zadlužení utrpí obrovský šok, protože opět začnou nekontrolovatelně růst. Brzy na to zareagují i ratingové společnosti a věřitelé, u kterých si vláda půjčuje peníze. Dlužno dodat, že mnoho peněz bude vyhozeno zbytečně a budou zkrátka jen prožrány nebo se jen přemístí na účty vybraných sociodemografických skupin a tam budou ležet ladem.
Česká národní banka ve své prognóze sice připouští, že saldo veřejných rozpočtů v příštích letech mírně poroste, ale bude se tak dít pouze na základě vyšších investic do obrany a bezpečnosti. Vzhledem k vypjaté mezinárodní situaci a našemu závazku vůči NATO je však takové navýšení zadlužení akceptovatelné. Navíc nebude tak masivní jako součet všech Babišových populistických rozhazovačných plánů.
Je to takový paradox, který Česká republika jednou zažila. Když zde v letech 2010 až 2013 vládl kabinet Petra Nečase, jeho tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek provedl bolestivou, ale nutnou reformu veřejných financí. Zkrátka dal rozpočty do latě, byť za cenu nižšího ekonomického růstu a omezených útrat domácností. Stát se však vyhnul řeckému scénáři. Pak přišel Bohuslav Sobotka s Andrejem Babišem a takto krásně vyspravenou státní pokladnu rozbili jako hrad z písku. Uteklo deset let a celý scénář se opakuje. Nebo alespoň vážně hrozí, že se bude opakovat.
Jsme takoví nenapravitelní. Nemůžeme jít rovně, ale jdeme ode zdi ke zdi. Nebo proč je pro tolik lidí tak těžké pochopit, že na něco tento stát prostě nemá? A že když na něco nemá, tak to zkrátka nebude. Nejhorším Babišovým přečinem je fakt, že i on to ví, ale cynicky to přehlíží. Chová se jako francouzský král Ludvík XV., který proslul svým okřídleným výrokem „po nás potopa“. Obávám se, že většina Babišových voličů nejen neví, kdo to Ludvík XV. byl, ale především co jeho výrok znamená.
