Krizový sněm Motoristy nezachrání. Další Klausův politický projekt svižně míří ke svému konci
Na palubní desce politické strany Motoristé sobě bliká a rámusí výstražná kontrolka. Dochází nám palivo! Blíží se volby a stranické preference pravidelně klesají pod kritickou pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do Poslanecké sněmovny. A co hůř, už se nejedná o ojedinělý výkyv, ale jde o stále častější jev. Na velitelském můstku zavládla panika a strana na sobotu svolává do Olomouce sněm. Ať ho partajní lídři nazývají poradou před horkou částí volební kampaně nebo jakkoliv jinak, jde o velice silný signál, že ve vzduchu visí velký problém. A tuší ho i Václav Klaus, který se v posledních týdnech k šéfovi strany Petru Macinkovi už raději ani nehlásí.
Ještě na začátku dubna některé průzkumy přisuzovaly „motoristické“ straně okolo Petra Macinky a europoslance Filipa Turka až 6,5 procenta. Přestože v těchto číslech mohla do značné míry úřadovat i statistická chyba, úspěchem opojení Motoristé už se rázem viděli v příští sněmovně a veřejně spřádali velké vzdušné zámky o dvoučlenné vládní koalici s hnutím ANO. Nad těmito průběžnými výsledky si nepochybně spokojeně pobrukával i Václav Klaus, v jehož Institutu Petr Macinka působí jako mluvčí a který vždy neváhal přispěchat s kritikou ODS, vlády i premiéra Fialy.
Uplynulo však pár týdnů a všechno je úplně jinak. Preference Motoristů stabilně klesají a v některých výzkumech už jen stěží překračují 3 procenta. Za tímto propadem stojí nepochybně kauzy Filipa Turka, jehož osobní a povahová prezentace se stále většímu množství lidí začíná zajídat. Ale nejde jen o něj. S postupem času začínají nabývat ostřejších kontur i skutečnosti, které voliči vnímají jako velmi problematické. Je to především absence celistvého a komplexního programu. Považovat za program pár vzletných proklamací o svobodě a přežvýkání několika odstavců ze starých spisů Václava Klause opravdu není možné. To je hodně málo. Tyto volby nerozhodne efektivní mobilita či vztah ke spalovacím motorům, ale dvě zásadní témata: bezpečnost a válka na Ukrajině a samozřejmě reálná každodenní ekonomika.
Dalšími slabinami Motoristů jsou jejich lídři, kteří jsou z velké části již dávno za svým společenským zenitem a jejich jména lidem nic neříkají. A pak tu pochopitelně chybí voličské jádro či regionální stranická struktura, která by mobilizovala příznivce odspoda. Jestliže tyto premisy při volbách do Evropského parlamentu loni v červnu nevadily, nyní to je velký handicap. A až dojde na lámání chleba, uvědomí si to i drtivá část voličů. Mezi nimi budou nepochybně i ti, kteří Motoristy volili loni a kteří jim svoji podporu přiznali ještě letos na jaře.
Nechci předjímat závěry olomouckého krizového štábu strany, ale pokud tam neodpálí skutečnou programovou bombu nebo nepředstaví nějakého dalšího hvězdného lídra či kandidáta zvučného jména, půjde o setkání, z něhož vzejde jen tuctové, byť dramaticky znějící politické prohlášení, které však v době prázdnin a okurkové sezony zcela zapadne.
Toho, že kolem Motoristů to už velice silně zavání „nevýhrou“ či spíš propadákem, si všiml i Václav Klaus, který se poslední dobou už přestal k této straně znát a nevyjadřuje se k ní. Propadák Motoristů totiž bude i jeho prohrou a projekt se zařadí do skupiny těch, na které Klaus v minulosti tolik sázel, a je jedno, jestli hovoříme o Svobodných nebo uskupení Hlavu vzhůru. Ostatně až budou zveřejněny kompletní kandidátky, můžeme si všichni zkontrolovat, jak velký personální průnik mezi všemi Klausovými straničkami bude.
Česká politická historie pamatuje leccos. Zmrtvýchvstání předem odepsaných projektů, ale i velký pád miláčků médií a agentur veřejného mínění. Do jaké skupiny se zařadí Motoristé sobě? Soudě podle předpokladu, že totální mobilizace velkých stran teprve přijde a volební boj se pak ve finále smrskne na klinč Petra Fialy s Andrejem Babišem, očekávám, že hlasy vhozené Motoristům propadnou a o letošních Vánocích po této straně už neštěkne ani pes. Nebo se stane zázrak a bude to všechno úplně jinak?
