Viliam Buchert: Konec jedné éry české politiky. Programy jsou zbytečné, lepší zítřky nejisté
Říjnové volby do Poslanecké sněmovny nemusí přinést jenom výměnu vlády. Budou i dovršením hlubších změn, kterými česká politika v posledních letech procházela.
Tradiční dělení na pravici a levici zkolabovalo. Porevoluční političtí hegemoni – ODS a ČSSD – by samostatně dnes moc nezabodovali. Občanská demokratická strana nechala velkou mezeru v reprezentaci na pravém křídle politického spektra a někdejší Česká strana sociálně demokratická byla voliči z levého křídla téměř vystrnaděna. Přitom ČSSD nebo ODS vyhrály sněmovní volby v letech 1996, 1998, 2002, 2006, 2010 i 2013.
Občanští a sociální demokraté i v mnoha kabinetech přítomní lidovci svoji existenci, úspěchy a vládní angažmá spojovali mnoho let s étosem listopadové revoluce z roku 1989, následnou zásadní proměnou společnosti i ekonomiky, propracovanými programy a jasným ideologickým vymezením. V současnosti působí tyto strany unaveně a vyprázdněně.
Místo na české politické mapě postupně doplnily a zaplnily strany a hnutí, které mají jinou strukturu, jsou jinak vedeny, působí v nich typově jiní lidé. Sázejí na populismus a aktivismus, nějaké hluboké ideové ukotvení je spíše obtěžuje. Takové je ANO, STAN, Piráti, SPD, Trikolóra, Přísaha i pohrobci komunistů a socialistů. Trochu tradičnější snad chtějí být jen Motoristé, ale to proto, že jejich guru, exprezident Václav Klaus, do nich vložil některé své geny.
V popisu toho, co se děje, není ale Česká republika nějakou výjimkou. Podobný vývoj pozorujeme v různých částech demokratického i nedemokratického světa. Zásadně k takovým změnám přispěly
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
