Ukaž mi svou výplatnici aneb Tři pětiny Čechů zajímá, kolik bere jejich kolega
Nikdy se neptej ženy na její věk a muže na jeho plat. Tak zní jedno z nepsaných pravidel společenského bontonu. Našinci si z něj však zjevně žádnou hlavu nedělají. Podle nedávného průzkumu společnosti Provident Financial se téměř 60 procent Čechů zajímá o to, kolik bere jejich kolega v práci. V rámci neformálních kontaktů a komunikace se to některým podaří zjistit, jiným ne. Nicméně od června příštího roku budou muset tyto informace svým lidem sdělovat přímo samotné firmy.
Počítá s tím unijní směrnice o transparentním odměňování, kterou musí Česká republika „překlopit“ do svého právního pořádku do června příštího roku. Podle tvůrců tohoto předpisu je cílem zajistit, aby zaměstnanci na srovnatelných pozicích dostávali za stejnou práci i stejnou mzdu. Zároveň očekávají, že směrnice přispěje k odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů. To ale není vše. Zaměstnavatelé budou muset při pohovorech uchazečům o práci prozrazovat, jaký minimální rozpočet na danou pozici mají k dispozici. Zároveň budou mít povinnost jim sdělit, jaká je průměrná mzda na pozici srovnatelné s tou jejich.
Aktuálně už firmy nemohou dávat svým zaměstnancům k podpisu doložku o mlčenlivosti. Tyto dodatky zakazovaly lidem z firem se bavit mezi sebou o svých výdělcích nebo tato čísla šířit i za podnikovou vrátnicí. Tuto doložku ještě nedávno měla podepsanou čtvrtina českých zaměstnanců.
Až naběhnou v platnost všechna nařízení této směrnice, lze očekávat uvnitř českých firem velký fičák, který prověří nejen pevnost kolektivu, ale i autoritu personalistů a samotného vedení firem. Je zjevné, že v řadě firem jsou kolegové odměňováni různě (například podle počtu odpracovaných let, kvalifikace, osobního přístupu atd.) a rozdíly v platech jsou úzkostlivě tajeny. Od příštího června tyto údaje budou muset HR oddělení bez průtahů položit na stůl.
Nikde samozřejmě není psáno, že po zveřejnění příslušných údajů nebudou pokračovat rozdíly v platech v rámci jednoho oddělení. Ke srovnání mezd na stejnou úroveň zákon nikoho komandovat nebude, to zůstane i nadále věcí samotných podniků. V některých kolektivech to však může působit jako sud se střelným prachem. V okamžiku, kdy se data o průměrných výdělcích, ale i rozpočtech na otevíranou pozici stanou veřejnou informací, mohou v řadě odvětví nastat závody v přetahování zaměstnanců. Každý totiž uvidí, že v obdobných firmách se za podobnou práci platí různě. Tato skutečnost může řádně pročistit trh, ale i přispět k vyšší akceleraci úrovně výdělků českých zaměstnanců.
Nicméně nenechme se mýlit tím, že Češi úplně dychtí vědět všechna data o platech svých kolegů. Plnou výši platů chce znát jen 28 procent lidí, dalším 37 procentům Čechů by stačilo zveřejnění jen rozpětí od‒do. I v tom je patrné, jak jsou Češi obezřetní a opatrní. Je jim jasné, že veřejná bude i informace o výdělku jich samotných, a mohou to být nakonec oni, na které budou hledět úkosem jejich kolegové nebo hůře vydělávající sousedé.
Přestože všechna ustanovení ještě nevstoupila v platnost, zaznívá už jejich kritika jak ze strany firem, profesních svazů, ale i od některých politiků. Je to logické, navrhovaná změna je revoluční a přinese do českého pracovního práva novinky dosud nebývalé. Nyní jde o to, aby byly správně pochopeny, uchopeny a komunikovány. Zda se tak povede, si musíme ještě počkat. Jisté je, že tu budou tak jak tak, tedy bez ohledu na skutečnost, zda premiérem zůstane Petr Fiala nebo se do Strakovky vrátí Andrej Babiš.
