
Zeman a Klaus vstoupí do voleb. Chtějí umést cestu k moci Babišovi, jejich motorem je nenávist
Miloš Zeman a Václav Klaus se zapojí do závěru volební kampaně. Propojují je negativní motivace a jednají v souladu se zájmy hnutí ANO. Zkušenosti však ukazují, že jejich podpora konkrétních subjektů může být kontraproduktivní.
Bylo by s podivem, kdyby oba někdejší mocenští spojenci zůstali sedět s rukama v klíně a nepokusili se ovlivnit výsledky voleb. Původně mobilizovali proti sobě (nový únor 1948, spálená země). Dnes je po odchodu z politiky jejich vliv omezený, což jim nebrání, aby nespojili síly a nemobilizovali ve prospěch svých současných spojenců.
Zeman na mítinku ANO
Do médií prosakují zprávy o konkrétní podobě této podpory. Miloš Zeman znovu vyzve k volbě hnutí ANO. Pojí ho s ním úzká spolupráce z doby, kdy zajistil menšinové vládě ANO a ČSSD toleranci komunistů a prosadil do ní svoje ministry a byznysové zájmy svého okolí v Rusku a Číně. Nyní by rád tento mocenský pakt v nějaké podobě obnovil.
Zeman bude v září hostem velkého volebního mítinku ANO v Ostravě. Současně zapracoval na tom, aby se SOCDEM spojila s hnutím Stačilo!, které usiluje o změnu režimu. Jeho zakladatel, antisystémový radikál Vidlák, se netají obdivem k Putinově režimu. Nečiní mu žádný problém obnovit úzké vztahy s Ruskem, a proto do komunistické sestavy perfektně zapadl.
Miloš Zeman však chce jit ještě dál, usiluje o společnou akci s Václavem Klausem. Oba bývalé prezidenty pojí patologická nenávist vůči současné vládě a ke svým nástupcům v čele ČSSD a ODS. Jejich útoky ještě zesílily po ruské invazi na Ukrajinu a rostoucí snaze kremelského režimu aktivizovat své páté kolony v bývalé sféře svého vlivu.
Bude společná výzva?
„Navrhnul jsem, abychom jako exprezidenti někdy v září vystoupili společně. Abychom jednak vyzvali lidi k volební účasti, a také abychom vyzvali k podpoře některé z opozičních stran,“ prohlásil Zeman v rozhovoru s Lubošem Xaverem Veselým na XTV. Jaké opoziční strany má na mysli?
Ještě loni si Zeman přál úspěch Okamury. „Jako občan si přeji v parlamentních volbách vládní koalici hnutí ANO a SPD,“ prohlásil na sjezdu SPD. Současně Okamurovi vyčinil, že dostatečně nepodpořil jeho favorita Andreje Babiše ve druhém kole prezidentských voleb. Spojení ANO s SPD preferoval i jeho klíčový poradce Martin Nejedlý, který se scházel s Okamurou.
Hnutí SPD tehdy po výpadku několika marginálních proklausovských projektů favorizoval i Klaus, jenž už předtím tlačil na jeho spojení s Trikolorou. Mají společný odpor k západním strukturám a orbánovskou empatii vůči zájmům Ruska. Za pozornost stojí i rozdíly.
Zeman Okamurovi vyčítal, že SPD neplní svůj program přímé demokracie a „kašle na svoji značku“, když dosud nenavrhlo zákon na přímou volbu starostů a hejtmanů. Klaus kdysi ve svém katedrově pravicovém období považoval levicový koncept přímé demokracie za populistický nesmysl. Zpochybňoval i přímou volbu prezidenta. Dnes mu nevadí, že má SPD přímou demokracii přímo v názvu. Někteří jeho blízcí spolupracovníci dokonce za okamurovce kandidovali ve volbách.
Zemanova satisfakce
Zeman nyní prosazoval spojení SOCDEM a Stačilo!, jejichž dohodu podporoval i veřejně. Na loňském volebním sjezdu se mu podařilo ovlivnit vývoj v této straně dosazením ambiciózní loutky Jany Maláčové a všehoschopného matadora Lubomíra Zaorálka, jenž se zhlédl v Paroubkově vizi úzké spolupráce s komunisty.
V únoru se zdálo, že snahy Maláčové a Zaorálka selžou kvůli zásadním programovým neshodám. Matná vidina dvou parlamentních křesel pro oba následovníky Zdeňka Fierlingera (už chybí jen slučovací sjezd SOCDEM a KSČM) ale nakonec rozhodla o tom, že Sociální demokracie ztratí identitu a znovu se rozplyne v náruči komunistů. Zeman a Babiš mohou být spokojeni.
Pomstychtivý Zeman završil snahu zničit Sociální demokracii. Po hanebném manévru Maláčové a Zaorálka, který nezajišťuje přetavení do poslaneckých mandátů, dosáhl satisfakce. Ruce si mne i Babiš, který vyluxoval většinu voličů SOCDEM, a nyní mu odpadla další konkurence. Představa, že současní voliči této strany automaticky přejdou ke komunistickým kandidátkám, je ovšem příliš optimistická.
Klausův okruh zatím společný apel se Zemanem nepotvrdil. Institut Václava Klause, kde dodnes působí jako mluvčí předseda Motoristů Petr Macinka, zatím oznámil vydání „speciálního sborníku“ k volbám a navazující seminář. Dá se očekávat, v jakém duchu se ponese. Současně platí, že Klaus stále podporuje Motoristy jako „jedinou naději pro pravicové voliče“, přestože podle něj „trochu ochabli“.
Další Klausův omyl?
Zatím se nepotvrdil nástup Klausových nových favoritů, kteří se pohybují pod pětiprocentní hranicí. Důvodem jsou skandály jejich jediné viditelné osobnosti Filipa Turka, jež by každému politikovi v „tradičních stranách“ už dávno zlámaly vaz.
Z „velké naděje“, jak Turka ještě nedávno tituloval Klaus, se stala kontroverzní figura se zálibou v neonacistických symbolech, puberťáckých výzvách na dálnici a manipulativním vytváření vlastního kultu, zatížená trestním oznámením kvůli násilnému chování vůči bývalé partnerce. Slyšet o něm není ani v Evropském parlamentu, kde patří mezi nejméně vlivné české poslance.
Klausova slova vyznávají prázdně a nedůvěryhodně, pokud se „jediná naděje pro pravicové voliče“ chystá do vlády s populistou Babišem, který nemá s pravicí nic společného, a znovu hodlá eskalovat zadlužení státu.
Je zřejmé, že prvořadým zájmem obou exprezidentů je vyfabrikovat Babišovi další potenciální spojence do vlády, aby nepropadly jejich hlasy. Je pod jejich rozlišovací úroveň, kdo se s kým spojí, veškeré ideové zásady a hodnoty padají pod stůl.
Hlavně aby došlo ke změně „nenáviděného“ režimu, kde mohou mít na rozdíl od současného stavu nějaký, aspoň symbolický vliv. Jenže jejich aktivity většinou nepřinášely ovoce a podpora se proměnila v polibky smrti. Bude tomu i tentokrát?
















