Petr Sokol: Slovinci o vystoupení z NATO nakonec hlasovat nebudou. Co na to čeští odpůrci aliance?
Řada českých odpůrců NATO se v posledních dnech na sítích radovala z překvapivé novinky, že Slovinci budou údajně v referendu hlasovat o členství své země v Severoatlantické alianci.
Zpráva zapadla do trendu poslední doby, kdy ve východní části Evropy narůstají výroky politiků o tom, že jejich země NATO k zajištění bezpečnosti nepotřebují. Slovenský premiér Fico se například nechal nedávno slyšet, že by jeho zemi v této „bláznivé době“ plné zbrojení slušela neutralita, ale že toto rozhodnutí bohužel není v jeho rukou. S podporou myšlenky odchodu z NATO hned přispěchal i šéf další koaliční formace – Slovenské národní strany – Andrej Danko.
Stejně tak po referendu o vystoupení z NATO volají některá politická uskupení v rámci české předvolební kampaně.
Konec slovinského příkladu
Slovinsko naopak je zvenku dlouhodobě považováno za stabilního člena NATO i EU. Je to ale trochu zkreslená představa, minimálně pokud jde o NATO. Málokdo si už totiž nyní pamatuje, že v dvojitém referendu o integraci země do západních struktur byl velký rozdíl v podpoře Evropské unie a Severoatlantické aliance. Při lidovém hlasování v roce 2003 podpořilo vstup do EU 89,6 procenta Slovinců, ale přistoupení do NATO jen 66 procent. Slovinsko tak sice bylo jedinou zemí v rámci východního rozšiřování Aliance, která rozhodnutí o vstupu podrobila referendy, ale i tak byla vidět v zemi určitá názorová opozice. Část Slovinců je možná stále ovlivněná starou jugoslávskou politikou nezúčastněnosti na boji mocenských bloků, část má pocit, že Slovinsku žádné napadení nehrozí.
Krajní levice a NATO
Slovinská zápletka s referendem začala jako reakce na červnový summit Severoatlantické aliance v nizozemském Haagu, kde se členské státy zavázaly zvýšit výdaje na obranu do roku 2023 na 5 procent HDP. K tomuto závazku se v Haagu připojil i levicově liberální slovinský premiér Robert Golob, což ovšem rozzlobilo jednoho z jeho koaličních partnerů. Málo se o tom mluví, ale součástí současného slovinského kabinetu je totiž také krajně levicová strana s výmluvným názvem Levice. Tato strana se označuje za pacifistickou a antimilitaristickou a v parlamentu v reakci na rozhodnutí z Haagu předložila návrh na vypsání referenda o otázce, zda Slovinci souhlasí s navýšením výdajů na obranu.
Návrh na toto první referendum v parlamentu po vzrušené debatě překvapivě prošel. Přidala se k němu nejenom další koaliční strana – postkomunistická sociální demokracie (SD), ale také největší opoziční formace, pravicově konzervativní Slovinská demokratická strana (SDS) expremiéra Janeze Janši. Ten sice udržuje přátelské vztahy s Viktorem Orbánem, ale jinak je ryze prozápadní a podporuje atlantickou vazbu s USA. Ostatně to byl Janša, který s Petrem Fialou krátce po ruské invazi na Ukrajinu podnikl jednu z prvních návštěv Kyjeva. Tentokrát ale Janča vsadil na riskantní vnitropolitickou kartu, pokusil se rozdělit jednotu ve vládní koalici a návrh na referendum díky jeho straně prošel.
Ztracený premiér
Otřesený premiér Golob na to ale reagoval neméně překvapivou kartou. Vyhlásil, že vyvolá druhé referendum, v němž Slovinci rozhodnou o samotném členství v NATO, protože podle něj nelze jen hlasovat o výdajích a nebavit se o celém členství. Na druhé referendum by Golob měl v parlamentu dost hlasů, protože by ho podpořili oba jeho levicoví vládní partneři, radikální Levice dokonce s velkou radostí, protože by se tím naplnil její programový sen.
Výsledková plichta
Podpora NATO se aktuálně ve Slovinsku pohybuje stále jen těsně nad 60 procenty, takže se předpokládalo, že by dvojreferendum dopadlo tak, že by Slovinci odmítli zvýšení obranných výdajů a zároveň relativně těsně odsouhlasili setrvání v Alianci. Ale samozřejmě minimálně od hlasování o brexitu si nikdo nemůže být dopředu jistý žádným lidovým hlasováním.
Prozápadní část slovinské společnosti možná i proto začala tenhle riskantní tah premiéra Goloba velmi ostře kritizovat. Do předsedy vlády se veřejně pustila i prezidentka země a označila celou politickou hru mezi šéfem kabinetu i opozičním lídrem za nebezpečné zahrávání si se základní orientací země.
Návrat odpovědnosti
Golob i proto od předložení návrhu na druhé referendum do parlamentu po několika dnech trochu potupně ustoupil. Vzápětí ale dokázal v parlamentu vyjednat těsnou podporu pro návrh zrušit i první referendum o zvýšení peněz na obranu. Zrušení referenda umožnilo to, že se opoziční konzervativci tentokrát zdrželi hlasování, protože Levice i sociální demokraté podporu referenda opustit odmítli.
Slovinská vnitropolitická hra s referendy tak dostala zemi do světových médií a přispěla k atmosféře určitých pochyb o pevnosti NATO. Nakonec ovšem převážila elementární odpovědnost a žádné referendum nebude. Odpůrci Aliance i u nás přesto zatím mlčí a dělají, jako by referendum ve Slovinsku nebylo zrušeno, i když to není pravda.
