Babiš připomněl normalizační pobyt ve Švýcarsku aneb Otázky, na které stále dluží odpovědi
Andrej Babiš se svěřil se zdravotními problémy, které ho v éře komunismu postihly ve Švýcarsku. Nic nového, ale je zarážející, s jakou samozřejmostí hovoří o svém tehdejším prominentním postavení. Když už to sám nakousl, připomeňme celý kontext.
Šéf hnutí ANO poskytl rozhovor Deníku, kde se mimo jiné částečně vyjádřil ke svému pobytu v Ženevě v první polovině sedmdesátých let v období nejtužší normalizace. Na otázku, kde se naučil francouzsky, odpověděl, že v nemocnici v Ženevě, kde byl v roce 1970 v patnácti letech hospitalizován.
Chybějící odpovědi
„Já jsem onemocněl trombocytopenií, když táta pracoval jako zástupce GATT ve Švýcarsku. Rok jsem ležel v nemocnici,“ prozradil Babiš. Otce to prý stálo „majlant“, protože nemohl být kvůli zdravotním rizikům převezen do Československa. O své nemoci zatím veřejně nehovořil, ale zmiňuje ji ve svém oficiálním životopisu.
Téma onemocnění je citlivé a zaslouží si respekt, ať už se týká kohokoli. Proto se nelze divit, že v rozhovoru nepadly některé související otázky z pobytu Andreje Babiše ve Švýcarsku, na které zatím neexistují uspokojivé odpovědi. Přesto není možné pominout celkové souvislosti, vypovídající o mnohém z jeho minulosti.
Opoziční lídr, jenž chce znovu uchopit moc v zemi, hovoří o svém životě ve Švýcarsku v komunistické éře ležérním stylem, jako by to bylo něco běžně přístupného normálnímu smrtelníkovi. To je ovšem hluboké nedorozumění. Stačí nahlédnout do zmíněného oficiálního životopisu dostupného na stránkách ANO, na jehož některé mimořádně bizarní pasáže dnes neupozorňuje.
Obrácená rehabilitace
Babiš v rozhovoru mimo jiné zatajil, že jeho otec Štefan, jenž byl členem Komunistické strany Slovenska (KSS) od padesátých let, zpočátku pracoval v elitním Podniku zahraničního obchodu Strojexport. Do roku 1961 čtyři roky působil ve Francii, kde jeho syn Andrej navštěvoval školu při československém velvyslanectví. Později došlo k pozoruhodné zápletce.
„Asi v roce 1965 nějaký kolega, asi schválně, otci ukradl členskou legitimaci KSS. Na základě toho byl vyloučen z KSS a propuštěn z práce a asi tři roky ho nikdo nechtěl zaměstnat,“ píše Babiš v životopisu. Nezní to moc uvěřitelně, stejně jako další pokračování tohoto příběhu.
„V rámci Pražského jara byl otec rehabilitován a následně se připravoval na výjezd do Ženevy, kde měl zastupovat Československo v GATT při OSN (General Agreement on Tarif of Trade – Všeobecná dohoda o clu a obchodu),“ uvádí šéf ANO.
V roce 1969, kdy byl Štefan Babiš „rehabilitován“ a poté znovu vstoupil do KSS, Slovenské národní rady a na ministerstvo zahraničního obchodu, probíhal opačný proces. Zatímco se připravoval na prestižní misi do Ženevy, Federální shromáždění přijalo po mohutných demonstracích „pendrekový zákon“ umožňující tvrdě trestat „narušitele socialistického společenského řádu“.
Barčákova přímluva
Bezprostředně po sovětské invazi začaly rozsáhlé čistky, kdy bylo během prověrek vyloučeno z komunistické strany 327 tisíc lidí. Dalších 350 tisíc lidí přišlo o místo, mnoha lidem nebylo umožněno z kádrových důvodů studovat na vysoké škole.
Andrej Babiš dosud nevysvětlil, co to znamená, že byl jeho otec po okupaci Československa „bratrskými“ vojsky rehabilitován. Naopak se snaží navodit dojem, že kvůli třem „emigračkám“ byla perzekvována celá jeho rodina. V životopise přiznává, že se „za otce musel zaručit bývalý ministr zahraničního obchodu Andrej Barčák a garantovat, že naše rodina neemigruje“.
Barčák byl jedním z klíčových členů normalizačních vlád Lubomíra Štrougala v letech 1970–1981. Kolik nomenklaturních kádrů, o ostatních lidech nemluvě, mělo v době nastupující husákovské normalizace tak vlivné přímluvce? Babišova rodina vlnu drastických čistek přežila a Štefan Babiš působil na lukrativním místě jako vedoucí oddělení a zástupce státu v radě GATT v letech 1969–1975. Pustili by komunisté na tuto pozici někoho nespolehlivého?
Babiš se po uzdravení do Ženevy vrátil, aby pokračoval ve studiu na gymnáziu College Rousseau. Poté si splnil svůj sen kráčet ve šlépějích svého otce a pracovat jako delegát podniku zahraničního obchodu ve vlivové zóně KGB v Maroku. Ale to už je jiný příběh, stejně jako jeho boj o vědomou spolupráci s StB, kterou nevymazaly ani soudní spory, ani skandální a právně sporná dohoda se slovenským ministerstvem vnitra.
Společná minulost
Babišovu minulost pojí se Švýcarskem i další známé dějství z počátků jeho podnikání. Jeho údajní spolužáci z gymnázia prý pomáhali financovat neprůhlednou švýcarskou off-shoreovou společnost O. F. I., jejíž strukturu dodnes nikdo nezná. Proč si tato známá fakta připomínat?
Pokud nyní Babiš hovoří o tom, že „za bývalého režimu šel samozřejmě studovat zahraniční obchod, aby mohl vypadnout z komunismu,“ působí to jako výsměch všem, kdo tehdy nemohli dostat ani výjezdní doložku za zadrátované západní hranice.
Lze mu věřit, když upřímně přiznává, že v době normalizace měl dvě priority: stát se delegátem v cizině jako jeho otec a vydělat si peníze. Žil v prominentní bublině a tíže totality na něj nijak nedoléhala. A dnes?
Menšinovou vládu ANO tolerovala KSČM, kterou Babiš označil za demokratickou stranu. A nebude mu činit žádný problém, pokud mu ji komunisté ve spolku Stačilo! za specifické povolební konstelace podpoří znovu. Proč Jakešovi pohrobci bojují proti oligarchům s jedinou výjimkou? Vrána k vráně sedá. Minulost mají společnou, proč tedy ne současnost a budoucnost?
